4 VSPH 2037/2015-P4-9
KSPH 41 INS 23876/2011 4 VSPH 2037/2015-P4-9

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Evy Piškaninové, nar. 8.6.1967, trvale bytem Hořejany 42, 262 72 Březnice, t.č. ve výkonu trestu ve Věznici Světlá nad Sázavou, o odvolání věřitele č. 4 Ing. Jozefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Willec Hôrkou 4060/10, 060 01 Prešov, SR proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 23876/2011-P4-4 ze dne 14. srpna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 23876/2011-P4-4 ze dne 14. srpna 2015 se m ě n í tak, že se přihláška pohledávky P4 věřitele č.4 Ing. Jozefa anonymizovano ve výši 2.322.850 Kč neodmítá a účast tohoto věřitele se v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl přihlášku pohledávky P4 věřitele č. 4 Ing. Jozefa anonymizovano (dále jen věřitel) v celé výši 2.322.850 Kč (bod I. výroku) a konstatoval, že se že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 20.7.2012 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dlužnice Evy Piškaninové (dále jen dlužnice) řádně a včas pohledávky P4 ve výši celkem 2.322.850 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 16.12.2009. Při přezkumném jednání konaném dne 27.03.2013 (B-3) byla dílčí pohledávka P4/1 popřena insolvenčním správcem JUDr. Karlem Mičou (dále jen správce) co do pravosti a výše 889.182,60 Kč z důvodu neprokázání nároku věřitelem a zjištěna byla ve výši 710.817,40 Kč. Dílčí pohledávka P4/2 byla správcem popřena co do pravosti a výše 404.403,80 Kč rovněž z důvodu neprokázání nároku věřitelem a zjištěna byla ve výši 318.446,20 Kč. Dlužnice pohledávku popřela co do pravosti a výše s tím, že smlouvu nepodepsala. Dne 22.06.2015 doručil správce soudu přípis ze dne 16.04.2015 (B-68) obsahující sdělení, že vyrozuměl věřitele o popření části jeho pohledávek. K prokázání doručení vyrozumění věřiteli připojil kopii obálky s tím, že mu byla předložena věřitelem na základě jeho žádosti. Protože z čísla zásilky (RR036923700CZ) uvedené na obálce nebylo možné ověřit na stránkách České pošty datum doručení zásilky (zásilka pod tímto číslem byla doručena dne 07.08.2014 na PSČ 749 07, místo Depo Opava 70), vyzval soud správce ke sdělení data doručení vyrozumění o popření věřiteli. Dne 8.7.2015 (B-71) sdělil správce insolvenčnímu soudu, že dne 3.4.2015 obeslal věřitele s vyrozuměním o popření pohledávky, pošta však dodejku nedoručila, proto požádal prostřednictvím e-mailové pošty věřitele o potvrzení doručení převzetí výzvy. Věřitel správci potvrdil převzetí podáním ze dne 22.6.2015. Z korespondence mezi věřitelem a správcem předložené správcem měl soud I. stupně správcem uváděné skutečnosti za prokázané. Uzavřel proto, že lhůta pro podání incidenční žaloby na určení popřené pohledávky podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) uplynula věřiteli marně, pokud nebyla žaloba podána. Jelikož bylo u dílčích pohledávek P4/1 a P4/2 popřeno více jak 50% pohledávek, nepřihlížel soud podle § 178 IZ ke zbylé části těchto dílčích pohledávek a podle § 185 IZ přihlášku pohledávky P4 odmítl zcela s tím, že po právní moci tohoto usnesení účast věřitele v insolvenční řízení končí.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se věřitel včas odvolal a navrhoval je zrušit. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že správci potvrdil doručení vyrozumění o popření jeho nevykonatelné pohledávky podáním ze dne 22.6.2015. Uvedl, že mu popření pohledávky nebylo doručeno a jeho převzetí správci nepotvrdil, že dne 3.4.2013 obdržel vyrozumění správce o uznání pohledávky ve výši 1.029.263,60 Kč s tím, že je v této výši zabezpečená , že správci předložil a doložil detailní evidenci a popis finanční částky předané dlužnici (tyto listiny připojil i k podanému odvolání),avšak správce při přezkumném jednání nesprávně předložené doklady zhodnotil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z § 173 odst. 1 IZ plyne, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Insolvenční správce přezkoumá přihlášku pohledávky postupem podle § 188 odst. 1 IZ. Nelze-li přihlášku přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil do patnácti dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (§ 188 odst. 2 IZ).

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 75 IZ o zvláštní způsob doručení jde tehdy, jestliže zákon ukládá, aby písemnost byla doručena zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta (odst. 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním řízení zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, a věřitelskému výboru. Soudní rozhodnutí se doručuje zvlášť také osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám, které mají v insolvenčním řízení něco osobně vykonat. Písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní právní předpis16), se doručují zvlášť také orgánu, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník zapsán (odst. 2).

Podle § 76 IZ doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení soudního doručovatele (odstavec 1). Písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta (odstavec 2). Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení insolvenční soud (odstavec 3).

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Ustanovení § 185 IZ pak určuje, že jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor (odst. 1). Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky (odst. 2).

Odvolací soud ze spisu ověřil, že při přezkumném jednání konaném dne 27.03.2013 (B-3) byla dílčí pohledávka P4/1 popřena správcem co do pravosti a výše 889.182,60 Kč z důvodu neprokázání nároku věřitelem a zjištěna byla ve výši 710.817,40 Kč. Dílčí pohledávka P4/2 byla správcem popřena co do pravosti a výše 404.403,80 Kč rovněž z důvodu neprokázání nároku věřitelem a zjištěna byla ve výši 318.446,20 Kč. Dlužnice pohledávku popřela co do pravosti a výše s tím, že smlouvu nepodepsala. Dne 22.06.2015 doručil správce soudu sdělení ze dne 16.04.2015 (B-68) o tom, že vyrozuměl věřitele o popření jeho pohledávek, k němu připojil vyrozumění ze dne 3.4.2013 a kopii obálky. Z obsahu přiloženého vyrozumění ze dne 3.4.2013 odvolací soud jistil, že jím správce věřiteli oznamoval popření části jeho pohledávek učiněné při přezkumném jednání konaném dne 27.03.2013 tak, že popřel nevykonatelné pohledávky přihlášené věřitelem z titulu smlouvy o půjčce ze dne 16.12.2009 celkem ve výši 1.293.586,40 Kč, a to v rozsahu dílčí pohledávky P4/1 ve výši 889.182,60 Kč a dílčí pohledávky P4/2 ve výši 404.403,80 Kč. Dále jej uvědomoval, že ve zbývající výši dílčích pohledávek P4 je uznal celkem v částce 1.029.263,60 Kč s tím, že částku 1.293.586,40 Kč popřel co do pravosti z důvodu jejího neprokázání a věřitele poučoval o jeho právu podat žalobu k insolvenčnímu soudu ve lhůtě určené podle § 198 odst. 1 IZ a o tom, co má být obsahem podané žaloby.

Spornou zůstala otázka řádného doručení vyrozumění správce, datovaného dne 3.4.2013, věřiteli do jeho vlastních rukou podle § 197 odst. 2 IZ ve spojení s § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení, kterou se provádějí některá ustanovení IZ. Odvolací soud zjistil, že správce prokazoval doručení vyrozumění ze dne 3.4.2013 věřiteli do jeho vlastních rukou obálkou bez uvedení obsahu zásilky, opatřenou otiskem razítka doručující pošty ze dne 3.4.2013 s uvedením čísla doporučené zásilky RR036923700CZ, adresovanou věřiteli na korespondenční adresu uvedenou věřitelem v podané přihlášce, dále korespondencí mezi správcem a věřitelem (B-71) zpřístupněnou insolvenčnímu soudu dne 8.7.2015. Z předložené korespondence vyplynulo, že správce v textu e-mailu ze dne 21.6.2013 adresovaného věřiteli konstatoval odeslání vyrozumění popření pohledávek věřiteli prostřednictvím e-mailu dne 4.4.2013 a zároveň konstatoval odeslání vyrozumění prostřednictvím pošty téhož dne. Věřitel reagoval na tento e-mail dne 22.6.2013 tak, že dopis správce převzal od doručovatelky, nezná přesné datum převzetí a reagoval na něj dne 19.4.2013. Ve sdělení insolvenčnímu soudu ze dne 8.7.2015 (B-71) však správce uvedl, že věřitele obeslal dne 3.4.2015 s vyrozuměním o popření pohledávky, pošta však dodejku nedoručila, proto požádal prostřednictvím e-mailové pošty věřitele o potvrzení doručení převzetí výzvy a věřitel správci potvrdil převzetí podáním ze dne 22.6.2015. V podaném odvolání proti napadenému usnesení (P4-4) pak věřitel sice uvedl, že dne 3.4.2013 obdržel od správce vyrozumění o tom, že pohledávku ve výši 1.029.263,60 Kč uznal, avšak zároveň tvrdil, že mu vyrozumění nebylo doručeno a nepotvrdil jeho převzetí správci.

Jak plyne z § 76 odst. 2 IZ, s výjimkou případu osobního doručování insolvenčním správcem uvedeného v odstavci prvém citovaného ustanovení, může insolvenční správce doručovat písemnosti prostřednictvím poštovní zásilky, avšak v případech, kdy je pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, předepisuje, aby písemnost, kterou insolvenční správce doručuje prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, doručoval jako poštovní zásilku s dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta. V situaci, kdy se insolvenčnímu správci nedaří písemnost doručit (tak, aby měl případně k dispozici pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti) např. proto, že si adresát zásilku nevyzvedává (při doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb), nabízí řešení v § 76 odst. 3 IZ. V daném případě správce nedisponuje žádným dokladem o doručení vyrozumění věřiteli poštovní zásilkou a prokazuje doručení toliko e-mailovou korespondencí s věřitelem a obálkou, jíž neprokázal, že se doručovaná zásilka dostala do sféry vlivu věřitele, jak popsáno výše. Zároveň odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že dne 4.4.2013 bylo věřiteli doručováno insolvenčním soudem usnesení (B-5), jak plyne z reklamace doručení usnesení ze dne 11.6.2013 (B-11) a odpovědi na reklamaci o doručení zásilky ze dne 8.4.2013 (B-39). Odvolací soud vzájemným posouzením skutečností, které v řízení vyplynuly, dospěl k závěru, že doručení vyrozumění věřiteli prostřednictvím poštovní zásilky a obsahující poučení dané podle § 197 odst. 2 IZ, nebylo v řízení nepochybně prokázáno. Případné doručení vyrozumění věřiteli prostřednictvím e-mailové korespondence nelze považovat za jeho řádné doručení podle § 75 IZ a 76 IZ, nehledě na to, že ze správcem předložené korespondence vyplývá pouhé konstatování, že dne 4.4.2013 bylo vyrozumění věřiteli zasláno, aniž by jeho skutečné odeslání bylo v řízení prokázáno a nelze je nepochybně dovodit ani z vyjádření učiněného věřitelem. Za situace, že v rozhodném období (4.4.2013) bylo věřiteli doručováno insolvenčním soudem usnesení (B-5), věřitel v podaném odvolání doručení vyrozumění vyloučil a řádné doručení prostřednictvím poštovní zásilky nebylo v řízení prokázáno, nezbývá nežli uzavřít, že věřitel nebyl dosud řádně vyrozuměn o částečném popření pohledávek P4 a napadené usnesení soudu I. stupně je proto založeno na nesprávném skutkovém zjištění, což mělo za následek nesprávné právní posouzení věci. Z toho vyplývá, že věřiteli dosud nepočala běžet lhůta k podání žaloby dle § 198 odst. 2 IZ, proto mu ani nemohla marně uplynout.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil v celém výroku (tedy v bodech I. a II.) tak, že se přihlášená pohledávka P4 neodmítá, neboť se jedná o výroky spolu související.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková