4 VSPH 2100/2015-A-57
KSHK 42 INS 28450/2014 4 VSPH 2100/2015-A-57

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , IČO 42206375, bytem Velké náměstí 39/48, 500 03 Hradec Králové, zast. JUDr. Petrou Huškovou, advokátkou, sídlem Třešňová 521/44, 503 11 Hradec Králové, zahájené na návrh navrhovatelů b) Ing. Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Evropská 1729/49, 160 00 Praha 6-Dejvice, c) Jana anonymizovano , anonymizovano ,bytem Jiskrova 423, 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, oba zastoupeni JUDr. Janem Šafrou, LL. M., advokátem, sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1, o odvolání navrhovatele b) a c) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 28450/2014-A-37 ze dne 14. srpna 2015 ve znění usnesení č.j. KSHK 42 INS 28450/2014-A-39 ze dne 21. srpna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 28450/2014-A-37 ze dne 14. srpna 2015 ve znění usnesení č.j. KSHK 42 INS 28450/2014-A-39 ze dne 21. srpna 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl insolvenční návrh navrhovatele b) Ing. Martina anonymizovano a c) Jana anonymizovano (dále jen navrhovatelé nebo také navrhovatel b) nebo navrhovatel c); bod I. výroku) a navrhovatelům uložil povinnost zaplatit dlužníkovi Tomáši Mrkvičkovi (dále jen dlužník) náklady řízení ve výši 23.800,-Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl doručen dne 21.10.2014 insolvenční návrh navrhovatele a) Václava anonymizovano , anonymizovano (dále jen navrhovatel a), jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka. Dne 21.11.2014 přistoupili do insolvenčního řízení dlužníka navrhovatelé. Dne 4.12.2014 vzal navrhovatel a) insolvenční návrh zpět a řízení o návrhu navrhovatele a) bylo pravomocně skončeno ke dni 5.8.2015.

Navrhovatelé odůvodnili insolvenční návrh tím, že mají za dlužníkem splatné pohledávky z titulu hypotečního úvěru ve výši 4.200.000,-Kč, poskytnutého dlužníkovi na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru číslo 1000/282 003-01/10/01-001/00/R, uzavřené dne 18.5.2010 s Hypoteční bankou a.s. a hypotečního úvěru ve výši 16.500.000,-Kč, poskytnutého dlužníkovi na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru číslo 5500/282 003-03/11/01-001/00/R, uzavřené dne 20.4.2011 rovněž s Hypoteční bankou a.s. Dále uvedli, že dne 19.7.2013 uzavřela Hypoteční banka a.s. v postavení postupitele s navrhovateli v postavení postupníků smlouvu o postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv, věřitelé zaslali dlužníkovi výzvu k okamžitému splacení pohledávek ve výši 22.117.953,51 Kč v termínu do 16.8.2013 a dne 22.7.2013 oznámila Hypoteční banka a.s. dlužníkovi postoupení pohledávek navrhovatelům.

Soud I. stupně měl za prokázána tvrzení navrhovatelů o existenci pohledávek vyplývajících z uzavřených úvěrových smluv, o nabytí těchto pohledávek navrhovateli na základě smluv o postoupení pohledávek a o oznámení o postoupení pohledávek dlužníkovi postupitelem Hypoteční bankou a.s. z důkazů provedených v řízení a z nesporného stanoviska dlužníka týkající se těchto skutečností. Dlužník však v řízení namítal a prokazoval nedostatek aktivní legitimace navrhovatelů k podání insolvenčního návrhu z důvodu, že obdržel od navrhovatelů oznámení o postoupení pohledávek ze dne 31.12.2013, jímž mu oznámili, že pohledávku z hypotečního úvěru číslo 5500/282 003-3/11/01-001/00/R ze dne 20.4.2011 postoupili novému věřiteli panu Jaroslavu Haštavovi a pohledávku z hypotečního úvěru číslo 1000/282 003-01/10/01-001/00/R ze dne 18.5.2010 postoupili paní Věře Kernové. Zároveň dlužník doložil výzvy ze dne 31.12.2013, jimiž pan Haštava a paní Kernová vyzvali dlužníka k zaplacení postoupených pohledávek. Soud I. stupně dále uvedl, že navrhovatelé přesto trvali na své věcné aktivní legitimaci a tvrdili, že obě postupní smlouvy byly zrušeny tím, že od nich navrhovatelé odstoupili, avšak insolvenčnímu soudu předložili toliko dohodu o narovnání uzavřenou dne 22.1.2014 s paní Věrou Kernovou, na jejímž základě došlo ke zrušení smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedli dále, že oznámení dlužníkovi o odstoupení od smluv o postoupení pohledávek nemohou prokázat.

Soud I. stupně měl na základě těchto zjištění za prokázané, že navrhovatelé postoupili své pohledávky za dlužníkem ještě před zahájením insolvenčního řízení třetím osobám a dlužníka o tom řádně vyrozuměli a neprokázali, že by dlužníka vyrozuměli o tom, že se zpětně stali vlastníky postoupených pohledávek. K účinkům oznámení o postoupení pohledávky poukázal soud I. stupně na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 93 INS 17544/2012, 2 VSPH 2004/2013-A-91 ze dne 19. února 2015, jenž vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 61/2010. Návrh zamítl z důvodu neprokázání vyrozumění dlužníka o zpětném nabytí pohledávek a nehodnotil z tohoto důvodu, zda je dlužník v úpadku. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podali včas odvolání navrhovatelé a navrhovali, aby odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně a zjistil úpadek dlužníka s tím, že bude řešen konkursem. Nesouhlasili s právními závěry soudu I. stupně a uvedli, že v době podání insolvenčního návrhu 21.11.2014 byli věřiteli dlužníka a zůstali jimi po celou dobu insolvenčního řízení, byli si sice vědomi notifikační povinnosti vůči dlužníkovi, avšak měli za to, že nesplnění této povinnosti nemůže mít negativní vliv na jejich aktivní legitimaci v insolvenčním řízení. Poukázali na právní úpravu § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (NOZ) s tím, že tak, jako tomu bylo podle § 526 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen o.z.), má notifikační povinnost vůči dlužníkovi vliv jen na to, komu má dlužník plnit. Trvali na své věcné aktivní legitimaci a uvedli, že současně se změnou v osobě věřitele došlo i ke změně v osobě zástavního věřitele a tato skutečnost byla oznámena příslušnému katastrálnímu úřadu a musela být proto známa i dlužníkovi. Dále měli za to, že úpadek dlužníka je dán existencí plurality věřitelů, jimiž jsou vedle navrhovatelů Ing. Vladimír Horák s pohledávkou ve výši 260.000,-Kč s přísl. a společnost Sigma consulting, s.r.o. s pohledávkou ve výši 16.760,-Kč s přísl. a 9.324,-Kč s přísl. Poukázali na to, že v průběhu řízení docházelo k úhradě dluhů ze strany dlužníka nebo k jinému způsobu zániku pohledávek s cílem zabránit úpadku dlužníka. Měli dále za to, že byla zjištěna platební neschopnost dlužníka, jenž nedoložil seznamy dle § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ). K podanému odvolání doložili listiny ve věci odstoupení navrhovatelů od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.9.2014 a ze dne 18.6.2014, souhlasné prohlášení o změně zástavního věřitele ze dne 17.9.2014 a ze dne 16.12.2014.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., doplnil dokazování podle § 213 o.s.ř.

Podle § 97 odst. 5 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být mj. dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá

Podle § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se jinak do insolvenčního řízení nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Podle § 131 IZ skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle § 143 IZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

K doložení věcné legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu se vyslovil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 30/2009, publikovaném pod číslem 14/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovodil, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou (na rozdíl od doložení věcné legitimace, jež se řídí zásadou projednací). Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem I. stupně je rovněž, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, znaleckými posudku, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce; to však neznamená, že insolvenční soud rezignuje na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by sporné řízení nahrazovalo a na co nejkonkrétnější označení důkazů, jejichž prostřednictvím by se tak muselo ve sporném řízení stát.

Soud I. stupně založil své rozhodnutí o nedostatku věcné aktivní legitimace navrhovatelů na tom, že neprokázali vyrozumění dlužníka o zpětném nabytí pohledávky z hypotečního úvěru číslo 5500/282 003-3/11/01-001/00/R ze dne 20.4.2011, postoupené věřiteli panu Jaroslavu Haštavovi a pohledávky z hypotečního úvěru číslo 1000/282 003-01/10/01-001/00/R ze dne 18.5.2010, postoupené paní Věře Kernové, když jejich postoupení uvedeným osobám navrhovatelé oznámili dlužníkovi dne 31.12.2013.

V řízení bylo prokázáno a nebylo dlužníkem zpochybněno, že navrhovatelé nabyli pohledávky vyplývající z hypotečního úvěru číslo 5500/282 003-3/11/01-001/00/R ze dne 20.4.2011 a z hypotečního úvěru číslo 1000/282 003-01/10/01-001/00/R ze dne 18.5.2010 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2013, uzavřené s původním věřitelem dlužníka, Hypoteční bankou a.s. v postavení postupitele, jež postoupení pohledávek dlužníku oznámila dne 22.7.2013. Dlužník však v řízení zpochybnil věcnou aktivní legitimaci navrhovatelů z důvodu dalšího postoupení pohledávky z hypotečního úvěru číslo 5500/282 003-3/11/01-001/00/R ze dne 20.4.2011 panu Jaroslavu Haštavovi a pohledávky z hypotečního úvěru číslo 1000/282 003-01/10/01-001/00/R ze dne 18.5.2010 paní Věře Kernové a na základě oznámení postoupení těchto pohledávek dlužníkovi dne 31.12.2013, učiněného navrhovateli.

Podle § 524 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2).

Podle § 526 o.z. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odst. 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odst. 2).

Odvolací soud se neztotožnil s právním závěrem soudu I. stupně, jenž založil své rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu na nesplnění notifikační vůči dlužníku v souvislosti s dlužníky tvrzeným zpětným nabytím pohledávek. Ačkoliv ve svém posouzení vyšel soud ze správné úvahy založené na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 61/2010, že účelem ust. § 526 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ObčZ je ochrana dlužníka, který plnil svůj závazek osobě (postupiteli nebo postupníku), jež podle hmotného práva nebyla v době plnění věřitelem pohledávky, např. proto, že smlouva o jejím postoupení byla neplatná. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení (notifikace), je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi; jde tedy o právní skutečnost, a protože jde současně o skutečnost volní, je to jednostranný právní úkon Poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoli původnímu věřiteli. Oznámením o postoupení pohledávky, adresovaným dlužníkovi, postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (či dokonce neexistence, např. pokud by šlo o nicotný právní úkon) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky i pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku, než v osobě věřitele, a v případě, že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení významná, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je, a opakovaně to budiž zdůrazněno, oznámení postupitele dlužníkovi; přitom není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. Jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu plnit měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. Lze tedy uzavřít, že notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky-týkající se osoby oprávněné přijmout plnění -i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná . Naopak v případě, že postupitel svoji notifikační povinnost vůči dlužníkovi nesplnil a dlužník v řízení netvrdil a neprokazoval, že se zprostil svého závazku tím, že pohledávku zaplatil, není správný závěr, že nedošlo ke změně v osobě věřitele a nenastaly účinky spojené s platným postoupením pohledávky. V takovém případě je postupník domáhající se svého práva na dlužníkovi povinen nabytí pohledávky prokázat.

Taková situace nastala i v tomto případě, kdy navrhovatelé v řízení tvrdili odstoupení od smluv o postoupení pohledávek uzavřených s panem Jaroslavem Haštavou a paní Věrou Kernovou, uvedli, že oznámení dlužníkovi o nabytí pohledávky nejsou schopni prokázat, avšak zároveň uvedli, že jsou schopni nabytí pohledávek prokázat. Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že navrhovatelé již v řízení před soudem I. stupně k prokázání svých tvrzení předložili dohodu o narovnání ze dne 31.12.2013 uzavřenou s paní Věrou Kernovou a souhlasné prohlášení o změně zástavního věřitele ze dne 31.12.2013 obsahující prohlášení navrhovatelů a paní Věry Kernové o tom, že byla pohledávka z hypotečního úvěru číslo 1000/282 003-01/10/01-001/00/R ze dne 18.5.2010 zajištěna zástavním právem k nemovitostem a dle uzavřené postupní smlouvy přešla na postupníka i práva vyplývající z této zástavní smlouvy; těmito listinami však soud I. stupně důkazy neprováděl. V odvolacím řízení pak předložili navrhovatelé další listiny k prokázání svých tvrzení o zpětném nabytí pohledávek, a to souhlasné prohlášení ze dne 17.9.2014 o změně zástavního věřitele učiněné mezi navrhovateli a panem Jaroslavem Haštavou, odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.9.2014 adresované paní Věře Kernové a odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2014 adresované panu Jaroslavu Haštavovi, jimž prokazovali, že platně odstoupili od postupních smluv z důvodu porušení povinností ze strany postupníků, kteří dle tvrzení navrhovatelů nezaplatili včas úplatu za postoupení pohledávek.

Napadené rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu tak nemůže obstát z důvodu nesprávného procesního postupu, neboť soud I. stupně jednak neprovedl veškeré důkazy nabídnuté navrhovateli k prokázání jejich tvrzení, a jednak proto, že navrhovatelům předem nepředestřel svůj náhled na věc, že dosavadní výsledky řízení neumožňují přijmout závěr, že navrhovatelé doložili svoji aktivní legitimaci pro podání insolvenčního návrhu, nepodal jim poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. a jeho rozhodnutí tak bylo pro účastníky řízení (nepřípustně) překvapivé a nepředvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7.4.2011, sp. zn. I. ÚS 2014/10). Napadené rozhodnutí je tak založeno na nesprávných a neúplných skutkových a právních závěrech, přičemž ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení. Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 2 o.s.ř., napadený rozsudek zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud I. stupně dle § 226 odst. 1 o.s.ř. vázán právním názorem odvolacího soudu a v konečném rozhodnutí o věci zároveň rozhodne i o nákladech odvolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. ,v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná