4 VSPH 2071/2016-B-11
KSCB 26 INS 14843/2016 4 VSPH 2071/2016-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila ve věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem České Budějovice, J. Opletala 900/23, adresa pro doručování: České Budějovice, U Trojice 765/8, o odvolání insolvenčního správce KORNEO, v.o.s., IČO 04706498, sídlem Brno, Kabátníkova 219/7, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 14843/2016-B-5, ze dne 19. září 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. KSCB 26 INS 14843/2016-B-5, ze dne 19. září 2016, se m ě n í jen tak, že výše pořádkové pokuty činí 2.000 Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil v insolvenčním řízení vedeném na majetek Martiny anonymizovano (dále jen dlužnice) insolvenčnímu správci KONREO, v.o.s. (dále jen správce) pořádkovou pokutu ve výši 5.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 27.6.2016 (A-6) zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce do funkce. Rozvedl, že dne 8.9.2016 proběhlo přezkumné jednání, jehož se zúčastnila dlužnice osobně a za správce jeho zmocněnkyně Mgr. Lenka Tomková. Při tomto jednání dlužnice uvedla, že jí byla uložena povinnost zaslat správci kontaktní číslo telefonu, což obratem učinila, avšak do doby jednání soudu se s ní nikdo osobně nesešel. Měsíc před konáním přezkumného jednání dlužnice kontaktovala správce, neboť měla u sebe podklady k pohledávce plynoucí z uznání dluhu, správce s ní nadále nekomunikoval. Následně správce pohledávku plynoucí z uznání dluhu popřel z důvodu, že dluh, který dlužnice uznává, je pravděpodobně fiktivní, což dlužnici překvapilo. Dodal, že na přezkumném jednání substitut Mgr. Lenka Tománková zjistila, že uznání dluhu bylo dlužnicí podepsáno již před rokem a ne krátce před podáním insolvenčního návrhu a sdělila, že tuto skutečnost prověří a že správce je připraven případný popěrný úkon vzít zpět. Soud I. stupně akcentoval, že správce nesplnil svoji základní povinnost postupovat v řízení s odbornou péčí, když namísto osobního projednání věci s dlužnicí, která byla připravena na komunikaci i osobní setkání s ním, nezvolil žádnou formu komunikace, a to v tak závažných úkonech, jakými je příprava dlužnice před přezkumným jednáním. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že zoufalství dlužnice, její nejistota i obava isir.justi ce.cz z nadcházejícího soudního řízení vyplývající z nevědomosti a nedostatku poučení v důsledku nečinnosti správce, mohly být rozptýleny standartní aktivitou správce, a proto soud nemůže nalézt pochopení pro nedostatek jednání správce . Z toho důvodu postupoval dle § 81 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uložil správci pořádkovou pokutu ve výši 5.000 Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu pokutu ve výši 5.000 Kč neuloží. Nesouhlasil s rozhodnutím soudu I. stupně, neboť dle jeho názoru svoje povinnosti plní řádně, stejně jako v jiných insolvenčních řízeních. Předeslal, že důvodem udělení pořádkové pokuty je skutečnost, že popřel nevykonatelnou pohledávku věřitelky vedenou v seznamu přihlášených pohledávek pod č. P2, jejíž věřitelkou je matka dlužnice, jednalo se o zápůjčku, kterou správce popřel v celé výši co do pravosti. Poukazoval na to, že s dlužnicí jednal přímo ohlášený společník i zaměstnanec správce a vyzval dlužnici, aby mu předložila podklady k této pohledávce, neboť k přezkoumávání pohledávek vzniklých ze zápůjčky mezi rodinnými příslušníky vždy přistupuje obezřetně a to zejména v případech, kdy k předání peněz došlo osobně a až následně byla uzavřena dohoda o uznání dluhu. Správce požadoval po dlužnici doložení původu poskytnutých peněžních prostředků a chtěl zjistit, zda došlo k jejich reálnému převzetí (tradici). Tyto podklady mu byly doručeny dne 20.9.2016, tedy 12 dní po přezkumném jednání, správce vzal následující den svoje popření zpět a má tak za to, že si své povinnosti v insolvenčním řízení plní řádně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 36 odst. 1 IZ je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle § 81 odst. 2 IZ může insolvenční soud uložit insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000 Kč.

Obecně vzato spočívá smysl uložení pořádkové pokuty ve výchovném působení na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu § 36 a 37 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu dohlédací činnosti dle § 11 téhož zákona. Uložení pořádkové pokuty tak přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění funkce podle § 32 IZ. Výše uložené pokuty přitom musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že soud I. stupně usnesením ze dne 27.6.2016 zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil správce do funkce a na den 8.9.2016 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů; správce přitom poučil o nezbytnosti jeho účasti na přezkumném jednání i schůzi věřitelů. Zprávou správce o jeho dosavadní činnosti a hospodářské situaci dlužníka ze dne 23.8.2016 (B-2) byl soudu poskytnut přehled o celkové hospodářské situaci dlužnice včetně přehledu výpočtu uspokojení věřitelů v rámci oddlužení; správce rovněž předložil seznam přihlášených pohledávek ze dne 17.8.2016 a 22.8.2016 (B-3, B-4). Ze zprávy neplyne, že by správce vycházel z jiných podkladů, než z insolvenčního návrhu, provedl šetření v místě bydliště dlužnice, učinil dotazy na příslušné úřady, instituce či banky ohledně zjišťování případného dalšího majetku dlužnice či případných neplatných nebo neúčinných úkonů, aby tak schůzi věřitelů před jejím rozhodováním o způsobu oddlužení poskytl relevantní informace. Jako majetek dlužnice uvedl toliko běžné vybavení v domácnosti (bez jakékoli jeho konkretizace), nijak nezohlednil částku 24.428,57 Kč, kterou má podle insolvenčního návrhu dlužnice na účtu důchodového spoření. Podle seznamu přihlášených pohledávek (B-3) správce popíral toliko pohledávku č. P2 s tím, že je věřitelka příbuznou dlužnice, jedná se o pohledávku ze zápůjčky, uznání dluhu bylo podepsáno velmi krátce před prohlášením insolvence a správce má za to, že zápůjčka nebyla nikdy realizována. Ze spisu se přitom podává, že přílohou přihlášky č. P2 bylo uznání závazku dlužnicí ze dne 20.5.2015, insolvenční řízení bylo zahájeno dne 21.6.2016. V den konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, tj. 8.9.2016 se správce z těchto jednání omluvil a k jednání zmocnil Mgr. Lenku Tomkovou, a to vzhledem k neočekávané kolizi s jiným jednáním. Na přezkumné jednání se dostavila dlužnice, která namítala, že se osobně se správcem nikdy nesetkala, správce od ní nikdy nezjišťoval stanovisko k přihlášeným pohledávkám, a že proto sama kontaktovala správce s tím, že mezi pohledávkami se nachází i pohledávka, kterou dohodou o uznání dluhu uznala a že má u sebe k tomuto veškeré podklady. Namítala, že se jí správce neozýval a nekomunikoval s ní, proto ji překvapilo, že následně předmětnou pohledávku správce popřel. Dle tvrzení dlužnice tak správce neposkytoval dlužnici součinnost, když s ní nekomunikoval ani se osobně nesetkal, v důsledku čehož jí řádně neposkytl pomoc, spočívající v přípravě na přezkumné jednání. Podáním ze dne 21.9.2016 (P2-2), vzal správce svůj popěrný úkon vůči přihlášené pohledávce pod č. 2 zpět a pohledávku v celé přihlášené výši, tj. 80.000 Kč uznal. Ani ve svém odvolání ze dne 6.10.2016 (B-6) se správce nevyjádřil k námitkám dlužnice ohledně toho, zda s ní komunikoval či byl v osobním kontaktu, zjišťoval její stanovisko k přihlášeným pohledávkám atd., uvedl pouze, že důvodem udělení pořádkové pokuty je skutečnost, že popřel nevykonatelnou pohledávku věřitele.

Za této situace má odvolací soud shodně se soudem I. stupně za to, že byly dány důvody uložit správci pořádkovou pokutu, když se správce dopustil pochybení spočívajícího v tom, že s dlužnicí nekomunikoval ani se s ní osobně nesetkal, neprověřil náležitě její majetkové poměry ani nezjišťoval její stanovisko k přihlášeným pohledávkám, přestože v jednotlivých (dlužnicí nepodepsaných) listech seznamu uváděl, že dlužnice přezkoumávané pohledávky uznává. Jinak řečeno, odvolací soud nijak nezpochybňuje právo správce popřít kteroukoli z přihlášených pohledávek, důvod k uložení pořádkové pokuty shledává ve velmi liknavém (a povrchním) postupu správce v počáteční fázi insolvenčního řízení, která je při rozhodování o formě oddlužení z hlediska požadavků na řádnou činnost správce zcela klíčová, a to jak pro dlužníky, tak i pro věřitele. Odvolací soud předpokládá, že správce toto své pochybení do budoucna napraví tím, že začne s dlužnicí regulérně komunikovat a soudu bude předkládat pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení. Nebude-li však v budoucnu své povinnosti řádně plnit, může očekávat nejenom uložení nové pořádkové pokuty, nýbrž i zproštění funkce podle § 32 IZ, jak již soud I. stupně v odůvodnění usnesení předeslal.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro uložení pořádkové pokuty správci dány byly; při úvaze o výši pořádkové pokuty však přihlédl i k tomu, že jde o první pochybení a dosud jedinou pořádkovou pokutu, jež mu byla v daném řízení uložena, odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil jen co do výše uložené pořádkové pokuty, již snížil na částku 2.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková