4 VSPH 2009/2015-B-36
KSCB 27 INS 29699/2012 4 VSPH 2009/2015-B-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníků-manželů Michala anonymizovano , anonymizovano , a Michaely anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Sadová 339, 391 33, Jistebnice, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2015, č.j. KSCB 27 INS 29699/2012-B-27,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2015, č.j. KSCB 27 INS 29699/2012-B-27, se v bodech I., II. výroku potvrzuje; odvolání proti bodu III. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil oddlužení dlužníků-manželů Michala anonymizovano (dále též dlužník) a Michaely anonymizovano (dále též dlužnice; bod I. výroku) a na majetek dlužníků prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.10.2013 (B-6) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a že ze zprávy insolvenčního správce IKT INSOLVENCE, v.o.s. (dále jen správce) doručené mu dne 10.12.2013 zjistil, že dlužníci dluží na splátkovém kalendáři 10.000,-Kč a že nejsou hrazeny příspěvky z darovacích smluv. Na jednání nařízeném podle § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ) správce sdělil, že se situace nezměnila, že dlužníci stále neplatí žádné splátky a dárci neposkytují žádné plnění a že se dluh na splátkovém kalendáři navýšil na 38.000,-Kč. Soud I. stupně uvěřil ujištění dlužníků, že budou působit na dárce, aby plnili své povinnosti dle darovacích smluv a že finanční možnosti zaměstnavatele dlužníka ČSAD Jihotrans, a.s. České Budějovice, umožňují plnění splátkového kalendáře. Proto umožnil další pokračování plnění splátkového kalendáře. Z podání správce došlého mu dne 27.7.2014 soud I. stupně zjistil, že příjem dlužnice je v nezabavitelné výši, že dlužník opět změnil zaměstnavatele a zabavitelná část příjmů je v řádech stokorun a že dárci stále neposkytují plnění, k němuž se zavázali, když jen v dubnu 2014 bylo uhrazeno 9.000,-Kč. Dopisy správce určené dlužníkům se žádostí o návrh řešení situace se vrátily zpět jako nevyzvednuté. Dle podání správce doručeným soudu I. stupně dne 19.9.2014 a dne 20.1.2015 činilo plnění splátkového kalendáře 0 %. Usnesením ze dne 13.2.2015 (B-23) vyslovil soud I. stupně souhlas s tím, aby správce vydal zajištěnému věřiteli KB, a.s. výtěžek zpeněžení předmětu zajištění ve výši 2.088.085,80 Kč a správci přiznal zálohu na odměnu z výtěžku zpeněžení ve výši 167.520,60 Kč včetně DPH a poté opětovně svolal další jednání podle § 418 IZ na den 31.8.2015.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že splátkový kalendář není plněn, že dar od dvou dárců Vlasty Podlahové a Vladimíra Štědronského (B-6) byl od schválení oddlužení dne 12.10.2013 poskytnut pouze 1x, a to v dubnu 2014, kdy dárci zaslali částku 9.000,-Kč, že z příjmů dlužnice nebylo zasláno prakticky nic až na drobné částky v řádech stokorun a že z příjmů dlužníka rovněž není plněno, když jen nahodile dochází ke srážkám ze mzdy v rozsahu, jenž nepokrývá ani odměnu správce. Podle zprávy správce doručené soudu dne 20.1.2015 činila poslední srážka z příjmů 866,-Kč a byla zaslána na účet majetkové podstaty v říjnu 2014; od této doby nebylo zasláno ničeho, vyjma toho, že na účet majetkové podstaty zaslal dlužník v březnu 2015 částku 478,-Kč, v dubnu 2015 částku 1.358,-Kč, v červenci 2015 částku 1.596,-Kč a v srpnu 2015 částku 1.886,-Kč. Soud I. stupně shledal, že nezajištění věřitelé neobdrželi dosud ničeho na své pohledávky v celkovém objemu ve výši 1.582.815,-Kč, že na odměně správce vznikl dluh ve výši 3.000,-Kč a že po event. zaplacení schodu v plnění oddlužení ve výši 50.000,-Kč by musely činit pravidelné měsíční splátky již 13.000,-Kč, aby splátkový kalendář mohl být splněn na 30 %.

K dotazům soudu dlužník sdělil, že složí na účet majetkové podstaty částku 50.000,-Kč, s čímž mu pomohou rodiče, že od nich nemá žádné potvrzení, či darovací smlouvu na uvedenou částku, neboť na to neměl čas, když přijel nad ránem ze Španělska, kde byl služebně (jako řidič kamionu), že za téměř 2 roky trvání splátkového kalendáře mohl zaslat jen mizivé částky na splátkový kalendář, neboť mu na to nezbylo, když mu jeho první zaměstnavatel CIVATRANS-Václav Cimbůrek dluží na dietách částku kolem 90.000,-Kč, a že po jednorázovém zaplacení částky 50.000,-Kč zajistí plnění splátkového kalendáře ve výši 13.000,-Kč měsíčně od současného zaměstnavatele Záruba .

Soud I. stupně tak uzavřel, že dlužníci neplní splátkový kalendář ani v minimální výši, když ode dne schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nebylo za 22 měsíců nezajištěným věřitelům zasláno jakékoli plnění, že příjmy dlužníků jsou nedostatečné a že neuvěřil tvrzení dlužníků, že jsou schopni zaplatit jednorázově 50.000,-Kč a dále měsíční splátky ve výši 13.000,-Kč. Zdůraznil, že jednání o zrušení oddlužení proběhlo již dne 24.2.2014, avšak ani poté nenastalo jakékoliv zlepšení v plnění splátkového kalendáře. Protože dlužníci naplnili skutkovou podstatu dle § 418 odst. 1 písm. a), b) IZ, když nejsou schopni zaplatit ve zbývajících 38 měsících trvání splátkového kalendáře částku 1.582.815,-Kč, která představuje zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů, soud I. stupně schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem, jenž bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužníci včas odvolali (B-28) a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. Připustili, že na oddlužení nebyly zasílány potřebné částky, nicméně měli za to, že tuto skutečnost dostatečně vysvětlili a že na jednání konaném dne 31.8.2015 avizovali, že jejich rodiče zašlou na oddlužení částku 50.000,-Kč, což se již stalo. Měli za to, že neporušili podmínky oddlužení, neboť mají zaměstnání, jen nemají potřebnou výši výdělku, a že nemohou za to, že dárce nebyl s to zasílat slíbený dar, což jim nelze přičítat k tíži. Vyjádřili přesvědčení, že splní oddlužení a nezajištěným věřitelům uhradí 30 % hodnoty jejich pohledávek. Proto chtěli ve svém oddlužení pokračovat.

Na výzvu odvolacího soudu ze dne 16.10.2015 (B-31), jež byla dlužníkům doručena dne 29.10.2015 (vhozením do domovní schránky), aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby o jejich odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s takovým postupem řízení souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a aby dlužníci předložili veškeré listiny, z nichž bude patrné, že jednorázově zaplatili částku 50.000,-Kč a že jsou schopni plnit na oddlužení celkovou částku nejméně ve výši 13.000,-Kč měsíčně, dlužníci nereagovali.

Vrchní soud v Praze, proto aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5).

Ze spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodných skutečností, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, tedy především to, že dlužníci neplní splátky na oddlužení ani prostřednictvím dárců a že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Ze zprávy správce ze dne 31.10.2015 (B-34) odvolací soud dále zjistil, že za období od 12.10.2013 do 31.10.2015 nebylo nezajištěným věřitelům zaplaceno ničeho, že po vydáním napadeného usnesení je u správce deponováno 53.469,50 Kč, že celková dlužná částka, která by naplňovala předpoklad úhrady 30 % (k 31.10.2015), činí 159.548,50 Kč (se zahrnutím deponované částky), že minimální výše splátek od listopadu 2015 (bez uhrazení deficitu) by činila 14.400,-Kč/měsíčně a minimální výše splátek od listopadu 2015 (s úhradou deficitu) by činila 10.000,-Kč/měsíčně. Ze zprávy dále plyne, že dne 31.8.2015 byla na účet majetkové podstaty složena (v hotovosti) částka 50.000,-Kč, že pravidelné srážky zabavitelných částí příjmů dlužníka byly sice obnoveny od července 2015, avšak jsou v naprosto nedostatečné výši, když se v červenci a v srpnu 2015 pohybovaly v rozmezí 1.500-2.000,-Kč, v září a v říjnu 2015 činily vždy částku 5.000,-Kč, že dlužnice je hlášena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a současně pracuje na základě dohody o provedení práce s příjmem ve výši cca 3.500,-Kč/měsíčně, že dlužnice předložila poslední přehled svých příjmů za 10/2013 a že dlužník několikrát přiznal, že částku uvedenou v darovacích smlouvách měl od počátku v úmyslu platit sám ze svých cestovních náhrad. Pokud tedy došlo k tomu, že dlužník byl nemocný nebo přišel o zaměstnání, což se již několikrát stalo, nastal okamžitě výpadek ve splátkách. Dle správce uvádějí dlužníci v odvolání zjevně nepravdivý údaj-že oba mají zaměstnání (což u dlužnice není pravda) a že mají příjem dostatečný ke splnění podmínek oddlužení.

Z výše uvedených zjištění odvolacího soudu vyplývá, že dlužníci-ani přes mimořádnou platbu ve výši 50.000,-Kč-nejsou s to plnit splátky na oddlužení v minimální výši 13.000,-Kč. Závěr soudu I. stupně, že jsou dány důvody pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a), b) IZ je proto věcně správný.

Pokud jde o odvolací výhrady dlužníků spočívající v jejich přesvědčení a slibech, že budou oddlužení řádně plnit, odvolací soud jim neuvěřil, neboť nebyly ničím doloženy ani přes výzvu odvolacího soudu. Bylo jen věcí dlužníků, aby si obstarali takové dostatečné a reálné příjmy, aby oddlužení mohlo být řádně plněno; skutečnost, že dlužníky sjednaní dárcové od počátku neplnili své závazky z darovacích smluv, je plně k tíži dlužníků. Pro dlužníky příznivější rozhodnutí nemohla přinést ani dodatečně jednorázově poskytnutá částka 50.000,-Kč, jež jen zčásti snižuje schodek na oddlužení a do budoucna neposkytuje žádnou záruku obnovení pravidelných příjmů v minimální výši 13.000,-Kč měsíčně stejně jako jejich ničím nedoložené tvrzení, že oba dlužníci mají zaměstnání, z něhož plynou do majetkové podstaty zcela nedostatečné splátky jen ve výši 1.500,-Kč až 5.000,-Kč měsíčně.

Odvolací soud proto usnesení v napadených bodech I., II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Odvolání směřující proti bodu III. výroku usnesení odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl (§ 314 odst. 4 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková