4 VSPH 2065/2015-B-40
KSHK 35 INS 2667/2014 4 VSPH 2065/2015-B-40

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Vamberk, Roští 651, zast. zmocněncem Miroslavem Kohoutkem, bytem tamtéž, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. července 2015, č.j. KSHK 35 INS 2667/2014-B-32,

takto:

Usnesení Hradci Králové ze dne 17. července 2015, č.j. KSHK 35 INS 2667/2014-B-32, se v bodech I., II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové neschválil oddlužení dlužnice Jitky anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.4.2014 zjistil úpadek dlužnice, povolil oddlužení a ustanovil Insolvency Project, v.o.s. insolvenční správkyní (dále jen správkyně). Do insolvenčního řízení se přihlásilo 25 nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 885.675,70 Kč a 2 zajištění věřitelé s pohledávkami ve výši 264.631,96 Kč. Dlužnici byla soudem stanovena vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým vnučkám ve výši 1.900,-Kč měsíčně s tím, že do 6 měsíců má dále povinnost uhradit dlužné výživné ve výši 83.600,-Kč.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dlužnice má pouze příjem ze starobního a vdovského důchodu ve výši 11.339,-Kč měsíčně a s přihlédnutím ke stanoveným vyživovacím povinnostem nelze na oddlužení plněním splátkového kalendáře splácet žádné splátky na nezajištěné pohledávky ani na nároky správce. Konstatoval, že ekonomická nabídka dlužnice pro oddlužení plněním splátkového kalendáře je nulová, o čemž byla dlužnice poučena a opakovaně soudem vyzvána k předložení např. darovací smlouvy, a že musí své příjmy navýšit nejméně o částku 5.600,-Kč měsíčně, aby bylo lze oddlužení schválit plněním plátkového kalendáře. Dlužnice však žádnou darovací smlouvu nepředložila, pouze doložila prohlášení jedné z vnuček v tom smyslu, že žádné výživné (ani dlužné) po dlužnici nepožaduje. Dlužnice se rovněž nezúčastnila jednání nařízeného za účelem zkoumání podmínek pro schválení oddlužení z důvodu chronického (nikoli akutního vážného) onemocnění zad, přestože již byla nejméně půl roku srozuměna s tím, že její příjem není pro schválení oddlužení dostatečný, a to i za předpokladu, že by nebyla povinna platit výživné vnučce Jitce Škodové. Nadto dlužnice ani neplatí zálohu na odměnu a na náhradu hotových výdajů správkyně, které již dluží částku 15.246,-Kč. Za této situace dospěl soud I. stupně k jednoznačnému závěru, že nebyly splněny podmínky pro schválení oddlužení dlužnice. Proto postupoval podle § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ), oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný.

Jen proti bodům I. a II. výroku usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že nebyla zvážena možnost povolení oddlužení prodejem movitých věcí a že vnučka Jitka Škodová již dosáhla zletilosti a je tedy oprávněna se vzdát dlužného výživného za dobu své nezletilosti a i do budoucna, což také dne 14.8.2015 učinila. Dlužnice závěrem uvedla, že soud nezohlednil popření pohledávek věřitelů dlužnicí a že tito věřitelé nepodali žalobu na určení pravosti pohledávek.

Odvolací soud přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle § 405 odst. 1 a 2 IZ neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

V dané věci soud I. stupně neschválil oddlužení dlužnice vycházeje ze zjištění, že její ekonomická nabídka pro oddlužení je nulová; tedy že hodnota plnění, jehož by se nezajištěným věřitelům mohlo dostat z příjmů či z výtěžku zpeněžení majetku dlužnice, zjevně nepostačuje na uspokojení jejich pohledávek alespoň v rozsahu 30 % jejich hodnoty, přičemž žádný z nich nevyjádřil souhlas s nižším plněním.

Odvolací soud se s uvedenými zjištěními a z nich vyplývajícími závěry soudu I. stupně zcela ztotožňuje a dodává, že i při zohlednění výsledků přezkumného jednání by hodnota plnění poskytované nezajištěným věřitelům z příjmů dlužnice nedosahovalo zákonného minima 30 %. Při přezkumném jednání konaném dne 25.8.2014 (B-11) dlužnice popřela pohledávky nezajištěných věřitelů č. 23, č. 21, č. 19, č. 3, č. 10., č. 5. č. 8 a č. 15 v celkové výši 173.153,37 Kč a dále pohledávku zajištěného věřitele č. 15 ve výši 256.003,-Kč s odůvodněním, že tyto věřitele nezná a že s nimi nesjednala žádnou smlouvu. Popření nezajištěné pohledávky věřitele č. 8 ve výši 21.416,74 Kč bylo dne 20.1.2015 dlužnicí vzato zpět (B-19). O popřené pohledávce věřitele č. 15 je u Krajského soudu v Hradci Králové veden incidenční spor pod sp.zn. 35 ICm 3385/2014, v němž se věřitel domáhá určení, že je jeho přihlášená pohledávka v celkové výši 365.103,-Kč po právu (z toho 256.003,-Kč jako pohledávka zajištěná). Pokud by tedy bylo zohledněno popření nezajištěných pohledávek ze strany dlužnice (dosud nebyl skončen spor o pravost pohledávky v.č. 15), pak by výše zjištěných nezajištěných pohledávek věřitelů dlužnice dosahovala i tak částky 733.939,07 Kč; za této situace by dlužnice byla schopna ze svých příjmů po dobu 5 let trvání oddlužení a po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů správce uhradit pouze cca 21 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a to výhradně za předpokladu uspokojení zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení zajištěné nemovitosti (rekreační chaty), přičemž do této kalkulace ani nebyla promítnuta povinnost dlužnice hradit výživné nezletilé vnučce. Nadto při zohlednění návrhu dlužnice ze dne 13.2.2014 (A-4), aby plněním splátkového kalendáře byla uspokojována též i pohledávka zajištěného věřitele, neboť prodej zajištěné nemovitosti je téměř nereálný pro věcné břemeno pozemkového fondu ČR, by pak procento plnění na pohledávky nezajištěných věřitelů a na nároky správce bylo nulové.

Skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, dlužnice nepředložila jakoukoliv darovací smlouvu, jež by jí umožnila za pomoci třetí osoby splnit minimální podmínky oddlužení, tj. za 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek a zcela zapravit nároky správce na odměnu a jeho výdaje.

Pokud jde o případné zpeněžení majetkové podstaty prodejem movitých věcí dlužnice, zjistil odvolací soud, že v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení ze dne 3.2.2014 (A-1) dlužnice v kolonce č. 9 jako navrhovaný způsob oddlužení vyznačila pouze možnost plněním splátkového kalendáře a požadovala, aby nebyla zpeněžována ani zajištěná nemovitost a pohledávka zajištěného věřitele byla (nesprávně) zahrnuta do splátkového kalendáře (A-4). Třeba dodat, že movitý majetek dlužnice, tak jak ho popsala v kolonce č. 15 svého návrhu (řádný seznam majetku nebyl soudu dosud předložen), tvoří pouze běžné vybavení domácnosti a zastaralé věci nepatrné hodnoty; nelze tedy očekávat, že by případný výtěžek z jeho zpeněžení jakkoliv významně přispěl k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 23. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková