4 VSPH 2035/2015-A-42
MSPH 59 INS 18126/2015 4 VSPH 2035/2015-A-42

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka BERTURA, a.s., IČO: 27151646, sídlem Proutěná 375/12, 149 00 Praha 4, zast. JUDr. Arturem Ostrým, advokátem, sídlem Arbesovo náměstí 257/7, Praha 5, zahájené k návrhu navrhovatele A) TAKO Group, s.r.o., IČO: 28498241, sídlem Jiřická 162/18, 190 00 Praha 9, zast. Mgr. Lukášem Jirsou, advokátem, sídlem Černokostelecká 2020/20, 110 00 Praha 10, B) Skanska a.s., IČO: 26271303, sídlem Křižíkova 682/34a, Praha 8-Karlín, o odvolání navrhovatele A) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 18126/2015-A-27 ze dne 21. září 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 18126/2015-A-27 ze dne 21. září 2015 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení navrhovateli A) TAKO Group, s.r.o. neukládá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil navrhovateli A/) TAKO Group, s.r.o. (dále jen navrhovatel A)) povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení dlužníka BERTURA, a.s. (dále jen dlužník) vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 18126/2015.

V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze mimo jiné uvedl, že se insolvenčním návrhem ze dne 13.7.2015 (A-1) navrhovatel A) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, proto mu insolvenční soud uložil povinnost zaplatit podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zálohu ve výši 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal navrhovatel A) včas odvolání a navrhoval napadené usnesení změnit tak, že se záloha neukládá, popřípadě se její výše snižuje. Namítal, že soud I. stupně neuvedl žádné konkrétní důvody, které jej vedly k uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení a nepřihlédl ke zpeněžitelnému nemovitému i movitému majetku dlužníka a k jeho pohledávkám za dlužníky, byť jej dlužník uvedl v předloženém seznamu majetku a je z něj zřejmé, že má majetek v řádu desítek miliónu korun českých.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ) nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti: . napadeným usnesením ze dne 21.9.2015 (A-27), proti němuž se navrhovatel A) včas odvolal (A-29), byla navrhovateli A) uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč; . podáním ze dne 16.12.2015 (A-32) došlým soudu I. stupně téhož dne vzal navrhovatel A) insolvenční návrh zcela zpět ještě dříve, nežli odvolací soud rozhodl o jeho odvolání proti usnesení ze dne 21.9.2015 (A-27), . usnesením ze dne 22.12.2015 (A-33) vyzval odvolací soud dlužníka, aby se vyjádřil ke zpětvzetí insolvenčního návrhu ve smyslu § 222a odst. 2 o.s.ř.; . dříve nežli mohl odvolací soud napadené usnesení zrušit a řízení zastavit postupem podle § 222a odst. 1 o.s.ř., vydal soud I. stupně usnesení ze dne 28.12.2015 (A-34), jímž insolvenční řízení zastavil podle § 130 odst. 1 IZ z důvodu zpětvzetí insolvenčního návrhu navrhovatelem A) (A-32); . dne 29.12.2015 (A-36) došel insolvenčnímu soudu insolvenční návrh navrhovatele B) Skanska a.s. (dále jen navrhovatel B/), jímž tento věřitel přistoupil k řízení podle § 107 odst. 1 IZ; . podáním ze dne 12.1.2016 došlým soudu I. stupně dne 13.1.2016 podal navrhovatel B) odvolání proti usnesení ze dne 28.12.2015 (A-34) o zastavení insolvenčního řízení.

Ze shora popsaného průběhu odvolacího řízení je patrné, že napadené usnesení ze dne 21.9.2015 (A-27) o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nemůže obstát, neboť navrhovatel A) vzal za odvolacího řízení zpět svůj insolvenční návrh. Důsledkem zpětvzetí insolvenčního návrhu (jež nelze vzít zpět) nemůže být nic jiného, než že řízení o takovém návrhu soud zastaví (v posuzované věci tak mohl učinit jedině soud odvolací, a nikoliv soud I. stupně). Za takové situace ztratilo napadené usnesení o uložení povinnosti navrhovateli A) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jakékoliv opodstatnění.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 28. ledna 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková