4 VSPH 2007/2015-B-18
KSLB 87 INS 33104/2013 4 VSPH 2007/2015-B-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužnice Márie anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou, Na Vršku 3763/16, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 11. září 2015, č.j. KSLB 87 INS 33104/2013-B-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 11. září 2015, č.j. KSLB 87 INS 33104/2013-B-10, se z r u š u j e a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zamítl žádost dlužnice Márie anonymizovano (dále jen dlužnice) na snížení splátek.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 1.4.2014 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a že se dlužnice podáním ze dne 31.7.2015 domáhala snížení měsíčních splátek tak, aby částka určená pro oddlužení z mimořádných příjmů dlužnice činila pouze 2.200,-Kč, neboť dárkyně s dlužnicí nekomunikuje a plnění jí neposkytuje. Soud I. stupně citoval § 406 odst. 3 písm. a) a § 407 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se závěrem, že povinnost dlužnice hradit mimořádné splátky z darovací smlouvy nevyplývá z rozhodnutí soudu, ale přímo ze zákona podle § 412 odst. 1 IZ, že pokud není plnění z darovací smlouvy řádně poskytováno, je zcela na dlužnici, aby učinila příslušné kroky, a že její žádost není důvodná. Proto ji zamítl. Nadto dodal, že za dobu 10 měsíců trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice uhradila pouze 8,6 % hodnoty nezajištěných pohledávek, že očekávaná míra uspokojení klesla pod hodnotu 50 % a že za zbývající období oddlužení by dlužnice byla schopna výlučně ze svého aktuálního příjmu uhradit pouze 42.183,-Kč, což nepostačuje ani na úhradu zákonem stanoveného minima ve výši 30 %.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala, neboť se domnívá, že splňuje podmínky pro snížení splátek dle § 398 a § 407 IZ. Namítala, že u ní došlo k zásadním změnám, že ukončila rodičovskou dovolenou a nastoupila do stálého pracovního poměru, že jí skončila vyživovací povinnost ke dvěma nejstarším dětem a že její dcera, jež se zavázala darovací smlouvou přispívat dlužnici pro účely oddlužení částkou 2.800,-Kč měsíčně (původně 7.100,-Kč), se též nachází v platební neschopnosti a připravuje vlastní insolvenční návrh. Dlužnice je toho názoru, že splátkou ze mzdy ve výši 2.662,-Kč měsíčně a splátkou mimořádného příjmu ve výši 2.200,-Kč měsíčně by byla schopna za pět let uhradit cca 50,95 % hodnoty nezajištěných pohledávek včetně odměny a hotových výdajů správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádat v návrhu na povolení oddlužení insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že soud I. stupně usnesením ze dne 1.4.2014 o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (B-5) mj. uložil dlužnici, aby od měsíce května 2014 zasílala insolvenčnímu správci (dále jen správce) po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře její mimořádný příjem ve výši 7.100,-Kč měsíčně, který jí měl být vyplácen na základě darovací smlouvy ze dne 15.11.2013 uzavřené mezi dcerou dlužnice Julií Šídovou (jako dárkyní) a dlužnicí (jako obdarovanou), a to přesto, že dlužnice ještě dne 11.3.2014 (tedy ještě před vydáním tohoto rozhodnutí) předložila soudu dvě nové darovací smlouvy (B-3), z nichž jedna plně nahrazovala původní darovací smlouvu ze dne 15.11.2013. Konkrétně dlužnice předložila jednu darovací smlouvu ze dne 10.3.2014 uzavřenou mezi dcerou dlužnice a dlužnicí, která v celém rozsahu nahrazuje darovací smlouvu ze dne 15.11.2013 (plnění ve výši 7.100,-Kč) a na jejímž základě se dárkyně zavázala přispívat dlužnici po dobu trvání schváleného oddlužení částkou 2.800,-Kč měsíčně, a druhou darovací smlouvu ze dne 10.3.2014 uzavřenou mezi Hanou Ondráčkovou (jako dárkyní) a dlužnicí (jako obdarovanou) s tím, že se dárkyně zavazuje dlužnici přispívat po dobu trvání povoleného oddlužení částkou 2.200,-Kč měsíčně, tedy mimořádné příjmy dlužnice plynoucí z obou nových darovacích smluv činily správně celkem 5.000,-Kč měsíčně (pravděpodobná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila cca 53 %). Soud I. stupně své rozhodnutí ze dne 1.4.2014 (B-5) odůvodnil toliko tím, že se dlužnice při podání návrhu sama zavázala hradit věřitelům mimořádné splátky ve výši 7.100,-Kč, přičemž neshledal žádný relevantní důvod, který by odůvodňoval ke snížení mimořádných příjmů, a že pokud dlužnice nebude takto stanovenou splátku hradit, soud tuto skutečnost bude považovat za její nepoctivý přístup k oddlužení.

Odvolací soud je shodně se soudem I. stupně toho názoru, že darovací smlouva je svobodným dvoustranným aktem účastníků smlouvy a že plnění z takového ujednání je oprávněna vymáhat pouze dlužnice a nikoli soud či správce. Třeba zdůraznit, že možnost jiné výše měsíčních splátek přichází v úvahu pouze u příjmů dlužnice postižitelných výkonem rozhodnutí (tedy zejména z její mzdy) a nikoliv u daru, jenž dárce dobrovolně poskytuje dlužnici pro její oddlužení v plné výši. Proto příp. návrh dlužnice na snížení splátek týkajících se daru, by byl neopodstatněný.

V daném případě však byla dlužnice v usnesení ze dne 1.4.2014 (B-5) o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nesprávně zavázána k výplatě svých mimořádných příjmů z daru v částce, která jí ve skutečnosti nepříslušela a kterou ani nemohla po dárci vymáhat, neboť původní darovací smlouva ze dne 15.11.2013 již byla v té době nahrazena dvěma novými darovacími smlouvami ze dne 10.3.2014, k nimž soud I. stupně nesprávně nepřihlédl. Nadto dlužnice posléze ukončila rodičovskou dovolenou, nastoupila zpět do zaměstnání a skončila jí vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem a z dílčí zprávy správce o plnění oddlužení ze dne 6.10.2015 (B-11) plyne, že dosud nebyly provedeny (nařízeny) srážky ze mzdy dlužnice (takto lze postihnout i dávky nemocenského pojištění, jestliže se dlužnice nachází v dlouhodobé pracovní neschopnosti). Tyto odvolacím soudem zjištěné skutečnosti však podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a trvání stanovených měsíčních splátek, a plně opodstatňují postup podle § 407 odst. 3

IZ. Pokud jde o tzv. žádost o snížení splátek v probíhajícím oddlužení (B-9, B-16), kterou soud I. stupně zamítl napadeným usnesením, dlužnice se jí-posuzováno podle jejího obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.)-domáhala toliko nápravy věcné nesprávnosti uvedené v usnesení ze dne 1.4.2014 (B-5) pokud šlo o výši poskytovaného daru, a nikoliv snížení svých splátek ze mzdy pro oddlužení, resp. promítnutí jejích faktických příjmů do rozhodnutí o schválení splátkového kalendáře.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., v němž soud I. stupně změní rozhodnutí o schválení splátkového kalendáře tak, aby odpovídalo novým poměrům.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského sodu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková