4 VSPH 2125/2015-B-17
KSCB 26 INS 14519/2015 4 VSPH 2125/2015-B-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složené z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníků-manželů Karla anonymizovano , anonymizovano , a Renaty anonymizovano , anonymizovano , IČO 67136010, oba bytem České Budějovice, N. Frýda 1249/17, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. října 2015, č.j. KSCB 26 INS 14519/2015-B-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. října 2015, č.j. KSCB 26 INS 14519/2015-B-7, se v bodě I. výroku p o t v r z u j e ve znění, že oddlužení dlužníků-manželů Karla anonymizovano , anonymizovano , a Renaty anonymizovano , anonymizovano , se neschvaluje; v bodě II. výroku se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil schválené oddlužení (správně mělo být uvedeno neschválil oddlužení ) dlužníků-manželů Karla anonymizovano (dále též dlužník) a Renaty anonymizovano (dále též dlužnice; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek obou dlužníků (bod II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod IV. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), a uložil insolvenčnímu správci Ing. Richardu Jasinskému (dále jen správce) povinnost ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení předložit zprávu o své činnosti a o hospodářské situaci dlužníků ke dni prohlášení konkursu (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.7.2015 mj. zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením, nařídil přezkumné jednání, svolal první schůzi věřitelů na den 26.8.2015, uložil dlužníkům, aby platili správci měsíčně zálohu na odměnu a hotové výdaje v celkové výši

1.350,-Kč + DPH, je-li správce jejím plátcem, a poučil je o povinnostech podle § 210 odst. 1, § 190 odst. 2 a § 399 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že se dlužníci bez omluvy nedostavili (ač řádně předvoláni) na přezkumné jednání a schůzi věřitelů nařízené na den 26.8.2015, že dlužníci neposkytli správci součinnost při zjišťování majetkové podstaty (§ 210 odst. 1 IZ), jsou nekontaktní a správci neuhradili zálohu na odměnu a náhradu jeho hotových výdajů (§ 136 odst. 4 věta druhá IZ). Soud dále citoval § 395 odst. 1, 2 a 405 odst. 1 a 2 IZ, dle nichž věc posuzoval, se závěrem, že dosavadní výsledky insolvenčního řízení dokládají lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníků k plnění jejich základních povinností, že po zjištění úpadku a povolení oddlužení nesplnili žádnou ze svých povinností, když neposkytli správci žádnou součinnost, nehradili správci zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů a bez omluvy se nezúčastnili přezkumného jednání a schůze věřitelů a že tyto skutečnosti samy o sobě odůvodňují zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst. 2 IZ. Správce přitom opakovaně navrhl, aby oddlužení dlužníků nebylo pro jejich přístup schváleno a na jejich majetek byl prohlášen konkurs. Proto soud I. stupně postupoval podle § 405 odst. 1 IZ a oddlužení neschválil a podle § 405 odst. 2 IZ a na majetek dlužníků prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (§ 314 odst. 1 písm. a) IZ).

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali s vysvětlením, že pozvání na schůzi věřitelů neobdrželi, že na výzvy správce nereagovali z důvodu špatně zabezpečené domovní schránky, že tuto skutečnost již napravili a že usnesení o neschválení oddlužení a o prohlášení konkursu obdrželi až od svých zaměstnavatelů zároveň s dopisem od správce. Dlužníci dále uvedli, že nebylo a není jejich cílem se vyhýbat odpovědnosti, a žádali, aby jejich oddlužení pokračovalo.

Odvolací soud přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a došel k závěru, že odvolání dlužníků není opodstatněno.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

V dané věci soud I. stupně neschválil oddlužení obou dlužníků-byť to v bodě I. výroku usnesení nesprávně vyjádřil formulací, že schválené oddlužení zrušil -vycházeje ze zjištění, že se dlužníci nedostavili (ač řádně obesláni) k přezkumnému jednání spojenému se schůzí věřitelů konanému dne 26.8.2015, že nesplnili žádnou z povinností uložených jim usnesením ze dne 8.7.2015 (A-9) tedy, že neposkytli správci součinnost při zjišťování majetkové podstaty, že neuhradili žádnou zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů správce a že jsou nekontaktní, z čehož dovodil lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníků k plnění jejich základních povinností v insolvenčním řízení.

Odvolací soud se s uvedenými zjištěními a z nich vyplývajícími závěry soudu I. stupně zcela ztotožňuje a v podrobnostech dlužníky odkazuje na stručné, jasné a přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení, jehož skutkové závěry mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu.

Odvolací soud zastává názor, že si oddlužení zaslouží výlučně dlužník, jenž aktivně spolupracuje s insolvenčním správcem a soudem I. stupně, tedy který se před uvedenými subjekty neskrývá a který je zavčasu, úplně a pravdivě informuje o svých majetkových poměrech. Jestliže se v dané věci dlužníci omezili jen na podání návrhu na povolení oddlužení a o jeho další osud se již (aktivně) nestarali, ačkoliv průběh řízení mohli monitorovat prostřednictvím internetu z veřejnosti přístupného insolvenčním rejstříku, a odvolací argumentaci stavěli na irelevantním tvrzení, že o ničem nevěděli, svědčí taková obrana jen o lehkomyslném a nedbalém (a pasivním) přístupu dlužníků k celému insolvenčnímu řízení. Pokud dlužníci věděli, že nemají řádně zabezpečenou domovní schránku, nic jim nebránilo v tom, to včas napravit, a ne se na to nyní vymlouvat. Za situace, kdy usnesení ze dne 8.7.2015 (A-9) o zjištění úpadku dlužníků a povolení jejich oddlužení, jímž soud I. stupně zcela vyhověl návrhu dlužníků, bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8.7.2015 a dlužníkům bylo nadto doručeno ještě postupem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. marným uplynutím 10 denní úložní doby (s následným vhozením zásilky do jimi užívané domovní schránky), je bezpředmětné jejich tvrzení, že o ničem nevěděli. Takové jejich tvrzení se jeví jako účelové a v rozporu s obsahem odvolání, z něhož vyplynulo, že se dlužníci dozvěděli (údajně od svých zaměstnavatelů a od správce) o tom, že jim oddlužení bylo povoleno. Jestliže dlužníci věděli o tom, že jim soud usnesením povolil oddlužení, museli si být též vědomi povinností, jež jsou s tím spojeny a jež jim byly stejným usnesením uloženy. Ostatně v době rozhodování odvolacího soudu zůstal skutkový stav věci nezměněn, když dlužníci stále nenapravili, co dříve zanedbali a kvůli čemuž jim oddlužení nebylo následně schváleno, neboť ze zprávy správce o stavu řízení ze dne 30.10.2015 (B-10) bylo zjištěno, že dlužníci stále neposkytují žádnou součinnost, že nereagují na výzvy správce učiněné prostřednictvím emailu, pošty ani mobilního telefonu např. k zajištění přístupu do jejich nemovitostí, že dosud nebyla uhrazena žádná záloha na odměnu a na náhradu hotových výdajů správce, tedy že dlužníci stále neplní své základní povinnosti. Na věci proto nemůže změnit ničeho jen ničím nedoložené tvrzení dlužníků, že si jen opravili špatně zabezpečenou domovní schránku.

Za situace, kdy soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, neboť dlužníci ani v odvolacím řízení ničím hodnověrně nevyvrátili důvody, jež brání schválení oddlužení, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil ve znění, jež odpovídá dikci § 405 odst. 1 IZ, včetně závislého bodu II. výroku (§ 405 odst. 2 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková