4 VSPH 2112/2015-A-16
KSLB 87 INS 4248/2015 4 VSPH 2112/2015-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Bedřicha anonymizovano , anonymizovano , IČO 62736841, bytem Naděje 53, Cvikov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 4248/2015-A-11 ze dne 6. října 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci

č.j. KSLB 87 INS 4248/2015-A-11 ze dne 6. října 2015, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníka Bedřicha anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 4.9.2015 (A-10), jež nabylo právní moci dne 26.9.2015, dlužníku uložil povinnost, aby ve lhůtě do 7 dnů od právní moci zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 45.000,-Kč, a současně ho poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože vyměřenou zálohu dlužník nezaplatil, postupoval soud podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, neboť s ním nesouhlasil. Domníval se, že se bude moci dohodnout na splátkách zálohy na náklady insolvenčního řízení se správcem poté, co mu insolvenční správce bude přidělen.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 4.9.2015 (A-10), jež nabylo právní moci dne 26.9.2015 uložil dlužníku povinnost, aby do 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 45.000,-Kč na základě zjištění, že úpadek dlužníka nelze řešit jinak než konkursem, když je dosavadní přístup dlužníka k plnění povinností v rámci insolvenčního řízení lehkomyslný a nedbalý; zároveň poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti. Lhůta stanovená k zaplacení zálohy tak uplynula dne 5.10.2015. Dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil, soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; dlužník ostatně požadovanou zálohu neuhradil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku dlužníka na osvobození od placení zálohy.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Po právní moci rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení může dlužník podat nový insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. listopadu 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková