4 VSPH 2059/2016-A-12
MSPH 77 INS 20311/2016 4 VSPH 2059/2016-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice SPORT HK, s.r.o. v likvidaci, sídlem Praha 3, Husinecká 661/29, IČO 28539061, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2016, č.j. MSPH 77 INS 20311/2016-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2016, č.j. MSPH 77 INS 20311/2016-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh dlužnice SPORT HK, s.r.o. (dále jen dlužnice).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 31.8.2016 doručen návrh dlužnice, kterým se domáhala zjištění svého úpadku. Vyšel ze zjištění, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly její úpadek, když neuvedla žádná tvrzení ohledně svých věřitelů a jejich pohledávek resp., že žádného věřitele neoznačila a neuvedla výši a splatnost jejich pohledávek. Nedostatky skutkových tvrzení nebylo možno nahradit ani údaji ze seznamu majetku a závazků dlužnice, neboť k návrhu žádné seznamy připojeny nebyly. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání (A-7), v němž uvedla, že předložila všechny dostupné podklady a důkazy, že od doby podání návrhu vznikl dlužnici další závazek vůči zaměstnanci P. Kalhousovi z titulu nevyplacené mzdy ve výši 89.281 Kč, a že se domnívá, že osvědčila svůj úpadek ve smyslu zákona. Závěrem dlužnice požádala o prodloužení lhůty pro předložení důkazních materiálů pro svá tvrzení (exekuční tituly) do 30.9.2016.

Usnesením ze dne 27.9.2016 (A-8) soud I. stupně vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení doplnila své odvolání o náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o.s.ř. tj. zejména o to, v čem spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se domáhá (odvolací návrh). Usnesení s výzvou bylo dlužnici doručeno dne 10.10.2016, vady odvolání však dosud odstraněny nebyly.

Vrchní soud v Praze přesto přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. isir.justi ce.cz

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami, kterými jsou v případě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem zejména seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka uvedené v § 104 IZ. Nezbytnou obsahovou náležitostí insolvenčního návrhu (ať již je podáván dlužníkem nebo jeho věřitelem) je podle § 103 odst. 2 IZ vždy i uvedení konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (konkrétní datum splatnosti), a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) konkrétních rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 31.8.2016 domáhala zjištění svého úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek dlužnice toliko uvedla, že má celkem 4 věřitele, že je z minulých let předlužena a nemá žádný majetek, že není schopna plnit své závazky a že zcela ukončila své podnikání. Dále uvedla, že již bylo u všech závazků rozhodnuto o provedení exekuce postižením obchodního podílu dlužnice (blíže neoznačeného) povinného a že pohledávky věřitelů jsou dlouhodobě po splatnosti. Žádná další tvrzení návrh dlužnice neobsahoval, navíc pak dlužnice ani k návrhu nepřipojila povinné přílohy ve smyslu § 104 IZ, tedy nepředložila žádný seznam svého majetku a závazků a seznam zaměstnanců.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu, jenž odvolací soud takřka celý shora citoval, neuvedla žádné konkrétní údaje o splatnosti svých jednotlivých závazků a rovněž k návrhu nepřipojil žádné seznamy svého majetku a závazků. Z toho plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (určité datum) a které není schopna plnit. Neuvedla tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohla dlužnice odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ.

Odvolací soud považuje za vhodné dodat, že dlužnice dovozovala svůj úpadek na základě 4 exekučních příkazů, jež citovala v návrhu, avšak z uvedeného se jednoznačně podává, že bylo rozhodnuto o provedení exekuce postižením jiných majetkových práv povinného a to obchodního podílu povinného ve společnosti dlužnice; tedy uvedená exekuční řízení nebyla vedena proti dlužnici, nýbrž proti společníku dlužnice, jenž však již nebyl dlužnicí blíže identifikován.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městskému soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 24. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková