4 VSPH 2035/2016-B-36
KSPL 56 INS 3111/2014 4 VSPH 2035/2016-B-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Horšovský Týn, Hašov 1, o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Daniely Urbanové, IČO 66240484, sídlem Praha 1, Opletalova 5, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. října 2016, č.j. KSPL 56 INS 3111/2014-B-29,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. října 2016, č.j. KSPL 56 INS 3111/2014-B-29 se v bodě I. výroku mění jen v části, že odměna insolvenční správkyně JUDr. Daniely Urbanové činí 48.000,-Kč + DPH 10.080,-Kč a částka určená k uspokojení nezajištěných věřitelů činí 11.092,73 Kč; v bodě II. výroku se m ě n í tak, že soud určuje odměnu insolvenční správkyně JUDr. Daniely Urbanové ve výši 58.080,-Kč včetně DPH a schvaluje její hotové výdaje v celkové výši 1.610,-Kč.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně JUDr. Daniely Urbanové (dále jen správkyně) s celkovými příjmy majetkové podstaty ve výši 123.226,50 Kč, celkovými výdaji majetkové podstaty ve výši 108.503,77 Kč a částkou určenou k uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 14.722,73 Kč (bod I. výroku), určil její odměnu ve výši 54.450,-Kč včetně DPH a hotové výdaje ve výši 1.610,-Kč a ve zbytku návrh správkyně na přiznání odměny zamítl (bod II. výroku) konstatoval, že odměna a hotové výdaje správkyně budou uhrazeny z majetkové podstaty po právní moci usnesení (bod III. výroku) a uložil správkyni předložit návrh rozvrhového usnesení (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně konstatoval, že usnesením ze dne 13.6.2014 (A-14) byl prohlášen konkurs na majetek dlužnice Petry anonymizovano (dále jen dlužnice) a že po zpeněžení majetku sepsaného do majetkové podstaty předložila správkyně konečnou zprávu ze dne 15.7.2016 včetně vyúčtování své isir.justi ce.cz odměny a hotových výdajů (B-24). Soud I. stupně se postupem podle § 304 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) pokusil o opravu chyb v konečné zprávě, načež správkyně doložila souhlas zástupce věřitelů s paušálně účtovanými výdaji za hovorné a kancelářské potřeby a dále své stanovisko k vypočtené odměně, když setrvala na jejím vyčíslení. Soud I. stupně poté v souladu s § 304 odst. 2 IZ zveřejnil konečnou zprávu po její úpravě vyhláškou ze dne 29.8.2016 (B-27).

Proti konečné zprávě nebyly podány námitky, a proto o ní soud I. stupně rozhodl, aniž nařizoval jednání. Soud I. stupně po citaci § 38 odst. 1 IZ a § 1 odst. 1 a 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška) a § 2a vyhlášky konstatoval, že se seznámil s výkladem a rozhodnutími, na něž správkyně odkázala, avšak neztotožnil se s výkladem o existenci dvou složek odměny správkyně v konkursu, jelikož jediným správným výkladem § 38 odst. 1 IZ je podle soudu I. stupně ten, že správce je v konkursu odměňován za svoji skutečně odvedenou činnost v řízení, a to konkrétně přezkum přihlášených pohledávek a zpeněžení dlužníkova majetku. Vykládat vyhlášku tak, že existují dvě složky odměny správkyně, je dle soudu I. stupně příliš formální, jelikož minimální limit odměny správkyně ve výši 45.000,-Kč je dán v konkursu obecně, tedy za celý průběh řízení. Odměna náležející správkyni za zpeněžení majetku ve výši 2.934,90 Kč (zpeněžení zajištěného majetku), ve výši 16.405,37 Kč (zpeněžení nezajištěného majetku) a ve výši 3.000,-Kč (přezkoumání tří přihlášek), celkem ve výši 22.340,27 Kč je nižší než minimální odměna v konkursu, a proto správkyni náleží odměna ve výši 45.000,-Kč spolu s DPH ve výši 9.450,-Kč. Soud I. stupně na závěr konstatoval, že redukcí odměny správkyně došlo k navýšení částky určené k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozvrhu na 14.722,73 Kč.

Jen proti části bodu II. výroku a navazující části bodu I. výroku napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni podala správkyně včasné odvolání ze dne 25.10.2016 (B-30), jímž požadovala, aby je odvolací soud změnil jen tak, že schválí konečnou zprávu ve znění předloženém správkyní, a to včetně odměny správkyně ve výši 48.000,-Kč spolu s DPH. Správkyně konstatovala, že dne 15.7.2016 předložila konečnou zprávu (B-24), v níž vyúčtovala svoji odměnu ve výši 48.000,-Kč navýšenou o DPH, skládající se z odměny ve výši 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky a odměny ve výši 3.000,-Kč za přezkum tří přihlášek pohledávek dle § 2a vyhlášky, avšak soud I. stupně napadeným usnesením schválil konečnou zprávu s tím, že určil odměnu správkyně pouze ve výši 45.000,-Kč s navýšením o DPH. Správkyně v odvolání argumentovala tím, že výklad vyhlášky učiněný soudem I. stupně neodpovídá obvyklé soudní praxi, odborné literatuře a ani judikatuře odvolacího soudu. Odměna správkyně za její činnosti v průběhu konkursu prohlášeného na majetek dlužníka se totiž skládá ze dvou relativně nezávislých složek, a to odměny ze zpeněžení majetku dlužníka dle § 1 vyhlášky a odměny za přezkum přihlášených pohledávek dle § 2a vyhlášky. Správkyně shrnula, že pokud dojde ke zpeněžení majetku dlužníka, resp. k vydání výtěžku zpeněžení mezi věřitele, potom činí první část odměny správce minimálně 45.000,-Kč, přičemž k této části se dále připočte odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, jak vyplývá z usnesení odvolacího soudu ze dne 10.5.2016, sen. zn. 1 VSPH 1809/2015 nebo usnesení ze dne 19.2.2016, sen. zn. 4 VSPH 2383/2015.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud při přezkoumání odvoláním napadeného bodu II. výroku a na něj navazující části bodu I. výroku usnesení vycházel z rozhodného znění příslušných ustanovení IZ a prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014, neboť k zahájení insolvenčního řízení (dne 7.2.2014) došlo po dni nabytí účinnosti vyhlášky č. 398/2013 Sb.

Podle § 38 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem DPH, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 5), jímž je vyhláška.

Podle § 283 odst. 1 IZ se zpeněžením majetkové podstaty rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti.

Podle § 1 vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (odst. 1). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (odst. 5). Toto ustanovení se uplatňuje pouze tam, kde výše odměny vypočtená z částky určené z výtěžku zpeněžení k rozdělení mezi věřitele nebude dosahovat 45.000,-Kč, nikoliv tam, kde k žádnému zpeněžení nedošlo.

Podle § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše však 1,000.000,-Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že soud I. stupně v napadeném usnesení určil namísto v konečné zprávě navrhované odměny správce ve výši 58.080,-Kč včetně DPH (54.450,-Kč včetně DPH dle § 1 odst. 5 vyhlášky a 3.630,-Kč včetně DPH dle § 2a vyhlášky), odměnu jen ve výši 54.450,-Kč včetně DPH. Z konečné zprávy ze dne 15.7.2016 (B-24) vyplývá, že celkové příjmy majetkové podstaty ze zpeněžení činí 103.226,50 Kč (35.000,-Kč ze zpeněžení zajištěného majetku a 68.226,50 Kč ze zpeněžení nezajištěného majetku). Z uvedeného vyplývá, že odměnu správkyně lze určit podle § 1 vyhlášky, neboť v insolvenčním řízení bylo dosaženo výtěžku určeného pro zajištěného věřitele dle § 1 odst. 2 vyhlášky i pro nezajištěné věřitele dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky. Odměna správkyně vypočtená z takového výtěžku je zjevně nižší než 45.000,-Kč, a tudíž správkyni náleží dle § 1 odst. 5 vyhlášky odměna právě v této výši. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 4.9.2014 (B-5) vyplývá, že správkyně přezkoumala tři přihlášky pohledávek věřitelů (P-1 až P-3), za což jí dle § 2a vyhlášky náleží odměna ve výši 3.000,-Kč. Celkem tedy správkyni náleží odměna složená z obou jejích složek (odměna dle § 1 vyhlášky a odměna dle § 2a vyhlášky) ve výši 48.000,-Kč s navýšením o DPH.

Soud I. stupně se však při určování odměny správkyně neztotožnil s názorem o existenci dvou složek odměny správkyně v konkursu, jelikož dle jeho názoru je jediným správným výkladem vyhlášky ten, podle něhož pokud odměna určená správkyni z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele a odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek nedosahuje minimální vyhláškou stanovené výše 45.000,-Kč, potom náleží správkyni odměna právě v minimální výši 45.000,-Kč, která je pro konkurs stanovena obecně. Uvedený názor soudu I. stupně je však nesprávný, neboť odměna správce je v případě konkursu tvořena dvěma složkami. První složku odměny správce představuje odměna z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele dle § 1 vyhlášky, který se však použije pouze v případě, že došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, tedy převedení veškerého majetku náležejícího do majetkové podstaty na peníze za účelem uspokojení věřitelů, přičemž za takové zpeněžení se považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Druhou složkou odměny správce je potom odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů dle § 2a vyhlášky. Uvedený závěr vyplývá jak z judikatury odvolacího soudu, na níž správkyně správně odkázala, tak i z jazykového výkladu vyhlášky, která v § 2a stanoví, že v případě konkursu náleží správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů. Odměna správce se tedy v konkursu určí podle § 1 vyhlášky a dále dle § 2a vyhlášky. V případě, že došlo ke zpeněžení majetkové podstaty a výše odměny určená z výtěžku zpeněžení nedosahuje výše 45.000,-Kč, náleží správci odměna dle § 1 odst. 5 vyhlášky v minimální výši 45.000,-Kč a dále odměna určená z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek dle § 2a vyhlášky. V případě, že ke zpeněžení majetkové podstaty nedošlo, není možné určit odměnu správce dle § 1 vyhlášky, a tedy ani dle § 1 odst. 5 vyhlášky, a proto správci náleží odměna jen podle § 2a vyhlášky s tím, že dle věty poslední § 2a vyhlášky správci náleží odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč (tedy pokud nebylo správcem přezkoumáváno alespoň 45 přihlášek pohledávek). Ovšem věta poslední § 2a vyhlášky stanovící minimální odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů ve výši 45.000,-Kč se použije toliko v tom případě, že v konkursu nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 7 IZ a § 220 odst. 1. písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu změnil ve výroku uvedeným způsobem. Správkyni přiznal odměnu dle § 1 odst. 5 vyhlášky, která spolu s částkou odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 9.450,-Kč, již je správkyně jako plátce této daně povinna z odměny odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., činí celkem 54.450,-Kč. Dále správkyni přiznal odměnu dle § 2a vyhlášky za tři přezkoumané přihlášky pohledávek, která činí 3.630,-Kč včetně DPH. Celkem tedy odvolací soud přiznal správkyni odměnu ve výši 58.080,-Kč včetně DPH. Společně s hotovými výdaji ve výši 1.610,-Kč, jež byly správkyni přiznány, tedy činí nároky správkyně celkem 59.690,-Kč, jež budou zapraveny z prostředků v majetkové podstatě dlužnice. K rozdělení mezi nezajištěné věřitele k úhradě jejich zjištěných pohledávek tedy zůstává částka 11.092,73 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 30. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v . r . předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková