4 VSPH 2070/2016-A-11
MSPH 96 INS 23943/2016 4 VSPH 2070/2016-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 1, Rybná 716/24, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze, č.j. MSPH 96 INS 23943/2016-A-6 ze dne 20. října 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 23943/2016-A-6 ze dne 20. října 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka Richarda anonymizovano neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužníka Richarda anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 19.10.2016 (A-1) domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Vylíčil, že dlužník ve svém návrhu neuvedl rozhodující okolnosti svědčící o jeho úpadku, tj. neuvedl konkrétní výši svých jednotlivých závazků a právní důvod jejich vzniku. Citoval § 104 a § 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 38/2010-A-62 ze dne 1.3.2012 a dospěl přitom k závěru, že vzhledem k tomu, že dlužník ve svém návrhu nevyjevil konkrétní údaje o splatných závazcích, tj. řádně je nespecifikoval, když neuvedl jejich výši a právní důvod jejich vzniku, není proto možné pro tyto nedostatky v řízení pokračovat. Soud I. stupně tedy podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl pro nedostatečné vylíčení okolností osvědčujících jeho úpadek.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-7) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil s rozhodnutím soudu I. stupně, neboť měl za to, že řádně osvědčil svůj isir.justi ce.cz

úpadek, když v kolonce č. 7 návrhu označil, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku, popsal své majetkové poměry a příčiny úpadku a uvedl, že má 5 věřitelů, vůči nimž má 8 nezajištěných závazků v celkové výši 390.025,-Kč, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Doplnil, že své závazky není schopen řádně a včas plnit, a že musel zastavit podstatnou část svých plateb, když jeho dlužná částka mnohonásobně převyšuje jeho měsíční příjmy. Rozvedl, že z kolonek č. 12 a 13 návrhu plyne výše jeho čistého měsíčního příjmu; z kolonky č. 15 plyne rozsah a hodnota majetkové podstaty dlužníka a vyjádřil přesvědčení, že v kolonkách č. 17 a 19 řádně označil své věřitele s výší jejich pohledávek. Závěrem dodal, že v připojeném seznamu majetku a závazků rovněž řádně označil své věřitele, uvedl výši i datum splatnosti jejich pohledávek a má tak za to, že řádně vyplnil insolvenční návrh k němuž také připojil seznam svého majetku a svých závazků, z něhož osvědčil, že se nachází v úpadku ve smyslu § 3 IZ.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.), musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ). Insolvenční zákon tak v tomto ustanovení dává dlužníkovi možnost řešit jeho majetkové poměry v režimu insolvenčního řízení i tehdy, kdy jeho stávající ekonomická situace dosud všechny znaky úpadku nevykazuje, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě platební neschopnosti (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré věřitele (alespoň 2) s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky není dlužník schopen plnit.

Ustanovení § 104 IZ ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost k návrhu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a c) seznam svých zaměstnanců, v odstavci 2, 3 a 4 konkrétně vyjmenovává náležitosti jednotlivých seznamů a v odst. 4 větě poslední určuje, že dlužník musí předložené seznamy podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, podaný dne 19.10.2016 (A-1) na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 7, určené pro podání insolvenčního návrhu, vyznačil, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, řádně identifikoval své věřitele (uvedením jejich firmy, IČO a sídla), u nichž má závazky v celkové výši 390.025,-Kč. Rozvedl, že má splatné závazky vůči Městská energie, s.r.o. (splatný 3.12.2013), Air Bank, a.s. (splatný 13.10.2015), Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj (splatné 4.8.2014 a 7.8.2013), Společenství pro dům č.p. 1248/1250 Kadaň (splatné 23.6.2015, 4.3.2015 a 22.10.2015) a VZP ČR (splatný 16.12.2015). V kolonce č. 10 doplnil, že má průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 17.948,-Kč a z přivýdělku ve výši 13.073,-Kč; je svobodný a nemá vyživovací povinnost. V kolonce č. 10 uvedl majetek, který není předmětem zajišťovacích práv (mobilní telefon v pořizovací ceně 7.500,-Kč a pračka Beko v pořizovací ceně 2.500,-Kč). V kolonkách č. 17. až 20 opět řádně identifikoval své věřitele a vyčíslil jejich pohledávky. Dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu připojil řádné seznamy majetku a závazků, a připojil čestné prohlášení o tom, že nemá žádné zaměstnance (A-3/1). Všechny tyto seznamy opatřil svým podpisem a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků jsou věřitelé označení firmou, IČO a sídlem, je vyčíslena výše jejich pohledávek, splatnost i důvod. Jinými slovy řečeno, insolvenční návrh dlužníka ve spojení s předloženými přílohami skýtá sám o sobě dostatek tvrzení, ohledně nichž lze vést dokazování ke zjištění již několik let existujícího úpadku dlužníka.

Z toho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že insolvenční návrh dlužníka netrpí vadami podle § 128 odst. 1 a 2 IZ a nebylo tedy důvodu jej odmítnout. Odvolací soud proto nesdílí zjištění soudu I. stupně, že dlužník řádně nespecifikoval své závazky a shledal proto insolvenční návrh dlužníka bezvadným a projednatelným.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst.1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 14. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková