4 VSPH 2023/2015-A-10
KSLB 87 INS 25030/2015 4 VSPH 2023/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Harryho anonymizovano , anonymizovano , bytem Mníšek, Vláčilova 89, zahájené na návrh navrhovatelky CONNEX Plus, s.r.o., sídlem Praha 2, Vyšehradská 1349/2, IČO: 24848913, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 7. října 2015, č.j. KSLB 87 INS 25030/2015-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 7. října 2015, č.j. KSLB 87 INS 25030/2015-A-5, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud Ústí nad Labem-pobočka v Liberci odmítl insolvenční návrh, jímž se navrhovatelka CONNEX Plus, s.r.o. (dále jen navrhovatelka) domáhala zjištění úpadku dlužníka Harryho anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že navrhovatelka ve svém insolvenčním návrhu tvrdila, že dne 11.6.2013 půjčila dlužníku částku 250.000 Kč na základě vystavené směnky vlastní ze dne 11.6.2013 se splatností dne 31.11.2014 (originál směnky připojila k návrhu) a že jako dalšího věřitele označila Martu Appeltovou s vykonatelnou pohledávkou ve výši 900.000 Kč na základě rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 8.1.2014, sp.zn. 21 C 141/2011. Soud I. uzavřel, že není zřejmé, zda navrhovatelka uplatňuje pohledávku z titulu směnky nebo z titulu smlouvy o půjčce anebo se jedná o uplatnění pohledávky ze zajišťovací směnky, že skutková tvrzení jsou v rozporu s předloženým důkazem (směnkou), protože předložená směnka byla vystavena dne 10.11.2011 se splatností 11.11.2014 a nikoli (jak navrhovatelka tvrdila) dne 11.6.2013 se splatností dne 31.11.2014. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že administrativní chybou v návrhu uvedla mylné datum vystavení a splatnosti směnky, že směnka byla vystavena dne 10.11.2011 se splatností dne 11.11.2014, že pohledávka za dlužníkem je po lhůtě splatnosti více než 3 měsíce a že je spolu s vykonatelnou pohledávkou Marty Appeltové způsobilá k prokázání úpadku dlužníka.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Požadavek mnohosti věřitelů ( více věřitelů ) klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ve shodě se soudem I. stupně je odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh navrhovatelky ze dne 5.10.2015 (A-1) je ve vylíčení okolností vzniku její pohledávky za dlužníkem nesrozumitelný a neurčitý, když v něm navrhovatelka toliko uvedla, že vůči dlužníkovi eviduje splatnou pohledávku v celkové výši 250.000 Kč, kterou mu půjčila dne 11.6.2013 na základě vystavené směnky vlastní ze dne 11.6.2013 se splatností 31.11.2014, což dokládala originálem směnky vlastní ze dne 10.11.2011 se splatností dne 11.11.2014, přičemž stejná-skutkově neúplná-tvrzení (jež jsou nadto v rozporu s připojenou směnkou) zopakovala též v přihlášce pohledávky. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu I. stupně o vnitřní rozpornosti insolvenčního návrhu v relaci na připojenou (zcela jinou) směnku, z něhož tak není zřejmé, zda navrhovatelka tvrdí a dokládá za dlužníkem pohledávku ze směnky, ze smlouvy o půjčce anebo ze zajišťovací směnky.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh navrhovatelky vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když navrhovatelce neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohla navrhovatelka odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ. Proto odvolací soud nemohl přihlédnout k vysvětlení navrhovatelky uvedenému až v odvolání (tedy po vydání napadeného usnesení), že jen administrativní chybou v návrhu uvedla mylné datum vystavení a splatnosti směnky, jež byla vystavena dne 10.11.2011 se splatností dne 11.11.2014.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková