4 VSPH 2099/2015-B-14
KSHK 45 INS 33866/2014 4 VSPH 2099/2015-B-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Hany Stuchlíkové, nar. 22.2.1982, bytem Horní Nová ves 35, 507 81 Lázně Bělohrad, zast. Petrem Tláskalem, obecným zmocněncem, bytem K. Čapka 850, 543 71 Hostinné, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 INS 33866/2014-B-9/celk.3 ze dne 30. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 INS 33866/2014-B-9/celk.3 ze dne 30. září 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové neschválil oddlužení dlužnice Hany Stuchlíkové (dále jen dlužnice; bod I. výroku), prohlásil na její majetek konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku) a konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají dnem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 11.5.2015 (A-6) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, že při povolení oddlužení vycházel z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení a jeho řešení plněním splátkového kalendáře, že dlužnice má měsíční příjem ze mzdy ve výši 8.900 Kč od zaměstnavatele Petra Landy, Uzeniny BETA Kojetice, že svůj příjem doplnila smlouvou o důchodu na částku 5.500 Kč měsíčně, že má 9 závazků a její celkový dluh činí 1.173.578 Kč.

Při přezkumném jednání konaném dne 6.8.2015 (B-8) soud konstatoval, že se do insolvenčního řízení dlužnice přihlásilo 19 věřitelů s 20ti přihláškami pohledávek v celkové výši 2.173.741,96 Kč. Dlužnice sdělila, že má sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou s průměrným čistým výdělkem kolem 9.000 Kč měsíčně a nemá žádný jiný příjem, je svobodná, bezdětná a není vlastnicí žádných nemovitých věcí, vlastní pouze automobil v hodnotě 15.000 Kč a byla v roce 2013 odsouzena OS v Jičíně pro majetkovou trestnou činnost související s jejím zaměstnáním. Pohledávka P2 věřitele č. 2, přihlášená v celkové výši 1.443.723,64 Kč byla při přezkumném jednání částečně popřena v částce 916.963,13 Kč insolvenční správkyní (dále jen správkyně) z důvodu jejího zaplacení a pohledávka věřitele č. 13 byla správkyní popřena zcela ve výši 39.095,94 Kč z důvodu promlčení, ostatní pohledávky byly zjištěny v plné výši a dlužnice všechny pohledávky uznala, všechny zjištěné pohledávky jsou nezajištěné. Usnesením ze dne 21.7.2015 (P2-3) vzal soud na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele č. 2 EXPRESS MONEY, s.r.o. ve výši 35.656 Kč a dne 21.8.2015 podal tento věřitel částečné zpětvzetí své pohledávky P2 ještě ve výši 15.729 Kč, proto aktuální výše této pohledávky činí co do jistiny částku 441.582 Kč a s přihlášeným příslušenstvím činí částku 986.412,64 Kč. Ze zprávy podané správkyní o hospodářské situaci dlužnice ze dne 20.7.2015 (B-3) soud I. stupně zjistil, že je dlužnice schopna splácet 7.355 Kč měsíčně, po odečtení odměny správkyně ve výši 750 Kč a částky 150 Kč na náhradu hotových nákladů + DPH, celkem 1.089,00 Kč, je dlužnice schopna měsíčně splácet na své závazky věřitelům 6.266 Kč, celková dlužná částka nezajištěných věřitelů činí 2.209.397,96 Kč, za pět let by dlužnice splatila celkem 375.960 Kč, což tvoří pouze 17,02 % závazků nezajištěných věřitelů, v současné době tedy dlužnice není schopna splatit své závazky ve výši převyšující 30 % nezajištěným věřitelům, nesplňuje zákonné požadavky na povolení oddlužení splátkami a správkyně proto nedoporučila schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Zároveň soud I. stupně zjistil, že bylo vydáno Okresním soudem v Jičíně rozhodnutí, kterým byla dlužnice odsouzena za úmyslný trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1 a odst. 3 tr.z. a byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody na 12 měsíců se zkušební dobou na 24 měsíců do 4.7.2015. K zatajení pohledávek věřitelů v insolvenčním návrhu se dlužnice vyjádřila tak, že se stěhovala a ztratila dokumentaci. Vzhledem k předchozí majetkové trestné činnosti dlužnice a neuvedení pravdivých skutečností v insolvenčním návrhu shledal insolvenční soud v jednání dlužnice nepoctivý záměr a podle § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) oddlužení dlužnice nechválil a na její majetek prohlásil konkurs, jenž bude řešen podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a navrhovala nové posouzení celé záležitosti . Poukázala na částečné popření pohledávky věřitele č. 2 a na podanou incidenční žalobu z důvodu částečného popření pohledávky P2 správkyní, uvedla, že se na splácení této pohledávky podílí 5 dlužníků, které v odvolání označila a měla za to, že pokud bude žaloba úspěšná a sníží se na přijatelnou mez, byla by schopna splácet pohledávky nezajištěných věřitelů a v případě nedostatku financí by bylo možno je doplnit příjmy z další smlouvy o důchodu ve výši 5.500 Kč měsíčně. Je tedy připravena zaplatit závazky nezajištěných věřitelů do výše přesahující zákonnou hranici.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z obsahu napadeného usnesení plyne, že důvodem neschválení oddlužení dlužnice podle § 395 odst. 1 a 2 IZ bylo zjištění soudu I. stupně, že dlužnice nedosahuje uspokojení nezajištěných pohledávek věřitelů alespoň ve výši 30 %, a že dlužnice sleduje nepoctivý záměr, protože v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení (A-1) uvedla závazky vůči věřitelům v podstatně nižší výši oproti výši pohledávek posléze přihlášených do insolvenčního řízení a s přihlédnutím k tomu, že byla pravomocně podmíněně odsouzena za majetkovou trestnou činnost spáchanou v souvislosti s jejím zaměstnáním.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že dne 16.12.2014 (A-1) podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž uvedla, že má 8 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.173.578 Kč. Usnesením ze dne 11.5.2015 (A-6) byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, z obsahu oddílu P vyplývá, že se do insolvenčního řízení dlužnice přihlásilo celkem 19 věřitelů a aktuální výše nezajištěných pohledávek je v celkové výši 2.209.397,96 Kč, jak vyplynulo ze zprávy o hospodářské situaci dlužnice podané správkyní dne 20.7.2015 (B-3), ze které odvolací soud dále ověřil, že je dlužnice schopna splácet 7.355 Kč měsíčně (částku 1.855 Kč ze mzdy a 5.500 Kč ze smlouvy o důchodu) a po odečtení odměny správkyně ve výši 750 Kč a částky 150 Kč na náhradu hotových nákladů + DPH (celkem 1.089,00 Kč) je schopna měsíčně splácet 6.266 Kč na své závazky vůči nezajištěným věřitelům a za pět let by splatila celkem 375.960 Kč, což tvoří pouze 17,02 % závazků nezajištěných věřitelů. Podle zprávy správkyně má dlužnice pracovní poměr na dobu neurčitou s průměrným čistým výdělkem kolem 8.900 Kč měsíčně, nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá nemovitý majetek a má jen movité věci denní potřeby, bydlí u rodičů a nesplňuje předpoklady pro řešení jejího úpadku oddlužením.

Odvolací soud zjistil shodně se soudem I. stupně, že dlužnice v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení (A-1) uvedla závazky vůči 8 věřitelům v podstatně nižší výši oproti výši pohledávek posléze přihlášených 19 věřitelů do insolvenčního řízení a vyvolala zdání, že je schopna podmínky oddlužení splnit. V řízení však vyplynulo, že podmínky oddlužení schopna splnit není. Pro rozhodnutí o odvolání je zároveň podstatné, že se po vydání napadeného usnesení skutkový stav dlužnice nezměnil, dlužnice se sice v podaném odvolání dovolávala další smlouvy o důchodu, avšak nedoložila žádný další příjem, jenž by umožňoval dlužnici dosáhnout úhrady alespoň 30% nezajištěných pohledávek přihlášených věřitelů a skýtal by dostatečný ekonomický předpoklad pro řešení úpadku dlužnice oddlužením plněním splátkového kalendáře, tj. jenž by jí umožnil za pomoci třetí osoby splnit minimální podmínky oddlužení, tj. za 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30% hodnoty jejich pohledávek, včetně úhrady nároků správkyně na odměnu a její výdaje. Odvolací soud se proto zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně pokud uzavřel, že dlužnice nesplňuje předpoklady pro řešení jejího úpadku oddlužením, a že sleduje nepoctivý záměr s ohledem na to, že v podaném návrhu neuvedla všechny své věřitele, označila závazky v podstatně nižší výši, nežli je jejich skutečná výše. Za daného stavu věci nelze oddlužení dlužnice schválit a jediným možným způsobem řešení jejího úpadku je konkurs.

Pokud soud I. stupně založil nepoctivost záměru dlužnice také na zjištění, že byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1 a odst. 3 tr.z. a byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody na 12 měsíců se zkušební dobou na 24 měsíců do 4.7.2015, nebylo v řízení zjištěno, že by uvedený trestný čin jakkoliv souvisel s podáním návrhu na povolení oddlužení; proto k němu odvolací soud nepřihlížel.

Na základě svých zjištění (o nedostatečné ekonomické nabídce dlužnice pro oddlužení a o nepoctivém záměru dlužnice) a veden názory vyjádřenými shora neshledal Vrchní soud v Praze odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková