4 VSPH 2114/2016-B-21
KSPL 29 INS 9392/2016 4 VSPH 2114/2016-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Dvořákova 2239/35, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. září 2016, č.j. KSPL 29 INS 9392/2016-B-14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. září 2016, č.j. KSPL 29 INS 9392/2016-B-14, se v bodech I., II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni neschválil oddlužení dlužnice Lenky anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 10.5.2016 (A-8) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, když při svém rozhodnutí vycházel zejména z údajů obsažených v insolvenčním návrhu (A-1), podle nichž byl průměrný čistý měsíční příjem dlužnice tvořený rodičovským příspěvkem ve výši 3.800,-Kč s tím, že si dlužnice zajistila pro plnění oddlužení příjem z darovací smlouvy uzavřené dne 20.4.2016 s paní Zdenkou Pavlovou ve výši 1.700,-Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že dlužnice uvedla celkovou hodnotu nezajištěných závazků ve výši 106.494,-Kč, byl dán předpoklad, že ze svých příjmů bude schopna v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 34,42 % jejich hodnoty. Do insolvenčního řízení se však přihlásilo 12 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 265.808,36 Kč, které byly dlužnicí i insolvenční správkyní JUDr. Mgr. Martinou Jinochovou Matyášovou (dále jen správkyně) zcela uznány, a tedy zjištěny. Za této situace by byla dlužnice pomocí svého jediného příjmu ve výši 1.700,-Kč z darovací smlouvy schopna za 5 let trvání splátkového kalendáře uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů pouze do výše 13,79 % jejich hodnoty. Správkyně za této situace konstatovala, že ke splnění podmínek oddlužení by dlužnice musela zajistit splátku v minimální měsíční výši 2.420,-Kč. Dlužnice po poučení soudem I. stupně navrhla, aby v případě, že nedoloží, že je schopna hradit měsíční splátku alespoň ve výši 2.420,-Kč a nedoloží tak splnění podmínky úhrady 30 % nezajištěných pohledávek, isir.justi ce.cz rozhodl soud I. stupně o neschválení jejího oddlužení a o prohlášení konkursu na její majetek.

Dlužnice opakovaně žádala soud I. stupně o prodloužení lhůty k zajištění navýšení plnění z darovací smlouvy, načež jí soud I. stupně opětovně vyzval usnesením ze dne 25.8.2016 (B-10) k navýšení svých příjmů nebo předložení písemného souhlasu nezajištěných věřitelů s tím, že hodnota plnění, kterou při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Na výzvu soudu I. stupně však dlužnice nijak nereagovala, avšak v podání ze dne 11.9.2016 (B-13) uvedla, že nemá z čeho své závazky platit, a proto požádala o osvobození pohledávek, neboť by musela na všechny splácet 1.000,-Kč, aby zvládla živit dvě děti.

Správkyně v podání ze dne 5.9.2016 (B-12) uvedla, že dlužnice je dlouhodobě nekontaktní, její přístup k povinnostem vyplývajícím pro ni z insolvenčního řízení je značně laxní, když nesplnila své povinnosti uložené jí soudem I. stupně a na zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů správkyně neuhradila ničeho. Správkyně tedy shrnula, že dlužnice neprokázala dostatečný příjem pro plnění oddlužení, své povinnosti vůči věřitelům ani vůči správkyni neplní, a to ani z části, a proto jsou dány podmínky pro neschválení jejího oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek.

Soud I. stupně po citaci § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 395 odst. 1 a 2 IZ dospěl k závěru, že v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť dlužnice je schopna za 5 let uhradit pomocí příspěvku z darovací smlouvy ve výši 1.700,-Kč měsíčně po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje správkyně částku 36.666,-Kč, což představuje pouze 13,79 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs, který bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala (B-15 a B-17), neboť s ním nesouhlasila a žádala odvolací soud o nové přezkoumání svých závazků , a aby její insolvence byla schválena . Uvedla, že je pravdou, že neuhradila závazky dané jí soudem I. stupně, jelikož je na mateřské dovolené a ještě jí byl snížen doplatek na bydlení, a proto musí platit nájemné z mateřské a alimentů. Z uvedeného důvodu žádala o nové přezkumné jednání a dohodu na co nejmenší částce pro placení závazků. Dlužnice dále podotkla, že neuvedla všechny věřitele, protože je zapomněla uvést.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 397 odst. 1 IZ určuje, že nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku přezkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu I. stupně dne 21.4.2016 (A-1) domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení, čemuž soud I. stupně vyhověl usnesením ze dne 10.5.2016 (A-8). Z došlých přihlášek (P1 až P12) ve shodě s protokolem o přezkumném jednání konaném dne 20.7.2016 (B-6) plyne, že se do insolvenčního řízení v zákonné 30 denní lhůtě přihlásilo 12 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 265.808,36 Kč (po částečném zpětvzetí přihlášené pohledávky věřitele č. 1) a že dlužnice, správkyně ani nikdo z věřitelů nepopřeli žádnou z přihlášených pohledávek, jež tak byly zcela zjištěny. Žádný věřitel se zajištěnou pohledávkou za dlužnicí se do insolvenčního řízení nepřihlásil. Na schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání (B-6) přednesla správkyně obsah své zprávy (B-4), z níž vyplynulo, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřipadá v úvahu, neboť dlužnice nemá hodnotný majetek, že příjem dlužnice tvořený sociálními dávkami v nezabavitelné výši (rodičovský příspěvek) nebo nepostižitelnými (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení) při existenci darovací smlouvy na částku 1.700,-Kč by postačoval na úhradu 13,79 % hodnoty nezajištěných pohledávek přihlášených věřitelů a že dlužnice dosud neuhradila správkyni žádnou zálohu na odměnu a hotové výdaje za dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku. Skutečnost, že dlužnice za dobu trvání insolvenčního řízení neuhradila ničeho na zálohy na odměnu a hotové výdaje správkyně vyplývá rovněž ze sdělení správkyně ze dne 5.9.2016 (B-12). Dlužnice byla poučena ohledně nedostatečné výše jejího postižitelného příjmu, sama na schůzi věřitelů konané dne 20.7.2016 navrhla, aby v případě, že nedoloží, že je schopna hradit měsíční splátku alespoň ve výši 2.420,-Kč a nedoloží tak splnění minimální podmínky úhrady 30 % nezajištěných pohledávek, rozhodl soud I. stupně o neschválení jejího oddlužení a o prohlášení konkursu na její majetek, což stvrdila svým podpisem. Dlužnice poté žádala o prodloužení lhůty k navýšení příjmu podáními ze dne 25.7.2016 (B-8) a ze dne 22.8.2016 (B-9). Soud I. stupně ještě opětovně vyzval dlužnici k doložení navýšení příjmů usnesením ze dne 25.8.2016 (B-10), na které reagovala dlužnice podáním ze dne 11.9.2016 (B-13), v němž uvedla, že nemá z čeho platit své závazky. Soud I. stupně na to napadeným usnesením ze dne 22.9.2016 neschválil oddlužení dlužnice a prohlásil na její majetek nepatrný konkurs.

Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu je zjevné, že dlužnice nevlastní majetek, jenž by umožnil její oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a že má postižitelný příjem pouze z darovací smlouvy ze dne 20.4.2016 (A-3) ve výši 1.700,-Kč, kterým by po úhradě zálohy na odměnu a hotové výdaje správkyně za 5 let trvání splátkového kalendáře uhradila nezajištěným věřitelům částku 36.660,-Kč, a tedy pouze 13,79 % hodnoty jejich zjištěných pohledávek, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení. Pokud si dlužnice nebyla schopna za dobu čtyř měsíců zajistit příjem alespoň ve formě další darovací smlouvy nebo navýšení daru z již sjednané darovací smlouvy, jde tato okolnost toliko k její tíži. Nadto z toho, že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení uvedla své nezajištěné závazky jen ve výši 106.494,-Kč vůči svým 9 věřitelům, avšak do insolvenčního řízení se přihlásilo 12 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 265.808,36 Kč (tedy 2x více), jež již byly zjištěny, lze usuzovat též na lehkomyslný a nedbalý přístup dlužnice k oddlužení.

Soud I. stupně při hodnocení majetkové situace dlužnice a její neschopnosti dosáhnout minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů proto nepochybil a jeho závěr, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro schválení oddlužení, je zcela správný. Postupoval předvídatelně, neboť dal dlužnici opakovaně dostatečnou možnost odvrátit pro ni nepříznivý průběh insolvenčního řízení, a jeho rozhodnutí nemohlo být pro dlužnici nijak překvapivé.

K odvolací argumentaci dlužnice, která žádala o ještě jedno přezkumné jednání a dohodu na co nejmenší částce placené na závazky, odvolací soud konstatuje, že stanovisko správkyně i dlužnice vyjádřené na přezkumném jednání (§ 190 a násl. IZ) je závazné a konečné, a tedy pokud správkyně i dlužnice uznaly přihlášené pohledávky věřitelů, jsou tyto zjištěny, přičemž změna stanoviska učiněná až po přezkumném jednání není právně relevantní. Dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (§ 5 písm. a/ IZ). Oddlužení, které je institutem nejen ekonomickým, ale také sociálním, tak umožňuje dlužníkovi při zohlednění sociálních aspektů uspokojit pohledávky svých věřitelů zásadně v co možná nejvyšší míře s vidinou, že poté, co řádně a včas splní všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, může dosáhnout osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále od pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a od pohledávek, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Ovšem základním předpokladem schválení oddlužení dlužníka je poskytnutí takové ekonomické nabídky, která umožní po uhrazení nákladů správce uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů minimálně v rozsahu 30 % jejich hodnoty. K nařízení nového přezkumného jednání tak není žádného důvodu, rovněž stanovit nižší splátky než takové, které umožní uspokojit pohledávky věřitelů v minimální zákonem stanovené hranici 30 % jejich hodnoty, není bez souhlasu věřitelů možné.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 28. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková