4 VSPH 2098/2015-B-22
MSPH 90 INS 10430/2015 4 VSPH 2098/2015-B-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 10, Přistoupimská 428/11, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 10430/2015-B-11 ze dne 25. září 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 10430/2015-B-11 ze dne 25. září 2015 se v bodu I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze neschválil oddlužení dlužníka Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) a na jeho majetek prohlásil konkurs (bod I. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají dnem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod II. výroku), že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a v bodu IV. výroku zrušil počínaje říjnem 2015 povinnost dlužníka hradit insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů stanovenou v bodu VIII. výroku usnesení ze dne 30. 6. 2015 (A-12).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 30. 6. 2015 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo celkem 16 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 713.625,80 Kč, věřitel č. 14 INVESA, s.r.o. má zajištěnou pohledávku ve výši 227.583 Kč, pohledávky ostatních věřitelů nejsou zajištěny. Při přezkumném jednání konaném dne 25.8.2015 (B-7) insolvenční správkyně JUDr. Věra Sedloňová (dále jen správkyně) nepopřela žádnou pohledávku, dlužník se bez omluvy nedostavil a svého popěrného práva nevyužil. Ze zprávy o činnosti správkyně ze dne 14. 8. 2015 (B-3) vyplynulo, že by se prodejem majetku nedosáhlo uspokojení 30 % nezajištěných pohledávek. Pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se pro uspokojení nezajištěných věřitelů nabízí čistý příjem dlužníka ve výši kolem 20.000 Kč měsíčně, přičemž dlužník má čtyři vyživovací povinnosti (k manželce a třem dětem), má soudně stanoveno výživné na dvě děti 2 x 2.500 Kč měsíčně a podle propočtu správkyně by míra uspokojení nezajištěných věřitelů nedosahovala ani 21 %. Na základě těchto zjištění soud I. stupně dovodil, že dlužník nesplňuje podmínku minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ). Pro úplnost uvedl, že by přistoupil k neschválení oddlužení a prohlášení konkursu i z důvodu uvedeného v § 395 odst. 2 IZ, neboť dosavadní výsledky řízení dokládají nedbalý přístup dlužníka k plnění jeho povinností v insolvenčním řízení, spočívající v neplacení záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů počínaje měsícem červnem 2015, stanovených usnesením ze dne 30. 6. 2015 (A-12) ve výši 900 Kč měsíčně plus DPH, ačkoliv byl dlužník poučen, že nesplnění této povinnosti může být posouzeno jako lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení a může vést k nechválení oddlužení a rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dle sdělení správkyně na schůzi věřitelů totiž dlužník neuhradil žádnou částku na úhradu zálohy odměny a hotových výdajů správkyně. Z uvedených důvodů soud I. stupně podle § 405 odst. 1 a 2 IZ oddlužení dlužníka nechválil a na jeho majetek prohlásil konkurs, jenž bude řešen podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ jako nepatrný a zároveň zrušil povinnost dlužníka hradit správkyni měsíční zálohy na její odměnu a náhradu hotových výdajů.

Jen proti bodu I. výroku tohoto usnesení se dlužník včas odvolal, nesouhlasil s rozhodnutím o neschválení jeho oddlužení a prohlášením konkursu na jeho majetek a navrhoval přezkoumat svoji situaci a vyřídit ji kladně . Omlouval se, že neplatil zálohy správkyni, a že se nedostavil na schůzi věřitelů, na niž nebyl obeslán a nebyl tedy informován o tom, že má zálohy hradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z obsahu napadeného usnesení plyne, že důvodem neschválení oddlužení dlužníka podle § 395 odst. 1 a 2 IZ bylo zjištění soudu I. stupně, že dlužník nedosahuje uspokojení nezajištěných pohledávek věřitelů alespoň ve výši 30 %, a to ani prodejem majetku dlužníka, ani plněním splátkového kalendáře, a že dlužník přistupuje k plnění svých povinností v insolvenčním řízení nedbale a lehkomyslně, protože neplní povinnost platit správkyni zálohy na odměnu a hotové výdaje stanovené v bodu VIII. výroku usnesení ze dne 30. 6. 2015 (A-12), jež bylo doručeno dlužníkovi dne 13.7.2015 zvlášť podle § 75 IZ a podle § 49 o.s.ř. na jeho adresu bydliště.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že dne 21.4.2015 (A-1) podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, k němuž připojil seznamy dle § 104 IZ, usnesením ze dne 30.6.2015 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, z obsahu oddílu P vyplývá, že se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo celkem 16 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 713.625,80 Kč, z toho ve výši 227.593 Kč jsou přihlášeny jako zajištěné, ve výši 207.378 Kč jsou vykonatelné, všechny přihlášené pohledávky byly při přezkumném jednání konaném dne 25.8.2015 (B-7) a dle upraveného seznamu pohledávek ze dne 25.8.2015 (B-8) zjištěny. Ze soupisu majetkové podstaty a ze zprávy správkyně o hospodářské činnosti ze dne 14.8.2015 (B-3) vyplývá, že je dlužník v pracovním poměru uzavřeném na dobu neurčitou, průměrná výše dlužníkovy mzdy činí cca 20.000 Kč měsíčně a jiné příjmy neuvádí, je ženatý a má celkem 4 vyživovací povinnosti, rozhodnutím soudu mu byla uložena povinnost hradit výživné na dvě dcery ve výši 2.500 Kč měsíčně pro každou, celkem 5.000 Kč, dlužník vlastní nemovitosti, pozemek parc. č. 749/3 v kat. území Štěchovice u Prahy (LV č. 787), které jsou zčásti ve společném jmění dlužníka a jeho manželky a jsou předmětem zástavního práva ve prospěch věřitele č. 14-INVESA, s.r.o., dále vlastní stavbu č.e. 360-rodinná rekreace, stojící na cizím pozemku, v kat. území Štěchovice u Prahy (LV č. 815), jež je ve společném jmění dlužníka a jeho manželky, přičemž o řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nelze uvažovat z důvodu, že výtěžnost prodeje nezajištěných nemovitostí a ostatního majetku dlužníka, sepsaného do majetkové podstaty, by nedosahovala 30 % přihlášených a nezajištěných pohledávek věřitelů a v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník uhradil přihlášené nezajištěné pohledávky jen do výše 20%. Podle zprávy správkyně tedy dlužník nesplňuje předpoklady pro řešení jeho úpadku oddlužením a ke splnění předpokladů pro oddlužení by bylo zapotřebí, aby předložil darovací smlouvu s minimální měsíční splátkou ve výši 1.000 Kč. Zálohu na odměnu a na hotové výdaje správkyně uhradil dlužník ve výši 1.089 Kč jen za měsíce červen a červenec 2015.

Odvolací soud zjistil, že dlužník v podaném insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení (A-1) uvedl závazky vůči věřitelům v podstatně nižší výši (cca 440.000 Kč) oproti výši pohledávek posléze přihlášených do insolvenčního řízení v celkové výši 713.625,80 Kč a vyvolal zdání, že je schopen podmínky oddlužení splnit. V řízení však vyplynulo, že podmínky oddlužení schopen splnit není. Pro rozhodnutí o odvolání je zároveň podstatné, že se po vydání napadeného usnesení skutkový stav dlužníka nezměnil, dlužník v podaném odvolání netvrdil ani neprokazoval žádný další příjem, jenž by umožňoval dlužníkovi dosáhnout úhrady alespoň 30% nezajištěných pohledávek přihlášených věřitelů a skýtal by dostatečný ekonomický předpoklad pro řešení úpadku dlužníka oddlužením plněním splátkového kalendáře, tj. jenž by mu umožnil za pomoci třetí osoby splnit minimální podmínky oddlužení, tj. za 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek a zcela zapravit nároky správce na odměnu a jeho výdaje. Netvrdil a neprokazoval ani, že zahájil platby záloh na odměnu a na hotové výdaje správkyně. Odvolací soud se proto zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně pokud uzavřel, že dlužník nesplňuje předpoklady pro řešení jeho úpadku oddlužením, že je přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení nedbalý a tedy, že nelze za daného stavu věci oddlužení dlužníka schválit a jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal Vrchní soud v Praze odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková