4 VSPH 2084/2016-A-14
MSPH 99 INS 21267/2016 4 VSPH 2084/2016-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice Sorbona Caffe, s.r.o., sídlem Praha 8-Libeň, Braunerova 563/7, IČO 3167437, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2016, č.j. MSPH 99 INS 21267/2016-A-9,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2016, č.j. MSPH 99 INS 21267/2016-A-9, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužnici Sorbona Caffe, s.r.o. (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice návrhem ze dne 14.9.2016 domáhala zjištění svého úpadku a rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a vyšel ze zjištění, že dlužnice nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, žádné finanční prostředky ani pohledávky vůči třetím osobám, že v případě konkursu činí minimální odměna správce 45.000 Kč a že z vyměřené zálohy budou hrazeny i hotové výdaje, které vzniknou po rozhodnutí o úpadku v souvislosti s činností správce. Proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a aby věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému rozhodnutí. Namítala, že v návrhu jednoznačně doložila, že je v současné době bez majetku a bez jakýchkoli prostředků na úhradu požadované zálohy. Uvedla, že se primárně snažila uspokojovat pohledávky zaměstnanců, že dluhy, které v současné době má, jsou vůči společnostem, které neuhrazením závazků nejsou tak poškozeny, že se snaží věc vyřešit konečným způsobem právě insolvenčním řízením a že nedostatek finančních prostředků by neměl být důvodem, proč by nemělo být rozhodnuto o úpadku dlužnice. Pokud soud dospěje k závěru, že je dlužník nemajetný, je zcela nelogické, aby ukládal povinnost uhradit zálohu, a to ještě v nejvyšší možné výši. Dlužnice si je vědoma, že řízení přináší jisté náklady, avšak objektivní finanční situace isir.justi ce.cz je taková, že není schopna uhradit požadovanou zálohu, avšak by byla schopna částku splácet.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 30.8.2016 domáhala zjištění svého úpadku a rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Z návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-3, A-8) vyplývá, že dlužnice podle svého tvrzení eviduje splatné závazky minimálně vůči 9 věřitelům v celkové výši nejméně cca 311.049 Kč a že nemá žádný majetek ani žádné zaměstnance.

S ohledem na skutečnost, že případný úpadek dlužnice bude řešen konkursem a na absenci jakéhokoli jejího majetku, nelze jiným způsobem zajistit finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, jež vždy tvoří i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000 Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000 Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000 Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužnice (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když dlužnici, jež nedisponuje žádným majetkem, uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Nadto se ze seznamu závazků dlužnice (A-8) podává, že téměř všechny její závazky byly splatné již v roce 2015, tedy lze předpokládat, že úpadek dlužnice nastal již v tomto roce a dlužnice tak podala svůj insolvenční návrh opožděně, když tak učinila až o rok později. Ostatně insolvenční návrh mohla dlužnice podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Jinak řečeno, odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že pokud dlužnice nepodala bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k její tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužnici, jež primárně nesplnila svou povinnost.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že zálohu na náklady insolvenčního řízení je třeba zaplatit ve lhůtě k tomu určené a vcelku. Placení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve splátkách, jak dlužnice požadovala, by bylo v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Jinak řečeno § 108 odst. 3 IZ zásadně vylučuje, aby záloha na náklady insolvenčního řízení mohla být hrazena ve splátkách a po lhůtě k tomu určené.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková