4 VSPH 2079/2015-A-18
KSPH 60 INS 15344/2015 4 VSPH 2079/2015-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Rakovník, Husovo nám. 27, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. října 2015, č.j. KSPH 60 INS 15344/2015-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. října 2015, č.j. KSPH 60 INS 15344/2015-A-10, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníku Tomášovi Fialovi (dále jen dlužník), aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník návrhem doručeným mu dne 11.6.2015 domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, že usnesením ze dne 17.6.2015 a ze dne 3.9.2015 byl dlužník mj. vyzván k doplnění svého návrhu o listiny dokládající výši jeho příjmu za poslední 3 roky včetně doložení výše jeho aktuálního příjmu a že dlužník na výzvu soudu ze dne 3.9.2015 nijak nereagoval. Citoval § 108, § 393 odst. 2 a § 395 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Uzavřel, že lze důvodně očekávat, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude odmítnut případně zamítnut a na jeho majetek bude prohlášen konkursu, že likvidní majetek dlužníka je minimální a že tak nelze očekávat úhradu prvotních nákladů řízení z jeho majetku. Proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že se neztotožňuje se závěry soudu I. stupně, že k jeho výzvě k doplnění návrhu předložil některé dokumenty (výplatní pásky), že mu sdělil, že další dokumenty doručí, jakmile to bude možné (zejména rozsudek Okresního soudu v Rakovníku, kterým byla stanovena vyživovací povinnost a potvrzení o příjmech za poslední 3 roky), a že vyčkával, až mu bývalý zaměstnavatelé vydají potřebná potvrzení, aby mohl veškeré listiny dodat najednou. Dále dlužník uvedl, že v současné době již veškeré dokumenty obstaral a založil do spisu, že se za zpoždění omlouvá a že toto bylo způsobeno z větší části jím neovlivnitelnými skutečnostmi.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník návrhem doručeným mu dne 11.6.2015 (A-1) domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu ve znění jeho doplnění (A-8) a z jeho příloh (A-5, A-16) vyplývá, že dlužník má podle svého tvrzení nejméně 35 splatných nezajištěných závazků vůči 33 věřitelům v minimální 3.254.495,-Kč. Dále bylo zjištěno, že dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky ani jiným majetkem vyjma běžného vybavení domácnosti (postel, konvice, televize), že má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti ve výši 800,-Kč měsíčně a že jeho skutečný aktuální měsíční příjem tvoří mzdy ze čtyř pracovních poměrů u tří zaměstnavatelů v celkové průměrné výši cca 25.000,-Kč. Žádné další příjmy pro účely oddlužení dlužník netvrdil.

Skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, dlužník sice spolu s odvoláním doložil listiny prokazující jeho aktuální příjmy (výplatní pásky za měsíc červen-září 2015), avšak tyto nedosahují výše tvrzené dlužníkem (cca 28.000,-Kč) a neumožňují tak splnit minimální podmínky oddlužení, tj. za 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek a zcela zapravit nároky správce na odměnu a jeho výdaje.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, kdy náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková