4 VSPH 2057/2016-A-14
KSPL 65 INS 15394/2016 4 VSPH 2057/2016-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Strašice 451, 338 45 Strašice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 15394/2016-A-9 ze dne 2. září 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 15394/2016-A-9 ze dne 2. září 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil dlužnici Martině anonymizovano (dále jen dlužnice) povinnost uhradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 28.6.2016 (A-1) spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením, že k návrhu nedoložila žádné doklady ohledně svých příjmů současných ani minulých, proto byla soudem vyzvána k jejich doplnění výzvou doručenou dlužnici dne 4.8.2016, avšak dlužnice do doby rozhodnutí insolvenčního soudu neučinila ničeho. Zároveň soud I. stupně ověřil z údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení, že je dlužnice vedena na úřadu práce a pobírá pouze dávky v hmotné nouzi, jejichž výše činí pravděpodobně 14.000,- Kč měsíčně, přičemž ani toto tvrzení dlužnice nedoložila, nehledě na to, že jde o příjmy, které nepodléhají výkonu rozhodnutí, a nelze jimi plnit splátkový kalendář. Dlužnice má navíc vyživovací povinnost vůči manželovi a třem dětem a její majetek tvoří pouze věci osobní potřeby a běžné vybavení domácnosti. Soud I. stupně z uvedených důvodů shledal, že návrhu dlužnice na povolení oddlužení nebude možno vyhovět, a že řešením jejího úpadku bude konkurs, odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., vyložil účel zálohy a dodal, že skutečnost, že dlužnice nedisponuje prostředky k úhradě zálohy nemůže být důvodem pro neuložení povinnosti zálohu podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zaplatit.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v v Plzni podala dlužnice včasné odvolání a navrhovala je zrušit a pokračovat v rozhodnutí o úpadku . Uvedla toliko, že insolvenční návrh podávala prostřednictvím Finančního centra Nymburk Vaněk-isir.justi ce.cz Vaňková a zjistila, že nebyly k návrhu předloženy potřebné doklady, že předchozí její návrh na schválení oddlužení insolvenční soud zamítl, že pravděpodobně veškerá potvrzení a doklady předkládaná Krajskému soudu v Plzni zůstala doposud u soudu, a že je připravena potřebné dokumenty a potvrzení doložit. Závěrem uvedla, že není schopna zálohu ve výši 50.000,-Kč zaplatit, neboť v opačném případě by uhradila pohledávky věřitelů.

Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst.1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč (odst.2). Nebude-li záloha náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Odvolací soud z insolvenčního návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-3) zjistil, že má dlužnice 5 věřitelů a 5 nezajištěných závazků vůči nim v celkové výši 73.990,-Kč, jež jsou po splatnosti delší 30 dnů a dlužnice je není schopna splácet, že vlastní jen věci osobní potřeby nepatrné hodnoty, je vedena na Úřadu práce České republiky-krajská pobočka v Plzni, pracoviště v Rokycanech, jako uchazeč o zaměstnání, v návrhu uvedla průměrný měsíční příjem 14.000,-Kč z dávek na živobytí a dávek v hmotné nouzi, doložila však jen potvrzení Úřadu práce České republiky-krajská pobočka v Plzni, pracoviště v Rokycanech ze dne 12. 5. 2014 obsahující údaje o tom, že podpora v nezaměstnanosti ani podpora v rekvalifikaci jí nebyla poskytována za uváděná období, kdy byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od roku 1992. V insolvenčním návrhu dlužnice dále uvedla příjmy z pracovní činnosti naposledy v listopadu 2013 a doložila potvrzení zaměstnavatele Pavla Havlíčka o jejích příjmech naposledy 17. 12. 2013. Dlužnice má vyživovací povinnost vůči manželovi a třem dětem, její majetek tvoří pouze věci osobní potřeby a běžné vybavení domácnosti. Ačkoliv byla dlužnice usnesením insolvenčního soudu ze dne 22. 7. 2016 (A-6) vyzvána k doplnění chybějících listin dokládající údaje o jejích příjmech, dlužnice podáním ze dne 1. 8. 2016 (A-7) požádala o prodloužení lhůty, avšak zůstala nadále nečinná, a ani v průběhu odvolacího řízení nedoložila ničeho, ačkoliv v podaném odvolání uvedla, že je připravena potřebné dokumenty a potvrzení doložit, což však do doby rozhodnutí odvolacího soudu neučinila.

Z toho co bylo uvedeno výše plyne, že úpadek dlužnice bude řešen (nepatrným) konkursem, jelikož dlužnice nesplnila povinnost doložit tvrzené příjmy, z nichž by byla schopna zaplatit přihlášeným nezajištěným věřitelům alespoň 30 % celkové výše jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), a pro absenci dostatečného jejího majetku, jenž by poskytoval odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením (zpeněžením majetku podléhajícího konkursu) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, a zároveň nelze uvažovat o jakémkoliv možném dalším přínosu podstaty plynoucí z budoucích příjmů dlužnice. V případě řešení úpadku konkursem představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč, plus DPH. Odvolací soud je toho názoru, že je třeba vzít vždy v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou finanční a majetkové poměry dlužnice, z nichž vyplývá, že náklady řízení nebude možné ani zčásti uhradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, popř. z budoucích příjmů dlužnice, a proto je správný závěr soudu I. stupně, pokud uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

V Praze dne 15. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková