4 VSPH 2113/2016-P8-10
KSPH 67 INS 29863/2015 4 VSPH 2113/2016-P8-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice TEL-Servis s.r.o., sídlem Kladno, Váňova 3179, IČO 28949251, o odvolání věřitele č. 8 TIS Car Prague, s.r.o., sídlem Praha 3, Pod Krejcárkem 975, IČO 28324757, zast. JUDr. Michalem Říhou, advokátem, sídlem Praha 5, Ke Klimentce 2186/15, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č.j. KSPH 67 INS 29863/2015-P8-5,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č.j. KSPH 67 INS 29863/2015-P8-5, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O dů vo dn ě ní :

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zastavil řízení o přihlášce pohledávky č. P8-2 ve výši 2.567.145,10 Kč a přihlášce pohledávky č. P8-3 ve výši 2.567.145,10 Kč věřitelky č. 8 TIS Car Prague, s.r.o. (dále jen odvolatelka).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byla dne 7.5.2016 doručena přihláška pohledávky odvolatelky ve výši 2.567.145,10 Kč a že totožné (duplicitní) přihlášky mu byly doručeny ještě dne 17.5.2016 a dne 28.7.2016, když posledně uvedená přihláška nad rámec opakovaně přihlašované pohledávky obsahuje změnu výše úroků, které však jsou napadeným usnesením nedotčeny a jsou nadále předmětem řízení. Citoval § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 83 odst. 1 o.s.ř. se závěrem, že se v obou případech jedná o stejný předmět řízení, na základě stejného právního titulu a mezi stejnými účastníky. Proto řízení o později podaných přihláškách zastavil pro překážku litispendence.

Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Připustila, že pro ni napadené usnesení fakticky nemá žádné negativní důsledky, avšak poukazovala na skutečnost, že se nejedná o přihlášky duplicitní a že každé podání soud musí zásadně posuzovat podle jeho obsahu. Pokud jde o podání ze dne 17.5.2016, pak odvolatelka v průvodním dopise uvedla, že opakovaně podává svou přihlášku, neboť její původní přihláška nebyla dosud soudem zveřejněna v ISIRu a nebylo tak ani na okamžik pochyb o tom, že se nejedná o další totožný návrh v téže věci. V dalším podání ze dne 28.7.2016 je v kolonce č. 11 výslovně uvedeno, že se jedná toliko o doplnění přihlášky o dopočet zákonného úroku z prodlení, který v mezidobí dospěl. Závěrem uvedla, že zvolený způsob doplnění isir.justi ce.cz přihlášky ve formě jejího úplného opětovného vyplnění s dopočtem mezitím dospělého příslušenství a výslovným upozorněním, že se jedná pouze o dopočet úroků, používá v insolvenčních věcech běžně již několik let, a má-li v právním státě platit mj. zásada předvídatelnosti práva, je vhodné, aby bylo postaveno najisto, zda je takový postup v souladu s IZ a prováděcím předpisem upravujícím podobu přihláškového formuláře a funkčnost vyplňovací aplikace, či nikoli.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: . dne 7.5.2016 byla soudu I. stupně doručena přihláška pohledávek odvolatelky v celkové výši 2.567.145,10 Kč z téhož dne, jež byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku až dne 18.5.2016 (P8-1); . dne 17.5.2016 bylo soudu I. stupně doručeno podání odvolatelky z téhož dne, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku až dne 27.5.2016 (P8-2), v němž odvolatelka sděluje, že s ohledem na skutečnost, že ani po deseti dnech od odeslání přihlášky prostřednictvím elektronické podatelny MSP nebyla v insolvenčním rejstříku zveřejněna její přihláška, zasílá ji opakovaně, tentokrát prostřednictvím datové schránky, s žádostí, aby soud splnil svoji povinnost zveřejnit došlé podání bez zbytečného odkladu v insolvenčním rejstříku; . dne 28.7.2016 bylo soudu I. stupně doručeno doplnění přihlášky pohledávek odvolatelky v celkové výši 2.636.427,89 Kč z téhož dne, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 2.8.2016 (P8-3), s tím, že jde o doplnění přihlášky ze dne 7.5.2016 v důsledku možnosti dopočíst úroky z prodlení z důvodu zrušení dřívějšího usnesení o prohlášení konkursu odvolacím soudem (kolonka č. 11 přihlášky); . podáním ze dne 25.10.2016 (P8-4) doplnila odvolatelka k výzvě insolvenčního správce svoji přihlášku o další potřebná vysvětlení a listinné přílohy; . na přezkumném jednání konaném dne 1.11.2016 (B-18, B-19) byla pohledávka odvolatelky popřena insolvenčním správcem v celé přihlášené výši 2.636.427,89 Kč.

Na základě shora uvedených zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že podání odvolatelky zveřejněná v insolvenčním rejstříku pod P8-2 a P8-3 nelze považovat za duplicitní přihlášky a z toho důvodu nelze řízení o nich zastavit. Podání odvolatelky pod P8-2 učiněné jen s ohledem na bezdůvodné průtahy soudu I. stupně při zveřejňování došlých přihlášek a na pochopitelnou nejistotu odvolatelky, zda její přihláška P8-1 byla soudem zavčasu evidována, když konec původní přihlašovací lhůty připadl na dne 23.5.2016 (A-32), není dle názoru odvolacího soudu ničím jiným, než zasláním původní přihlášky P8-1 v jejím dalším opisu nebo stejnopisu a nikoliv podáním nové (jiné) přihlášky téže pohledávky. Pokud jde o podání odvolatelky pod P8-3, jde opět jen o doplnění původní přihlášky P8-1 o přirostlé úroky, a nikoliv o podání nové (další jiné) přihlášky téže pohledávky. Ostatně to, že se podání pod P8-2 a P8-3 vztahovala jen k původní přihlášce P8-1 svědčí-kromě jejich obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) i to, že na přezkumném jednání byla přihlášená pohledávka odvolatelky P8-1 přezkoumána v rozsahu, v jakém byla pod P8-3 doplněna. Okolnost, že odvolatelka využila při doplnění své původní přihlášky formulář a celý jej vyplnila jako by šlo o novou přihlášku-vše s řádným vysvětlením obsaženým v kolonce č. 11 formuláře, že jde o doplnění přihlášky ze dne 7.5.2016-nelze vykládat tak, že jde o nepřípustnou (duplicitní) přihlášku, jak nesprávně vyložil soud I. stupně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud přepjatě formalistický postup soudu I. stupně zjevně nesprávným, když k vydání napadaného usnesení nebyl žádný důvod. Proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajskému soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 24. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková