4 VSPH 2008/2016-A-89
KSPH 66 INS 6953/2016 4 VSPH 2008/2016-A-89

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 13265172, bytem Jinočany, Komenského 236, zahájené na návrh Ing. Petra Dohnala, bytem Brno, Sladová 468/9, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze, č.j. KSPH 66 INS 6953/2016-A-49 ze dne 15. září 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze, č.j. KSPH 66 INS 6953/2016-A-49 ze dne 15. září 2016, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením zamítl návrh dlužníka Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) na nařízení předběžného opatření, jímž by zakázal společnosti Alia Trade, s.r.o. uplatnit v rámci tohoto insolvenčního řízení pohledávky vyplývající z úvěrových smluv ve výroku usnesení uvedených, jako pohledávek podmíněných s právem na oddělené uspokojení ze zástavních práv, váznoucích na nemovitostech (ve výroku blíže specifikovaných) ve vlastnictví Ing. Věry Hnidákové (dále jen manželka) a dlužníka, a to do doby pravomocného rozhodnutí o přihlášených pohledávkách společnosti Alia Trade, s.r.o. v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním doručeným soudu dne 22.3.2016 podal věřitel Ing. Petr Dohnal (dále jen věřitel) návrh na zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka a že dne 9.9.2016 podal dlužník návrh na vydání shora uvedeného předběžného opatření, ke kterému připojil přihlášku věřitele Alia Trade, s.r.o. do insolvenčního řízení, vedeného vůči jeho manželce pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012. Citoval ustanovení § 7, § 82 odst. 1 a § 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a ustanovení § 102, § 76 odst. 1 písm. d) a § 76 odst. 2 o.s.ř. a dospěl k závěru, že v daném případě není třeba prozatímní úpravy poměrů účastníků a také zde není obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, ani nehrozí změna v rozsahu majetkové podstaty a že vyhověním návrhu na vydání předběžného opatření by došlo ke zkrácení práv věřitele v insolvenčním řízení. Proto návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (A-52) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil se závěrem soudu, který dle jeho názoru nesprávně zjistil skutkový stav, neboť je patrné, že se jeho věřitel, společnost Alia Trade, s.r.o., domáhá stejných pohledávek uplatněných přihláškou rovněž v řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012. isir.justi ce.cz

Následným podáním ze dne 13.10.2016 (A-54) vznesl dlužník námitku nesprávného obsazení soudu, neboť měl za to, že insolvenční návrh věřitele ze dne 23.3.2016 byl přidělen do soudního oddělení 66 INS v rozporu s § 42 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, když měl být přidělen do soudního oddělení 38 INS.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

K námitce dlužníka ohledně nesprávného obsazení soudu odvolací soud uvádí, že ji neshledává důvodnou, k totožné námitce dlužníka k obsazení soudu vznesené v podání ze dne 13.10.2016 (A-54) se již vyjádřil ve svém usnesení č.j. 4 VSPH 2007/2016-A-ze dne 10.11.2016 na jehož podrobné odůvodnění odkazuje.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 82 může insolvenční soud nařídit předběžné opatření (i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak), jímž může ustanovit předběžného správce, omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odst. 1 a 2), a dále může při splnění zákonných podmínek udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele či je naopak zakázat (odst. 3). Dle § 100 odst. 1 IZ může insolvenční soud předběžným opatřením též nařídit povinné osobě, aby ve prospěch věřitele, jemuž způsobila škodu tím, že porušila povinnost podat včas insolvenční návrh, zaplatila přiměřenou peněžitou částku, a konečně, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může insolvenční soud podle § 113 odst. 1 IZ i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

V ostatních případech je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení o.s.ř., tj § 74 a násl., resp. § 102, přičemž je třeba poznamenat, že v insolvenčním řízení je vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníku řízení. Podle § 102 odst. 1 o.s.ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podle § 76 může být předběžným opatřením účastníku uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy (odst. 1, písm. d/); předběžným opatřením lze uložil povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat (odst. 2).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podáním ze dne 8.9.2016 (A-46) navrhl vydání předběžného opatření, kterým by bylo společnosti Alia Trade, s.r.o. zakázáno uplatnit v rámci tohoto insolvenčního řízení pohledávky, vyplývající z úvěrových smluv (v podání blíže specifikovaných), když společnost Alia Trade, s.r.o. podala dne 4.5.2016 v rámci tohoto řízení přihlášku svých pohledávek, přestože totožné pohledávky již přihlásila dne 26.11.2014 do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012 ve věci manželky dlužníka.

Skutečnost, že věřitel, společnost Alia Trade, s.r.o., přihlásil své pohledávky v rámci insolvenčního řízení, vedeného ve věci manželky dlužníka (sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012), nezakládá důvody nařízení předběžného opatření, kterým by bylo tomuto věřiteli zakázáno přihlásit své pohledávky v rámci řízení vedeného ve věci dlužníka (sp. zn. KSPH 66 INS 6953/2016). Smyslem předběžného opatření je zajistit prozatímní úpravu poměrů účastníků, zpravidla tam, kde vzhledem k okolnostem případu nelze vyčkávat s úpravou poměrů až do rozhodnutí ve věci samé nebo tehdy, je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Nařízením předběžného opatření nelze vyloučit uplatnění práva věřitelem, vyplývající z § 173 IZ, neboť by tak došlo ke zkrácení práv tohoto věřitele; jeho pohledávka však bude předmětem přezkumu.

Stejně jako soud prvního stupně je i odvolací soud v daném případě toho názoru, že dlužník ničím neprokázal nezbytnost nařízení předběžného opatření podle shora citovaných ustanovení IZ; ostatně žádné okolnosti této potřebě nasvědčující ani netvrdil a neprokázal však ani potřebu nařízení předběžného opatření dle § 102 o.s.ř., tj. zatímní úpravu poměrů účastníků nebo obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné, a proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu I. stupně potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková