4 VSPH 2126/2016-B-9
KSPL 29 INS 15294/2016 4 VSPH 2126/2016-B-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovy Vary, Tylova 733/9, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 15294/2016-B-4, ze dne 18. října 2016,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 15294/2016-B-4 ze dne 18.10.2016 schválil oddlužení dlužníka Milana anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníku, aby po dobu následujících pěti let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech zjištěných pohledávek platil prostřednictvím insolvenčního správce měsíčně ze všech svých příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (bod II. výroku), přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 750 Kč + DPH a zálohu na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč + DPH, a to za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (bod III. výroku), přikázal tuzemským plátcům příjmu dlužníka, aby ode dne doručení usnesení prováděli ze mzdy dlužníka nebo jiného příjmu, postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, stanovené měsíční srážky a přikázal dlužníkovi, má-li příjmy od zahraničního plátce, aby z těchto hradil insolvenčnímu správci měsíční zálohy a má-li příjmy ze své podnikatelské činnosti, aby vyplácel insolvenčnímu správci zálohy, a to nejméně ve výši odpovídající jedné šedesátině 30 % všech zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů a má-li ostatní příjmy (peněžité dary, výtěžky, zpeněžení získané dědictvím či darem, jiné mimořádné příjmy, důchody atd.), aby je bez zbytečného odkladu vyplácel insolvenčnímu správci (bod IV. výroku), dále uložil insolvenčnímu správci a dlužníku, aby splnili povinnosti uvedené v bodech V. a VI. výroku, uložil věřitelům, aby sdělili insolvenčnímu správci bankovní spojení pro zasílání plateb a v případě, že byli ustanovení jako členové věřitelských orgánů, aby sdělili soudu osoby oprávněné za ně jednat (bod VII. výroku) a deklaroval, že v okamžiku vydání usnesení je insolvenčním správcem dlužníka JUDr. Dagmar Mixová (bod VIII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 18.8.2016 (A-9) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce do funkce. Vyšel ze zjištění, že příjmy isir.justi ce.cz dlužníka dosahují měsíční čisté výše 19.553 Kč, a proto je dlužník schopen hradit splátky v takovém rozsahu, že po 5 letech trvání schváleného oddlužení uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně ve výši 30 %. Protože se schůze věřitelů nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů, postupoval podle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Proti bodu II. výroku usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal (B-5) a požadoval, aby mu odvolací soud povolil stanovení fixní splátky do výše 6.000 Kč měsíčně. Namítal, že není schopen vyžít z jeho nezabavitelného minima, neboť jeho výdaje dosahují částky 12.050 Kč (náklady na bydlení 5.550 Kč, doprava do zaměstnání 2.500 Kč, živobytí min. 3.000 Kč a náklady za léky 1.000 Kč). Doplnil, že jej v budoucnu čeká operace kyčelního kloubu.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že se insolvenční soud věcně zabývá jen včasným návrhem dlužníků na stanovení jiné výše splátek, a že opožděnou žádostí se nezabývá, neboť se k ní ze zákona nepřihlíží. Jinak řečeno, protože opožděná žádost nemá žádných právních účinků, nevydává se o ní ani žádné (zamítavé) rozhodnutí.

Podle § 406 odst. 4 IZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ).

Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost podání odvolání proti rozhodnutí, kterým soud schválil jeho oddlužení, ani proti stanovení způsobu oddlužení (v daném případě plněním splátkového kalendáře), kromě případů, kdy dlužník nesouhlasil se zamítnutím jím podaného návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek splátkového kalendáře. Třeba zdůraznit, že legitimaci k podání odvolání má jen ten dlužník, jehož včasný návrh na stanovení jiné výše splátek byl zamítnut z věcných důvodů, a nikoliv toliko z důvodu jeho opožděnosti, neboť o návrhu, k němuž se nepřihlíží, nelze věcně rozhodovat, jak vysvětleno shora.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že v kolonce č. 14 návrhu na povolení oddlužení (A-1) dlužník zaškrtl, že nenavrhuje, aby soud stanovil nižší než zákonem určené měsíční splátky, a že žádost o stanovení jiné výše měsíčních splátek ve smyslu § 398 odst. 4 IZ podal až v rámci odvolání proti napadenému usnesení, tedy po zjištění svého úpadku a po schválení svého oddlužení plněném splátkového kalendáře, tj. opožděně.

Odvolací soud proto odvolání dlužníka shledal nepřípustným podle § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna, a proto je odmítl podle § 218 písm. b) o.s.ř.

Pro další průběh insolvenčního řízení odvolací soud připomíná, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno (§ 407 odst. 3 věta prvá). Při rozhodování o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud hodnotí, zda došlo ke změně okolností uvedených v § 407 odst. 3 IZ. Ustanovení § 398 odst. 4 IZ se při tomto rozhodnutí neaplikuje ani v případě, že dlužník požádal po pravomocném schválení oddlužení o snížení splátek.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková