4 VSPH 2021/2015-B-28
KSLB 54 INS 14394/2014 4 VSPH 2021/2015-B-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , IČO 86796861, bytem Palackého nám. 167, Nový Bor, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D., sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 14394/2014-B-16 ze dne 3. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 14394/2014-B-16 ze dne 3. září 2015

-se v bodech I. a II. výroku m ě n í tak, že zní: Schvaluje se konečná zpráva a vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D., ze dne 20.5.2015 (B-9), podle níž činí: a) příjmy majetkové podstaty 13.000,-Kč, b) výdaje majetkové podstaty vč. DPH 59.684,-Kč, z toho: odměna insolvenčního správce vč. DPH 54.450,-Kč, hotové výdaje insolvenčního správce vč. DPH 5.234,-Kč, c) částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele 0,-Kč;

-v bodech III. a IV. výroku se z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v bodě I. výroku schválil konečnou zprávu ze dne 9.6.2015, B-25 (správně mělo být ze dne 20.5.2015, B-9) insolvenčního správce JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D. (dále jen správce), v tomto znění: a) příjmy majetkové podstaty ve výši 13.000,-Kč (uhrazená záloha na náklady insolvenčního řízení), b) pohledávky za majetkovou podstatou ve výši 22.174,46 Kč, a to odměna správce isir.justi ce.cz ve výši 16.940,-Kč včetně DPH a jeho hotové výdaje ve výši 5.234,46 Kč včetně DPH, c) pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou v nulové výši, d) dosud nespokojené pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve výši 22.174,46 Kč; v bodě II. výroku schválil toto vyúčtování správce: a) odměna správce ve výši 14.000,-Kč (sestávající z odměny z přezkoumaných přihlášek ve výši 4.000,-Kč a z odměny za činnosti po prohlášení konkursu ve výši 10.000,-Kč), b) DPH z odměny (21 %) ve výši 2.940,-Kč, c) náhrada hotových výdajů správce ve výši 4.326,-Kč a d) DPH z náhrady hotových výdajů (21 %) ve výši 908,46 Kč, přičemž stanovil, že odměna správce a náhrada jeho hotových výdajů včetně DPH bude uhrazena v částce 13.000,-Kč z příjmů majetkové podstaty a ve zbývající části ve výši 8.174,46 Kč bude zaplacena Českou republikou, Krajským soudem v Ústí nad Labem z prostředků státního rozpočtu; v bodě III. výroku zrušil konkurs prohlášený na majetek dlužnice Lenky anonymizovano (dále jen dlužnice), neboť pro uspokojení věřitelů je její majetek zcela nepostačující, a v bodě IV. výroku uložil správci povinnosti zde uvedené.

V odůvodnění tohoto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zejména uvedl, že usnesením ze dne 13.10.2014 (A-19) byl zjištěn úpadek dlužnice, ustanoven správce a na majetek dlužnice prohlášen nepatrný konkurs. Konstatoval, že vyhláškou ze dne 22.5.2015 (B-10) byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna konečná zpráva správce ze dne 21.5.2015 (B-9), kterou přezkoumal podle § 304 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a jelikož proti ní nebyly v zákonné lhůtě uplatněny námitky, rozhodl bez nařízení jednání podle § 304 odst. 5 IZ o jejím schválení. Uvedl, že při stanovení odměny správce a náhrady jeho hotových nákladů postupoval podle § 38 IZ ve spojení s vyhláškou č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška), a to v souladu s čl. II její novelizace provedené vyhláškou č. 488/2012 Sb. ve znění účinném do 31.12.2002. Dovodil, že minimální odměna správce podle § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky ve výši 45.000,-Kč bez DPH neodpovídá rozsahu vykonané činnosti správce v projednávané věci (odkazoval na rozhodnutí odvolacího soudu sen. zn. 1 VSPH 79/2015 ze dne 2.4.2015), jelikož správce nespravoval ani nezpeněžoval žádný majetek, nezajistil ani provádění srážek z příjmů dlužnice v průběhu oddlužení (správně mělo být konkursu), ale jeho činnost se omezila na sestavení soupisu majetkové podstaty, účasti na přezkumném jednání a schůzi věřitelů a vyhotovení konečné zprávy, přičemž jediným příjmem majetkové podstaty se stala záloha na náklady insolvenčního řízení, kterou v jeho prvotní fázi zajistil soud. Měl za to, že činnost správce nebyla nijak odborně, administrativně ani časově náročná a uváděl, že průběh řízení naopak spíše nasvědčuje, že správce nevyvíjel žádnou snahu o získání příjmů do majetkové podstaty a s ohledem na nízkou hodnotu potenciálně dohledatelného majetku usiloval o co nejrychlejší ukončení insolvenčního řízení. Rovněž zohlednil, že správci nevznikne ani povinnost sestavit rozvrhové usnesení, ani administrativní činnost spojená s vyplácením peněžních prostředků věřitelům dle rozvrhu. Uvedl, že správci vznikl nárok na odměnu v souvislosti s činností vykonanou za období od rozhodnutí o úpadku do přezkumného jednání a schůze věřitelů, jejíž výši určil podle § 5 vyhlášky (odkazoval na rozhodnutí odvolacího soudu sen. zn. 1 VSPH 620/2010 ze dne 25.8.2010 a sen. zn. 3 VSPH 1239/2010 ze dne 19.5.2011), s tím, že v této fázi insolvenčního řízení správce přezkoumal a uznal všechny 4 přihlášené pohledávky a provedl šetření majetkové podstaty za součinnosti s orgány státní správy a bankovními institucemi. Dospěl k závěru, že za tuto činnost náleží správci odměna ve výši 9.000,-Kč, z čehož částka 4.000,-Kč odpovídá přiměřeně přezkumu 4 přihlášek podle § 2a vyhlášky a částka 5.000,-Kč administrativní činnosti správce v souvislosti se zjišťováním majetkové podstaty. Shledal, že v období po konání schůze věřitelů měla činnost správce především administrativní charakter, do majetkové podstaty dlužnice nebyl získán žádný příjem a správce toliko požádal o vyplacení zálohy, a proto mu podle § 38 odst. 3 IZ snížil odměnu za toto období na částku 5.000,-Kč. Uzavřel, že celková odměna správce tedy činí 16.940,-Kč včetně 21 % DPH (9.000,-Kč + 5.000,-Kč + DPH z těchto částek). Zároveň schválil hotové výdaje, jež správce uplatnil a doložil podle § 7 odst. 3 vyhlášky, a přiznal mu jejich náhradu v celkové výši 5.234,46 Kč včetně DPH. Z důvodu nedostatečného výtěžku zpeněžení majetkové podstaty současně rozhodl o zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, jakož i o úhradě části odměny správce a náhrady jeho hotových výdajů z prostředků státního rozpočtu podle § 38 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, a to proti jeho bodům I. a II. výroku, se správce včas odvolal (B-17) a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že napadené usnesení včetně procesu, jež předcházel jeho vydání, je elementárním porušením zákona ze strany soudu prvního stupně, svévolí a úmyslným a účelovým nezákonným poškozováním práv zúčastněných osob. Napadené usnesení považoval rovněž za porušující dělbu moci a tudíž za porušující ústavní principy a ústavní pořádek, neboť v kontinentálním právním řádu není přípustné, aby osoby z pozice soudu prvního stupně se základním právnickým či jiným vzděláním a s minimální praxí vytvářely a určovaly hodnotu právními předpisy stanovené ceny práce ostatních subjektů řízení. Měl za to, že po konečném odklizení napadeného usnesení je bude třeba zveřejnit na všech úrovních jako odstrašující příklad absolutně nesprávného posouzení dané problematiky a ignorance závazné právní úpravy, ústavního pořádku, svévole a svérázné regionální normotvorby.

Soud prvního stupně usnesením vydaným asistentem soudce dne 23.9.2015 (B-18), jež bylo k námitkám správce (B-19) potvrzeno bodem II. výroku usnesení soudce ze dne 5.10.2015 (B-24), vyzval správce k doplnění podaného odvolání ve lhůtě 3 dnů od jeho doručení.

V doplnění odvolání (B-20) správce akcentoval, že napadené usnesení je vadné jak v rovině formálně právní, tak i věcné, a to jak v otázce právního posouzení, tak i v nesprávných závěrech stran hodnocení důkazů a výkladu právních norem. Vyjádřil názor, že jde o zjevně excesivní postup, jelikož jeho zákonný nárok byl absurdně zkrácen o stovky procent. Napadené rozhodnutí považoval za zjevně nemravné a nedůstojné, svědčící o nedostatku schopnosti racionálního posouzení dané problematiky, jakož i za účelové, neboť vychází z dopředu vykonstruovaného a připravovaného úmyslu a cíle vyhledat důvody ke zkrácení jeho odměny a nezákonně a svévolně jej poškodit. Vysvětloval, že soud je vázán zákonem i podzákonnou normou a není oprávněn k jejím změnám podle své volné úvahy a ke snižování odměny poté, co vykonstruoval jako záminku tzv. malé množství práce neodpovídající minimální odměně, aniž by ovšem byl schopen provést definici tohoto pojmu. Přesvědčoval, že předložené důkazy o průběhu a postupu v řízení byly soudem prvního stupně zcela ignorovány a pominuty, neboť ten, kdo vyráběl dané rozhodnutí, se zaměřil na dopředu daný cíl-zkrátit odměnu správce. Popisoval průběh insolvenčního řízení s tím, že na den 6.1.2015 bylo nařízeno ústní jednání, na němž byla vyžadována jeho účast, aniž by se mohl nechat zastoupit, přičemž jeho návrh na zproštění funkce správce podle § 30 IZ (z důvodu kolize) byl zamítnut. Zdůraznil, že proti jeho postupu v projednávané věci nikdo nic nenamítal a soud mu neudělil žádný pokyn. Následně předložil konečnou zprávu s vyúčtováním své odměny a výdajů, jež byla přezkoumána, nebyly shledány závady či nedostatky, nebyla mu vrácena k přepracování a jako bezproblémová byla řádně zveřejněna v insolvenčním rejstříku a bez jakýchkoli námitek proběhla všemi zákonnými lhůtami. Poukázal na to, že v červnu 2015 vstoupil do řízení Mgr. L. Pauldura z pozice asistenta soudce a zaslal mu výzvu (B-11) doprovázenou nezákonnými sugestivními a kapciózními dotazy, v níž vykonstruoval předčasnost předložení konečné zprávy, kterýžto závěr je však v situaci, kdy byla konečná zpráva soudem shledána jako bezvadná, již za hranicí zřejmé zmatečnosti. Měl za to, že jmenovaný asistent soudce porušil povinnost předkládat soudu rozhodující důkazy, neboť nepředložil rozhodujícímu soudci zásadní doklady ohledně letenek. Zopakoval, že soud je vázán zákonem i podzákonnou normou, může sice odměnu dle zákona snížit, nikoli však pod nejnižší hranici 45.000,-Kč, jež je tak stanovena proto, že zohledňuje určitou typovou náročnost práce správce, přestože je výsledek zpeněžení nulový. Dovozoval, že dokud není normováno množství práce za 45.000,-Kč, je rozhodování podle názoru soudu toliko náhodným výběrem, a tedy v rozporu se zákonem. Odkazoval na rozhodnutí odvolacího soudu sen. zn. 3 VSPH 52/2014 a sen. zn. 1 VSPH 1213/20114 a na nálezy Ústavního soudu ČR (sp. zn. II. ÚS 1534/10, sp. zn. II. ÚS 2388/10, sp. zn. II. ÚS 828/06) a namítal, že bylo porušeno nejen právo na legitimní očekávání, ale též právo na spravedlivý proces. Zdůraznil, že splnil všechny povinnosti stanovené mu zákonem a rozhodnutím soudu a soud ani žádný z účastníků řízení proti jeho postupu v zákonných lhůtách nic nenamítal. Uváděl, že není odpovědný za to, že v konkursu nebyl žádný reálný majetek, ani za to, že soud stanovil zálohu tak, aby z ní nemohla být uhrazena minimální odměna, ani za to, že v řízení nebylo pro nedostatek majetku co spravovat, a že směřovalo k ukončení. Upozornil, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného znění vyhlášky, že pominulo, že se nevede oddlužení, ale konkurs, a že i podle chybných výpočtů soudu by měl podle napadeného rozhodnutí dostat částku 9.174,46 Kč a nikoli soudem vykonstruovaných 8.174,46 Kč. Podotknul, že pokud měl soud prvního stupně k jeho práci výhrady, měl mu pokyny a zákonnými postupy uložit nápravu a nikoli postupovat tak, že by mu-přestože po celou dobu řízení ničeho nenamítal-překvapivě zkrátil odměnu. Zopakoval, že jeho konečná zpráva již byla soudem prvního stupně přezkoumána, přičemž nebyly shledány závady a nedostatky a nebyla mu vrácena k přepracování či doplnění a její zpětné a opakované přezkoumávání po uplynutí příslušných lhůt není možné. Domníval se, že napadené rozhodnutí má vůči němu šikanózní charakter stejně jako celé řízení. Uzavřel, že soud prvního stupně buď porušil své dohlédací povinnosti a neodstranil pochybení, za něž jej následně sankcionoval, anebo žádné povinnosti porušeny nebyly a jeho sankční postup vůči němu je umělý a účelově vykonstruovaný tak, aby byl vědomě a úmyslně zkrácen jeho nárok.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a aniž nařizoval jednání (podle § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 304 odst. 1 IZ, insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odst. 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odst. 2). Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 (tzn. rozhodnutí o konečné zprávě) i bez nařízení jednání (odst. 5). Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno (odst. 6).

Z citovaného ustanovení je patrný postup při projednání a schválení konečné zprávy, tedy především to, že insolvenční soud nejprve předloženou konečnou zprávu s vyúčtováním předběžně sám přezkoumá a odstraní po slyšení správce chyby a nejasnosti v ní obsažené a teprve pak-po její úpravě-o ní uvědomí účastníky a zveřejní ji vyhláškou. Smyslem tohoto postupu je, aby konečná zpráva s vyúčtováním byla zveřejněna ve věcně správném obsahu a-nebudou-li proti ní podány žádné námitky, jimiž by bylo třeba se zabývat-mohla být schválena ve zveřejněné podobě. Jsou-li proti ní včas podané námitky, pak podle výsledku jejich projednání rozhodne insolvenční soud o konečné zprávě tak, že ji schválí (nejsou-li námitky vůči ní důvodné), nebo správci nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování (jsou-li námitky proti ní důvodné, avšak nemění její podstatu) anebo konečnou zprávu odmítne (jsou-li námitky vůči ní důvodné a konečnou zprávu mění jako celek) a správci uloží předložit konečnou zprávu novou (§ 304 odst. 4 IZ).

Bez ohledu na závěry uvedené dále považoval odvolací soud za potřebné uvést, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud dospěl k závěru o jiném způsobu výpočtu odměny správce a pokračoval bez dalšího podle § 304 odst. 2 IZ a konečnou zprávu zveřejnil v insolvenčním rejstříku, aniž by předtím, postupem podle § 304 odst. 1 IZ, tuto-dle soudu prvního stupně-údajnou chybu ve vyúčtování odměny správce odstranil. Byl-li soud prvního stupně po předložení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce toho názoru, že správce vypočetl svou odměnu nesprávným způsobem, měl postupovat podle § 304 odst. 1 IZ a vést jej k odstranění této chyby a k předložení upravené konečné zprávy, kterou by pak zveřejnil dle § 304 odst. 2 IZ. Při dodržení tohoto zákonem předvídaného postupu by byla účastníkům řízení (včetně správce) pravidelně zachována možnost uplatnit námitky, resp. výhrady proti způsobu určení výše jeho odměny, jejichž podání (v případě, že by jim nebylo vyhověno) následně legitimuje účastníky řízení podle § 304 odst. 6 IZ též k podání odvolání proti rozhodnutí o schválení konečné zprávy a tím i k přezkumu věcné správnosti takového rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu, pokud soud prvního stupně takto nepostupoval a schválil konečnou zprávu a vyúčtování podle § 304 odst. 5 IZ v jiném znění, než které zveřejnil v insolvenčním rejstříku, může proti takovému rozhodnutí podat odvolání též účastník řízení, jenž nepodal námitky proti konečné zprávě, s níž byl srozuměn. Opačné pojetí, jež by účastníkům insolvenčního řízení (v souladu s § 304 odst. 6 IZ) automaticky zapovídalo legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla schválena konečná zpráva a vyúčtování v jiném, než ve zveřejněném znění, s nímž byli účastníci řízení srozuměni a proti němuž ničeho nenamítali, by ve svém důsledku vedlo k vyloučení přezkumu věcné správnosti takového rozhodnutí a bylo by též v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Jinak řečeno, k podání odvolání proti rozhodnutí, jímž byla bez námitek schválena konečná zpráva a vyúčtování (§ 304 odst. 5 IZ), jsou legitimováni účastníci řízení včetně správce také v případě, že konečná zpráva a vyúčtování byla schválena-k jejich tíži-v jiném, než ve zveřejněném znění, s nímž byli tito účastníci řízení srozuměni a proti němuž námitky nepodali (§ 304 odst. 2 IZ).

Podle § 38 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6).

Citované ustanovení jasně stanoví, že v případě konkursu se výše odměny insolvenčního správce určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Zvláštním právním předpisem se pak rozumí vyhláška, resp. její § 1 a § 2a, je-li způsobem řešení úpadku právě konkurs.

S účinností ode dne 1.1.2014 bylo do vyhlášky vtěleno ustanovení § 2a, podle něhož, je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000,-Kč, nejvýše však 1.000.000,-Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč.

Jelikož bylo posuzované insolvenční řízení zahájeno dne 26.5.2014 (A-1), není pochyb o tom, že se na daný případ uplatní vyhláška ve znění účinném od 1.1.2014.

Soud prvního stupně tedy (podle odůvodnění napadeného usnesení) nesprávně postupoval ve znění vyhlášky účinném do 31.12.2012. Z toho vyplývá, že byl-li v daném případě na majetek dlužnice prohlášen konkurs, je třeba určit odměnu správce podle § 1 vyhlášky z případného výtěžku zpeněžení a podle § 2a vyhlášky z počtu přihlášek. Protože v dané věci lze výši odměny správce určit postupem podle § 1 až 4 vyhlášky, není zde dán žádný prostor pro určení její výše podle § 5 vyhlášky, jenž se uplatní jen v případě, že odměnu nelze určit jinak, přičemž právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 27/2010, byl překonán s účinností od 1.1.2014 právě doplněním vyhlášky o § 2a. Zároveň odvolací soud připomíná, že bude-li hrazena odměna správce z prostředků státu, hradí ji stát podle § 38 odst. 2 IZ a § 8 odst. 1 vyhlášky v rozsahu do výše 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud dále zjistil, že správce předložil soudu prvního stupně dne 20.5.2015 (B-9) konečnou zprávu, návrh na zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ a vyúčtování své odměny a hotových výdajů, přičemž vylíčil, že mu vznikl nárok na odměnu podle § 2a vyhlášky ve výši 45.000,-Kč, vyčíslil hotové výdaje ve výši 78,-Kč za poštovné a ve výši 4.248,-Kč za cestovné, a navrhoval, aby mu soud přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 49.326,-Kč + 21 % DPH (tj. v částce 10.358,-Kč), celkem tedy částku 59.684,-Kč s tím, že odměna a náhrada hotových výdajů budou uhrazeny částečně ze zálohy na náklady insolvenčního řízení složené dlužnicí ve výši 13.000,-Kč a podle § 8 vyhlášky částečně státem ve výši 46.684,-Kč. Soud prvního stupně dne 22.5.2015 (B-10) uvědomil účastníky řízení o zveřejnění konečné zprávy a o možnosti podat proti ní námitky, jež však podány nebyly. Usnesením ze dne 23.6.2015 (B-11) vyzval soud správce, aby ve stanovené lhůtě doplnil konečnou zprávu o uvedení, jaká částka na příjmech byla do majetkové podstaty dlužnice zahrnuta z titulu srážek ze mzdy podle § 207 odst. 2 IZ a jaké úkony učinil za účelem zajištění provádění srážek z příjmu dlužnice, popř. jaké vyšetřovací úkony učinil ve vztahu ke zjištění dobytnosti této pohledávky, a aby předložil listiny prokazující jeho tvrzení, s tím, že konečná zpráva byla podána předčasně, na což správce dne 3.7.2015 (B-12) reagoval vyjádřením, že veškeré požadované materiály již předložil, věc byla osobně a detailně projednána na přezkumném jednání a chůzi věřitelů dne 6.1.2015 a k jeho postupu nikdo ze stanovených zainteresovaných osob nic nenamítal.

Následně soud prvního stupně napadeným usnesením schválil konečnou zprávu s odměnou v nižší výši, než která byla uvedena ve zveřejněné konečné zprávě, s níž byl správce srozuměn, přičemž odvolací důvody směřují zejména vůči tomuto (překvapivému) snížení odměny, proti němuž správce nemohl včas brojit svými námitkami. Za této situace-jak vyloženo shora-shledal odvolací soud odvolání správce projednatelným. Odvolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí, především pak soudem prvního stupně použitý způsob výpočtu odměny, resp. její moderace ve smyslu § 38 odst. 3 IZ, nicméně podle tohoto (výše citovaného) ustanovení může soud snížit odměnu správce zejména, pokud by správce porušil některou ze svých povinností nebo pokud by správce nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. V posuzovaném insolvenčním řízení přitom nebylo prokázáno, že by správce porušil některou ze svých povinností a ani napadené usnesení tuto skutečnost nedovozuje. Rovněž tak ani z obsahu spisu se nepodává porušení či neplnění povinností správce. Provedení částečného rozvrhu pak správce nenavrhoval, neboť to neumožňoval stav majetkové podstaty. Důvody pro snížení odměny podle § 38 odst. 3 IZ proto odvolací soud neshledal. Soud prvního stupně tedy pochybil, snížil-li správci odměnu podle tohoto ustanovení. Odvolací soud se v tomto smyslu odchyluje od názoru vyjádřeného v jeho usnesení sen. zn. 1 VSPH 79/2015 ze dne 2.4.2015, na něž soud prvního stupně v napadeném usnesení odkazoval.

Soud prvního stupně měl při schválení odměny správce vycházet z § 2a vyhlášky, neboť podle názoru odvolacího soudu nelze dovozovat, že by se toto ustanovení vyhlášky neuplatnilo také v případech konkursu, v jehož rámci nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty (nedošlo-li však k tomu pochybením správce-viz citovaný § 38 odst. 3 IZ), pročež nebyl administrativně náročný. To ovšem platí pouze za situace, že v insolvenčním řízení skutečně došlo k přezkoumání přihlášek, jak předpokládá dikce § 2a vyhlášky. Odvolací soud ze spisu ověřil, že v posuzované věci se přezkumné jednání konalo za osobní účasti správce dne 6.1.2015 (B-8). Proto odvolací soud konstatuje, že v daném insolvenčním řízení nebylo žádného rozumného důvodu nevycházet při určování odměny správce z § 2a věty poslední vyhlášky (navazující na § 38 odst. 1 IZ), podle níž, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000,-Kč. Soud prvního stupně tedy měl určit správci odměnu ve výši 45.000,-Kč plus 21 % DPH ve výši 9.450,-Kč, celkem tedy v částce 54.450,-Kč, neboť úpadek dlužnice byl řešen konkursem, přičemž v řízení nedošlo ke zpeněžení a správce přezkoumal pouze 4 přihlášky pohledávek.

Odvolací soud shledal věcně správnými příjmy a výdaje uvedené v konečné zprávě ze dne 20.5.2015 (B-9). Celkové příjmy majetkové podstaty činí částku 13.000,-Kč tvořenou uhrazenou zálohou na náklady insolvenčního řízení. Výdaje majetkové podstaty sestávající z odměny správce ve výši 45.000,-Kč a z náhrady jeho hotových výdajů ve výši 78,-Kč za poštovné a ve výši 4.248,-Kč za cestovné, činí tedy celkem částku 49.326,-Kč, kterou je třeba navýšit o 21 % DPH (správce doložil, že je plátcem DPH), tj. o částku 10.358,-Kč. Celkové výdaje tak činí 59.684,-Kč včetně DPH.

Na základě uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud shledal odvolání správce důvodným a dospěl k závěru o správnosti jím předložené konečné zprávy včetně vyúčtování jeho odměny a náhrady hotových výdajů. Proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení v bodech I. a II. změnil tak, že konečnou zprávu a odměnu a hotové výdaje správce schválil ve znění správcem předloženém.

Pokud jde o bod III. výroku napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně zrušil konkurs z důvodu, že majetek dlužnice je zcela nepostačující pro uspokojení jejích věřitelů, shledal ho odvolací soud předčasným, neboť usnesení o schválení konečné zprávy, jež mu nutně předchází a z něhož se podávají rozhodné skutečnosti o nedostatku majetku dlužnice, dosud nenabylo právní moci. Proto nemůže obstát bod III. výroku napadeného usnesení o zrušení konkursu včetně na něm závislém bodu IV. výroku, jímž byly správci uloženy povinnosti v souvislosti se zrušením konkursu podle § 313 odst. 2 IZ. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. v bodech III. a IV. výroku napadené usnesení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozhodnutí o tom, v jaké míře hradí stát nároky správce podle § 38 odst. 2 IZ, vydá soud prvního stupně až po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy v rozhodnutí, jímž rozhodne o zrušení konkursu (§ 308 IZ).

Právní názor odvolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. září 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková