4 VSPH 201/2016-A-114
MSPH 77 INS 25623/2014 4 VSPH 201/2016-A-114

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka R.B.TRANS, s.r.o., IČO: 25799347, sídlem Novodvorská 412, Praha 4, zahájené k návrhu navrhovatele Česká pojišťovna, a.s., IČO: 45272956, sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o návrhu přihlášeného věřitele č. 23 Avia Park V, s.r.o., IČO: 4702021, sídlem Beranových 140, Letňany, 199 00 Praha 9, zast. JUDr. Tomášem Ptáčkem, advokátem, sídlem Loretánské nám. 109/3, 118 00 Praha 1 na vydání předběžného opatření, o odvolání Avia Park V, s.r.o. proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 25623/2014-A-83 ze dne 24. listopadu 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 25623/2014-A-83 ze dne 24. listopadu 2015 se v bodu I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh Avia Park V, s.r.o. (dále jen Avia) na vydání předběžného opatření, kterým soud ustanoví předběžného insolvenčního správce dlužníka R.B.TRANS, s.r.o. (dále jen dlužník) a dispoziční oprávnění dlužníka omezí tak, že ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka bude osobou s dispozičním oprávněním insolvenční správce, který bude mít dispoziční oprávnění ve stejném rozsahu jako insolvenční správce v konkursu (bod I. výroku) a uložil Avia povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na předběžné opatření ve výši 1.000 Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze mimo jiné uvedl, že se dne 23.11.2015 (A-80) domáhala Avia vydání předběžného opatření s tím, že je vlastníkem pozemku parc.č. 1578/22 v k.ú. Čakovice, obec Praha, jehož součástí je budova bez č.p./č.e.-průmyslový objekt, a pozemku parc.č. 756/15 v k.ú. Letňany, obec Praha, jehož součástí je budova bez č.p./č.e.-stavba pro výrobu a skladování, že dlužník užíval pozemek p.č. 1578/22 včetně budovy na základě nájemní smlouvy, že mu byla uložena povinnost vyklidit užívaný pozemek včetně budovy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16.5.2015, č.j. 18 C 244/2011-40, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4.12.2012, č.j. 30 Co 471/2012-59, že k vymožení této povinnosti je vedena exekuce soudní exekutorkou JUDr. Marií Sárovou, Exekutorský úřad Jihlava a budova byla vyklizena ve dnech 25.2.2014 až 27.2.2014, že měl mít dlužník na základě smlouvy o úschově uschovány věci do 27.8.2014 v budově Avia, jež je součástí pozemku p.č. 756/15, že je nevyzvedl a nacházejí se tak v budově Avia bez právního důvodu a je obava z hrozícího podstatného zhoršení vyklizených věcí a snížení jejich hodnoty, protože dlužník neučinil žádné úkony k zabezpečení věcí a svojí pasivitou snižuje hodnotu majetkové podstaty.

Dlužník v podaném vyjádření k návrhu Avia ze dne 23.11.2015 (A-82) uvedl, že doposud neobdržel seznam věcí na řádném úředním dokumentu v čitelné podobě, že věci nebyly převzaty z důvodu, že mu k nim byl odepřen vstup, že JUDr. Ptáček odmítal nést jakékoli důsledky svého jednání a odmítal jakékoli finanční vyrovnání, že je majetek poškozený a nebyl opečováván a že podal žalobu proti společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r.o. o náhradu škody ve výši 8.800.000 Kč s příslušenstvím, materiální újmy a dalšího plnění.

Soud I. stupně ověřil z listin předložených Avia k podanému návrhu na nařízení předběžného opatření uváděné skutečnosti a z připojené fotodokumentace zjistil, že obsahuje fotografie movitých věcí, shromážděných v budově takovým způsobem, který vylučuje jejich užívání. Shledal, že byl návrh podán oprávněnou osobou, protože v okamžiku jeho podání byla Avia přihlášeným věřitelem a insolvenční řízení doposud trvá. Dospěl však k závěru, že návrh podaný podle § 113 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jímž se Avia domáhá omezení dispozičních oprávnění dlužníka a ustanovení předběžného správce, není důvodný, neboť podle již ustálené judikatury, odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.3.2009, č.j. 2 VSPH 87/2009-A-37, přichází v úvahu aplikace § 113 IZ pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 IZ dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude . Dále soud I. stupně uvedl, že ačkoli Avia tvrdila a doložila, že má ve své budově uskladněny věci ve vlastnictví dlužníka, žádným způsobem netvrdila a nedoložila, že by byl dlužník vyrozuměn o tom, kde a jaké konkrétní věci jsou uskladněny a jakým způsobem je lze převzít, byť sám dlužník ve svém vyjádření potvrdil, že nějaký nečitelný seznam obdržel a z částečně nečitelného protokolu o vyklizení nelze určit, o jaké věci se přesně jedná. Z tvrzení Avia však nelze učinit závěr o tom, že byl dlužník vyrozuměn o uskladnění věcí, což je podmínkou pro závěr soudu o tom, zda k převzetí věcí dlužníkem nedošlo z jeho viny. Avia tak neunesla břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, že dlužník ze své viny nepečuje o majetkovou podstatu, tyto skutečnosti nejsou soudu známy ani z jeho vlastní činnosti, proto soud nemohl učinit závěr o tom, zda je, či není nutné zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů a omezit dlužníka v jeho dispozičním oprávnění a v souladu s tímto omezením ustanovit předběžného insolvenčního správce. Z těchto důvodů návrh zamítl a Avia uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala Avia včas odvolání a navrhovala je v bodu I. výroku změnit tak, že se nařizuje předběžné opatření. Uvedla, že bylo nepochybně zjištěno uskladnění věcí dlužníka v budově Avia, že mu byla soudem uložena povinnost vyklidit budovu a pozemek, v nichž jsou věci uskladněny, že je vedeno exekuční řízení ke splnění povinnosti uložené dlužníku soudem, neboť tuto svou povinnost nesplnil dobrovolně, že je dlužníku nepochybně znám rozsah věcí uložených v budově, pokud je tam dlužník sám umístil, což dlužník v podaném vyjádření potvrdil tím, že obdržel protokol o vyklizení věcí od soudní exekutorky. Podle názoru Avia není pro nařízení předběžného rozhodnutí významné, jaké konkrétní věci, tvořící převážnou část majetkové podstaty, jsou v budově umístěny, nýbrž je rozhodné, že tam umístěny jsou. Pokud dlužník nerespektoval rozhodnutí soudu dobrovolně je zřejmé, že nepečuje o majetkovou podstatu s péčí řádného hospodáře a vědomě způsobuje snížení hodnoty majetkové podstaty a tím uspokojení věřitelů. Jelikož nebyl dlužník přítomen exekučnímu vyklizení věcí z budovy Avia, postupovala soudní exekutorka podle § 341 odst. 3 o.s.ř., věci sepsala a dala je do úschovy schovateli a následně vyrozuměla dlužníka jako povinného o tom, komu byly jeho věci dány do úschovy a kam. Oznámením byl dlužník informován o ukončení vyklizení pozemku parc. č. 1578/22 a budovy na něm. Podle názoru Avia je z podaného vyjádření dlužníka zřejmé, že nehodlá plnit povinnosti vyplývající z insolvenčního zákona a nehodlá plnit ani povinnosti ve vztahu ke svému majetku. Soud I. stupně podle názoru Avia na daný případ aplikoval závěry judikatury soudů nesprávně a není nutné zkoumat, zda jsou omezení dlužníka vyplývající z § 111 odst. 1 IZ dostatečná. Závěrem uvedl, že se zavázal jako schovatel smlouvou o úschově ze dne 24.2.2014, uzavřenou se soudní exekutorkou jako uschovatelem, uschovat vyklizené věci dlužníka jen do 27.8.2014 a od 28.8.2014 jsou vyklizené věci umístěny v budově Avia bez právního důvodu a Avia již nemá k těmto věcem povinnosti schovatele. Došlo-li by ke zhoršení stavu těchto věcí, tvořící majetkovou podstatu dlužníka, nese za tento stav odpovědnost výhradně dlužník. K podanému odvolání Avia připojila oznámení soudní exekutorky ze dne 28.2.2014, sp.zn. 079 EX 00197/13-069 adresované dlužníku o ukončení vyklizení budovy Avia s tím, že věci byly předány do úschovy Avia v označeném místě.

Dlužník v podaném vyjádření k odvolání Avia navrhoval usnesení soudu I. stupně potvrdit a uvedl, že Avia není jeho věřitelem, že mu způsobila svým nezákonným postupem škodu na věcech, že nedisponuje seznamem věcí zadržených v areálu Avia, které Avia dlužníkovi nevydala, že nesepsala předávací protokol, že nepečovala o věci s řádnou péčí, že má zahájené insolvenční řízení šikanózní povahu, jež dlužníku brání uhradit závazky vůči věřitelům, a že dlužník plní povinnosti vyplývající z insolvenčního zákona.

Vrchní soud v Praze přezkoumal v odvoláním dotčeném bodu I. výroku napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ) nařizoval jednání, dospěl k závěru, že není odvolání důvodné.

Podle 82 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 2).

Podle § 111 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné (odst. 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (odst. 3).

Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 341 odst. 3 o.s.ř. není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli; není-li možné věci dát do úschovy, výkon rozhodnutí nelze provést. Soud vyrozumí povinného o tom, komu jeho věci byly dány do úschovy.

Podle § 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenčním návrhem navrhovatele Česká pojišťovna, a.s. bylo dne 22.9.2014 (A-1) zahájeno insolvenční řízení dlužníka, o insolvenčním návrhu nebylo dosud rozhodnuto a dne 23.11.2015 (A-80) došel insolvenčnímu soudu návrh Avia na nařízení předběžného opatření podle § 113 IZ. Z oddílu P insolvenčního spisu vyplývá, že je Avia přihlášeným věřitelem č. 23 s přihlášenou nezajištěnou vykonatelnou pohledávkou ve výši 24.080 Kč z titulu náhrady nákladů řízení vzniklých v soudním řízení o vyklizení věcí v majetku dlužníka z budovy a pozemku ve vlastnictví Avia po ukončení nájemní smlouvy uzavřené s dlužníkem. V podaném návrhu se dovolává, že po provedené soudní exekuci o vyklizení nebytových prostor Avia zůstaly v jeho prostorách umístěny věci dlužníka na základě smlouvy o úschově ze dne 24.2.2014, uzavřené mezi Avia jako schovatelem a soudní exekutorkou jako uschovatelem, a to do 27.8.2014 a od 28.8.2014 jsou zde umístěny bez právního důvodu, dlužník neučinil žádné úkony k zabezpečení věcí, je obava z hrozícího podstatného zhoršení těchto věcí tvořících podstatnou část majetkové podstaty dlužníka a snížení jejich hodnoty a dlužník svojí pasivitou snižuje hodnotu majetkové podstaty.

Jak plyne z dikce § 113 odst. 1 IZ, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. To znamená, že účelem předběžného opatření v tomto stádiu insolvenčního řízení je zamezit dlužníkovi, aby se zbavoval svého majetku, nebo s ním nakládal určitým způsobem a podrobit jej kontrole předběžného správce tak, aby nedocházelo k podstatným změnám ve skladbě majetkové podstaty. Jak správně uvedl soud I. stupně v odůvodnění usnesení odkazem na již ustálenou judikaturu soudů, přichází aplikace § 113 IZ v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou a plynoucí z § 111 odst. 1 IZ dostatečné, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude.

V daném případě je situace taková, že nejpozději od roku 2012 se Avia marně domáhá prostřednictvím soudu vyklizení svých nebytových prostor, jak uvádí a dokládá ve svém návrhu (A-80) podaném spolu s přihláškou své pohledávky (P23) až dne 23.11.2015, naopak dlužník v podaných vyjádření namítá, že jsou jeho věci ze strany Avia zadržovány. Jde o tedy o stav (o separátní spor mezi Avia a dlužníkem) trvající bezmála 4 roky a nejedná se o žádnou náhlou nebo jinou nežádoucí změnu v chování dlužníka spojenou se zahájením insolvenčního řízení, jež by vyžadovala zásah v podobě navrhovaného předběžného opatření. Odvolací soud je toho názoru, že Avia podaným návrhem toliko řeší svůj individuální zájem neslučitelný se zájmem ostatních věřitelů. Z podaného návrhu totiž vyplývá, že úkolem předběžného insolvenční správce by dle AVIA mělo být zejména pořízení soupisu vyklizených věcí, určení jejich hodnoty a rozhodnutí o jejich přemístění do budovy, která je vhodná za účelem jejich skladování, popřípadě určení osoby, která bude provádět běžnou údržbu vyklizených věcí. K tomu odvolací soud dodává, že předběžný insolvenční správce není zásadně určen k tomu, aby na místo dlužníka plnil jeho povinnosti, totiž aby vyklízel prostory a (patrně na svůj náklad) se staral o jeho věci do vydání rozhodnutí o insolvenčním návrhu. V posuzované věci dlužník se svým majetkem nijak (aktivně) nenakládá v rozporu s insolvenčním zákonem, když ho ponechává soustředěn v jednom místě. Ustanovením předběžného insolvenčního správce však v dané fázi insolvenčního řízení zásadně nelze řešit spor mezi Avia a dlužníkem o vyklizení jeho věcí, jež jsou v držení Avia. Podaný návrh odporuje principům, na nichž je institut předběžného opatření podle § 113 IZ vystavěn, není naléhavá potřeba nařídit požadované předběžné opatření, jehož účelem by bylo omezit dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou nad rámec omezení vyslovených v § 111 odst. 1 IZ a ustanovit mu předběžného správce, jenž by měl nárok na odměnu a vynaložené náklady, čímž by se dále zatížila majetková podstata. V řízení nebylo rovněž zjištěno, že by dlužník nějakým způsobem porušoval ustanovení insolvenčního zákona.

Jelikož není důvodu předběžné opatření nařídit, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v odvoláním dotčeném bodu I. výroku potvrdil jako ve výroku věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková