4 VSPH 209/2014-A-25
KSUL 81 INS 17092/2013 4 VSPH 209/2014-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka: KONT Svoboda a.s., Bořivojova 3130, 415 01 Teplice, IČO 27377105, zahájeném na návrh věřitele: TAxSys MIVM s.r.o., Praha 4-Háje, Arkalycká 833/1, IČO 64942899, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 17092/2013-A-17 ze dne 26. listopadu 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 17092/2013-A-17 ze dne 26. listopadu 2013 se m ě n í tak, že se navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně uložil nadepsaným usnesením navrhovateli, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále IZ). Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele ze dne 18.6.2013. Soud nemá informace o majetkových poměrech dlužníka a nelze s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje z podstaty si vyžádá její zjišťování a správa, hotové výdaje správce a jeho odměna, neboť dlužník přes výzvu soudu, aby se vyjádřil k podanému insolvenčnímu návrhu a aby připojil listiny prokazující jeho tvrzení a předložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, zůstal nečinný. Dlužník se k výzvě soudu nevyjádřil a seznamy nepředložil, ačkoliv byl poučen o tom, že za takového stavu věci bude mít soud za to, že není schopen plnit své peněžité závazky a je v úpadku (§ 3 odst. 2 písm. d/ IZ). Soud prvního stupně učinil závěr, že dlužník nemá žádný hodnotný majetek a nebude proto možné budoucí očekávané náklady insolvenčního řízení uhradit z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu v maximální možné výši s ohledem na vyhl.č. 313/2007 Sb. a z důvodu, že s největší pravděpodobností lze předpokládat řešení úpadku konkursem, neboť dlužník nesplňuje podmínky oddlužení a pravděpodobně ani přípustnosti reorganizace podle § 316 odst. 4 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včas odvolání. Poukázal na to, že dlužník je vlastníkem cenných papírů, jejichž hodnota činila dle znaleckého posudku k datu 7.3.2013 částku 176.720.000,-Kč. Dále vlastní nemovitosti a tuto skutečnost věřitel v řízení doložil výpisy z katastru nemovitostí. Podle názoru navrhovatele je tedy dostatek prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, které je možno získat zpeněžením cenných papírů a nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, popřípadě jiného jeho majetku. K tomu poukázal na obsah příloh, které připojil k insolvenčnímu návrhu, a navrhoval, aby odvolací soud usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby jej změnil tak, že se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela) novelizován IZ, přičemž dle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání. Z toho důvodu je nutno v odvolacím řízení postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

V daném případě podal insolvenční návrh věřitel, který se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka KONT Svoboda a.s., Bořivojova 3130, Teplice (dříve Kaprova 42/14, Praha 1-Staré Město), IČO 27377105. Věřitel v návrhu uvedl, že jeho celková pohledávka za dlužníkem činí částku 23.530,-Kč bez příslušenství. V návrhu označil další věřitele, mezi něž patří společnost Skanska, a.s. se splatnou a vykonatelnou pohledávkou ve výši 295.400.000,-Kč, dále fyzická osoba Vladimír Bílek se splatnou pohledávkou ve výši 20.000,-Kč. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel k insolvenčnímu návrhu připojil přílohy-výpisy z katastru nemovitostí prokazující jeho tvrzení, že je dlužník spoluvlastníkem podílu ve výši 10/100 nemovitostí zapsaných na LV 818, katastrální území Háje, KÚ Hlavní město Praha a v rozsahu podílu 2/5 nemovitostí zapsaných na LV 1363, katastrální území Zdiměřice u Prahy, KÚ Praha-západ. Dále je obsahem spisu znalecké ocenění ceny akcií společnosti SPR a.s. k ocenění předmětu dražby-20 ks kmenových akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,-Kč/1 ks z důvodu realizace zástavního práva k cennému papíru s tím, že jediným akcionářem oceňované společnosti byla v době ocenění společnost KONT Svoboda a.s., IČO 27377105. Jako podmíněnou reálnou hodnotu akcií určil znalec částku 176.720.000,-Kč.

V daném případě dlužník nesplňuje předpoklady oddlužení a v tomto stadiu řízení nelze uvažovat o řešení úpadku reorganizací, neboť nejsou známy podmínky přípustnosti dané ustanovením § 316 odst. 4 IZ. Lze tedy uvažovat jedině s řešením úpadku konkursem.

V rámci konkursu (byť nepatrného) prohlášeného na dlužníkův majetek činí minimální výše odměny insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 platné vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000,-Kč (+ daň z přidané hodnoty) při splnění předpokladů zakotvených v odstavcích 1 až 4 citovaného paragrafu. Rozsah nutných výloh souvisejících se správou majetkové podstaty přitom plyne z ustanovení § 230 IZ a je předem neznámý . Zdrojem, který slouží k úhradě zmíněných nákladů konkursu, je mimo výtěžek zpeněžení majetkové podstaty právě záloha na náklady insolvenčního řízení. Výše zálohy musí odpovídat jejímu účelu, tj. zajištění úhrady všech předpokládaných nákladů insolvenčního řízení (správcovy odměny a hotových výdajů i nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty). Povinnost zaplatit zálohu přitom ukládá soud iniciátorovi insolvenčního procesu vždy, když to považuje za nezbytné vzhledem k povaze věci, tj. ke konkrétním okolnostem projednávané kauzy; výše kauce je nadto soudem určována v době, kdy není možné s dostatečnou jistotou předvídat, jaké výdaje si zjišťování, správa a zpeněžování majetkové podstaty vyžádá.

Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka, i skutečnost, že zpeněžením jeho majetku se zřejmě podaří část nákladů insolvenčního řízení uhradit. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude třeba dlužníku uložit zálohu alespoň ve výši, která bude třeba k úhradě počátečních nákladů insolvenčního řízení, což je dle odvolacího soudu záloha ve výši 25.000,-Kč.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak vyplývá z výroku usnesení, a současně prodloužil lhůtu k uhrazení zálohy. Připomíná dále, že je navrhovatelem zaplacená záloha, nejde-li o dlužníka, považována ve smyslu ustanovení § 108 odst. 4 IZ za pohledávku za majetkovou podstatou.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. února 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová