4 VSPH 2097/2016-B-28
KSPL 65 INS 9886/2014 4 VSPH 2097/2016-B-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků Hany anonymizovano , anonymizovano , a Karla anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dvořákova 2211/15, Cheb, adresou pro doručení Pastviny 167, Aš, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. října 2016, č.j. KSPL 65 INS 9886/2014-B-22,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. října 2016, č.j. KSPL 65 INS 9886/2014-B-22, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zrušil schválené oddlužení dlužníků Hany anonymizovano a Karla anonymizovano (dále též dlužníci; bod I. výroku), prohlásil na jejich majetek nepatrný konkurs (bod II. výroku) a deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 28.4.2014 (A-9) zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenční správkyní 1. Insolvenční, v.o.s. (dále jen správkyně) a usnesením ze dne 9.9.2014 (B-5) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Ve dnech 16.11.2015 a 12.12.2015 podala správkyně zprávu o plnění oddlužení, z níž vyplynulo, že předpoklad uspokojení věřitelů je 48,53 %, avšak dlužníci zasílají na úhradu pohledávek ze svých příjmů nižší než zákonem stanovené splátky, neplní své informační povinnosti a správkyni nezasílají přehled svých příjmů od zahraničního zaměstnavatele. Doplnil, že podáními ze dne 23.2.2016, 13.3.2016 a 18.3.2016 správkyně sdělila, že sice lze důvodně předpokládat uspokojení zjištěných pohledávek isir.justi ce.cz v rozsahu přesahujícím 30 %, avšak dlužníci neplní uvedené podstatné povinnosti v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, což opodstatňuje postup podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Rozvedl, že při jednání dne 17.5.2016 správkyně sdělila, že dlužníci přes opakované výzvy neplnili řádně a včas své informační povinnosti a nezasílali splátky v řádné výši, o svých příjmech ji informovali jen jednou ročně, avšak s ohledem na dlužníkovy příjmy ze zahraničí ji měli o svých příjmech informovat podstatně častěji. Dodal, že dlužníkům při tomto jednání vysvětlil nutnost zasílání výplatních pásek správkyni tak, aby bylo možno vypočítat správnou výši měsíční splátky. Doplnil, že dne 1.9.2016 správkyně sdělila, že dlužníci ani nadále neplní své povinnosti v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře, nezasílají řádně výplatní pásky dlužníka, nereagují na její výzvy s výpočtem měsíční srážky a nezasílají srážky z příjmů v zákonné výši. Citoval § 418 odst. 1 písm. a) IZ a vyhověl návrhu správkyně, jelikož uzavřel, že dlužníci soustavně porušují podstatné povinnosti v rámci schváleného způsobu oddlužení, přičemž již v květnu 2016 při jednání o návrhu správkyně na zrušení jejich oddlužení byli na tuto skutečnost upozorněni, přesto se však situace nezměnila a dlužníci stále pokračují v porušování svých povinností. Proto zrušil schválené oddlužení dlužníků a na jejich majetek prohlásil nepatrný konkurs, jelikož byly splněny podmínky § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužníci včas odvolali (B-23) a navrhovali, aby je odvolací soud jako nedůvodné zrušil, jelikož nesouhlasili se závěrem soudu, že řádně a včas neplnili své informační povinnosti a nezasílali splátky v řádné výši. Uvedli data zasílání zpráv soudu a odvolávali se na obsah jejich povinnosti podle § 412 IZ s tím, že jim bylo určeno předkládat přehledy příjmů do 15. dne sedmého měsíce a poté vždy po uplynutí šestiměsíčního období. Měli za to, že svou povinnost plnili podle možností, jelikož dlužník dostává od svého zaměstnavatele výplatnice s menším zpožděním. Potvrdili, že v roce 2015 nezasílali splátky v řádné výši, což vysvětlovali vysokými náklady dlužníka na práci v SRN (za dojíždění a stravu). Tvrdili, že od dubna 2016 začali platit správně, neboť dlužník zakoupil ojetý automobil, aby mohl jezdit do práce a nemusel si vozidlo půjčovat a platit nájem. Uváděli, že od května 2016 již řádně plnili všechny své povinnosti a že si dlužnice ode dne 1.9.2016 našla nové zaměstnání, v němž bude dosahovat vyššího příjmu a bude tak moci hradit vyšší splátku na úhradu dluhu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 28.4.2014 (A-9) soud I. stupně zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 9.9.2014 (B-5) pak schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, přičemž v jeho bodě VIII. výroku dlužníkům uložil mj. povinnost předkládat soudu a správkyni přehled svých příjmů za uplynulých 6 měsíců vždy nejpozději do 15 dnů po uplynutí šestiměsíčního období, poprvé do 15. dne sedmého měsíce od účinnosti usnesení. Ta nastala zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne 23.9.2014 a dlužníci tak měli povinnost předložit soudu a správkyni přehled svých příjmů poprvé nejpozději dne 15.4.2015, přičemž dne 10.2.2015 (B-6) dlužník předložil rozhodnutí Úřadu práce ČR-krajské pobočky v Karlových Varech ze dne 21.1.2015, č.j. CHB-72/2015-EU, o přiznání podpory v nezaměstnanosti za období ode dne 29.11.2014 po dobu 5 měsíců. Další zprávu o svých příjmech dlužníci předložili dne 19.1.2016 (B-11), a to až po výzvě soudu (B-10).

Ve zprávě ze dne 23.2.2016 (B-13) správkyně soudu mj. sdělila, že dlužníci řádně plní své povinnosti v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, řádně s ní spolupracují, a že neshledala žádné porušení jejich povinností ve smyslu § 412 IZ. Ve zprávě ze dne 13.3.2016 (B-14) však již správkyně upozornila, že dlužníci porušili své povinnosti (jelikož nezasílali srážky z dlužníkova příjmu ve správné výši) a požádala soud o posouzení postupu podle § 418 odst. 1 IZ. Ve zprávě ze dne 18.3.2016 (B-16) pak akcentovala, že dlužníci neplní své informační povinnosti a hradí splátky ve výši podstatně nižší, než jak jim ukládá usnesení o schválení oddlužení, a proto se domnívala, že je opodstatněn postup podle § 418 odst. 1 IZ.

Při projednání návrhu správkyně na zrušení schváleného oddlužení dlužníků dne 17.5.2016 (B-18) správkyně zdůraznila, že dlužníci přes opakované výzvy neplnili své informační povinnosti, zprávy zaslali za rok 2014, 1 x za rok 2015 a 1 x za rok 2016, přičemž vzhledem k příjmům dlužníka ze zahraničí ji měli informovat podstatně častěji. Při tomto jednání pak soud dlužníkům vysvětlil, že s ohledem na jejich zaměstnání v zahraničí je nutné, aby každý měsíc zasílali správkyni výplatní pásky tak, aby bylo možno vypočíst správnou výši měsíční srážky. Z obsahu protokolu o tomto jednání ani z dalšího obsahu insolvenčního spisu však nevyplývá, že by soud takovou povinnost dlužníkům uložil svým rozhodnutím, ale pouze jim při jednání

vysvětlil, co považoval za nezbytné. Z protokolu o jednání vyplývá, že soud uložil toliko dlužnici povinnost, aby ihned poté, co obdrží pracovní smlouvu, zaslala její kopii správkyni. Odvolací soud k tomu dodává, že ze zákona nevyplývá povinnost dlužníků zasílat měsíčně správkyni výplatní pásky (srov. § 412 písm. d/ IZ). Pokud má tedy soud za to, že je pro řádný průběh insolvenčního řízení nezbytné, aby dlužníci zasílali své výplatní pásky (doklady o příjmu) správkyni každý měsíc, může jim takovou povinnost uložit, a to rozhodnutím (usnesením) vydaným v rámci dohlédací činnosti podle § 11 IZ. To se však v projednávané věci nestalo. Po jednání dne 17.5.2016 soud nevydal žádné rozhodnutí a přípisem ze dne 19.8.2016 (B-19) vyzval správkyni, aby ve stanovené lhůtě sdělila, zda již dlužníci plní své povinnosti. Na to správkyně dne 1.9.2016 (B-21) uvedla, že dlužníci řádně nezasílají výplatní pásky dlužníka, jež jsou zasílány s měsíčním zpožděním a nejsou úplné, a proto vyjádřila názor, že dlužníci soustavně porušují podstatné povinnosti v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Následně, dne 6.10.2016, soud vydal napadené usnesení.

Na základě těchto zjištění se odvolací soud domnívá, že soud I. stupně postupoval překvapivě a nedal dlužníkům dostatečnou možnost odvrátit zrušení oddlužení a prohlášení (nepatrného) konkursu na jejich majetek. Dlužníci sice důsledně nedodržovali povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, neboť nepředkládali zprávy o svých příjmech ve lhůtách stanovených v bodě VIII. výroku usnesení o schválení oddlužení, nicméně za daných okolností se podle názoru odvolacího soudu nejedná o porušení podstatné povinnosti, jež by bez dalšího mělo vést k likvidačnímu způsobu řešení úpadku dlužníků. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že povinnost předkládat výplatní pásky každý měsíc dosud nebyla dlužníkům soudem řádně uložena, pročež ani nemůže být sankcionováno její neplnění.

Napadené usnesení je zároveň nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož v jeho odůvodnění zcela absentují konkrétní skutkové a právní závěry soudu o tom, kterou podstatnou povinnost dlužníci porušili a jakým jejich jednáním či opomenutím se tak stalo. Napadené usnesení ani neobsahuje žádné skutkové zjištění a přezkoumatelný závěr soudu ohledně správkyní namítaného neplnění povinnosti dlužníků provádět srážky z příjmů v zákonné výši. Nadto nebylo vydáno po skončení jednání o návrhu na zrušení oddlužení konaného dne 17.5.2016, ale až s odstupem téměř 5 měsíců, aniž by v mezidobí byli dlužníci vyzváni, aby se vyjádřili ke zprávě správkyně ze dne 1.9.2016 (B-20), podle níž nadále soustavně porušovali podstatné povinnosti v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, přestože z ní soud při svém rozhodování zjevně vycházel.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud rozhodne o návrhu správkyně na zrušení schváleného oddlužení dlužníků po jednání podle § 418 odst. 4 IZ, přičemž své rozhodnutí též řádně odůvodní způsobem odpovídajícím § 169 a § 157 odst. 2 a 4 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 30. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková