4 VSPH 20/2016-A-13
KSPL 29 INS 28724/2015 4 VSPH 20/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníka Štefana anonymizovano , anonymizovano , bytem Plzeň, Dopravní 128/31, IČO 72251212, adresa pro doručování: Plzeň, Nerudova 6, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. prosince 2015, č.j. KSPL 29 INS 28724/2015-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. prosince 2015, č.j. KSPL 29 INS 28724/2015-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil dlužníku Štefanu Havranovi (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 18.11.2015 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka a bylo zahájeno insolvenční řízení, že dlužník má vyživovací povinnost vůči manželce a že v případě schváleného oddlužení je tak ze svých příjmů schopen na pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 120.000,-Kč hradit částku ve výši 246,-Kč (po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce) tj. 12,3 % hodnoty plnění na jeho nezajištěné závazky. Soud dále vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uzavřel, že v daném případě tak bude úpadek dlužníka pravděpodobně řešen konkursem a že vyměřená záloha zajistí finanční prostředky k úhradě nároků insolvenčního správce zejména v počáteční fázi řízení. Proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že výrok rozhodnutí zruší a nařídí zálohu na náklady řízení nejvýše v obvyklé výši, nebo aby výrok zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí . Namítal, že je v době podání návrhu ženatý, že byl podán návrh na rozvod manželství, s nímž oba manželé souhlasí, že lze předpokládat, že manželství bude v nejbližší době rozvedeno a že žádal, aby soud tuto skutečnost zohlednil pro výpočet dostatečnosti plnění, tedy aby manželka nebyla počítána jako vyživovací osoba. Dlužník dále uvedl, že předloženými listinami prokázal, že má pravidelný měsíční příjem v takové výši, aby uhradil splátkami za 60 měsíců alespoň 30 % svých závazků a že stanovená částka 30.000,-Kč se z obvyklé praxe svou výší vymyká (obvykle do výše 5.000,-) a pro dlužníka s ohledem na jeho finanční situaci je nemožné ji uhradit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu 18.11.2015 domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-3, A-7) vyplývá, že dlužník má podle svého tvrzení nejméně 2 splatné nezajištěné závazky vůči 2 věřitelům v minimální výši 120.000,-Kč. Dále bylo zjištěno, že dlužník nedisponuje žádným majetkem vyjma věcí osobní potřeby, že má vyživovací povinnost vůči manželce a že jeho skutečný aktuální měsíční příjem tvoří mzda v průměrné výši 8.900,-Kč a plnění ze smlouvy o důchodu pro účely oddlužení ve výši 500,-Kč měsíčně. Žádné další příjmy pro účely oddlužení dlužník netvrdil. Ekonomická nabídka dlužníka pro účely oddlužení tak není dostatečná, neboť jeho příjmy nedosahují jím tvrzené výše (cca 10.500,-Kč) a neumožňují tak splnit minimální podmínky oddlužení, tj. za 5 let zaplatit nezajištěným věřitelům nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek a zcela zapravit nároky správce na odměnu a jeho výdaje.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem (nezvýší-li dlužník svoji ekonomickou nabídku), kdy náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková