4 VSPH 2/2016-B-39
KSHK 42 INS 24685/2012 4 VSPH 2/2016-B-39

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Holohlavy, Smiřická 25, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 2015, č.j. KSHK 42 INS 24685/2012-B-26

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 2015, č.j. KSHK 42 INS 24685/2012-B-26, se v bodech I., II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zrušil oddlužení dlužnice Kateřiny anonymizovano (dále též dlužnice; bod I. výroku) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že usnesením ze dne 4.1.2013 (B-6) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, jenž měl být plněn výlučně z daru Anny anonymizovano ve výši 2.200,-Kč měsíčně dle darovací smlouvy ze dne 2.10.2012, že mu insolvenční správkyně JUDr. Šárka Vesková (dále jen správkyně) podáním doručeným soudu dne 19.3.2014 sdělila, že Anna anonymizovano a dlužnice byly opakovaně (a marně) vyzývány, aby uhradily dlužnou částku ve výši 2.200,-Kč za měsíc září 2013, a že ke dni 16.12.2014 evidovala správkyně schodek v plnění oddlužení ve výši 6.600,-Kč. Konstatoval, že přípisem ze dne 12.1.2015 upozornil dlužnici na následky neplnění schváleného splátkového kalendáře, poučil ji ve smyslu § 418 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Ze zprávy o činnosti správkyně ze dne 18.11.2015 soud I. stupně zjistil, že dlužnice je stále v pracovní neschopnosti, která trvá od 4.5.2015, že nedoplatek dle darovací smlouvy činí již 21.800,-Kč a na odměně správkyně 4.090,-Kč, že dlužnice byla správkyní opakovaně vyzývána k nápravě tohoto stavu, avšak marně, a že říjnu 2015 byla na účet majetkové podstaty poukázána jen renta ve výši 3.500,-Kč. Dále zjistil, že pro minimální plnění splátkového kalendáře by bylo třeba od měsíce listopadu 2015 plnit na účet majetkové podstaty cca 2.700,-Kč měsíčně. Z e-mailu dlužnice adresovaného správkyni soud I. stupně zjistil, že se dlužnice z důvodu špatného zdravotního stavu nemůže dostavit k jednání nařízenému na den 23.11.2015 a že z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti si nemůže zajistit pravidelný měsíční příjem (zaměstnání).

Soud I. stupně citoval § 418 odst. 1 IZ se závěrem, že dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Proto postupoval podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ, zrušil schválené oddlužení a rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem, jenž bude projednáván jako nepatrný (§ 314 odst. 1 IZ).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužnice včas odvolala (B-27) a požadovala, aby je odvolací soud jako předčasné zrušil. Měla za to, že soud nezvážil všechny rozhodné skutečnosti a postupoval formalisticky. Nesouhlasila s tím, že by byla správkyní opakovaně vyzývána k nápravě stavu. Tvrdila, že jí její matka Anna anonymizovano přislíbila pomoc. Soudu I. stupně vytýkala, že nařídil ve věci jednání na den 23.11.2015, přestože svoji neúčast omluvila ze zdravotních důvodů, což nebyla žádná záminka. Tvrdila, že na jednání bez její účasti nebyl vytvořen prostor pro to, aby mohla celou záležitost vysvětlit a navrhnout další postup, a že nelze hovořit o spravedlivém procesu. Netvrdila, že by její sociální poměry byly uspokojivé, ale to neznamená, že by nebyla s to, měsíčně splácet nezbytných 2.700,-Kč. Soud by měl proto zvážit všechny priority a dát jí ještě jednu příležitost, neboť konkurs její nepříznivou sociální situaci ještě více prohloubí.

Na výzvu odvolacího soudu ze dne 14.1.2016 (B-31), jež jí byla doručena dne 21.1.2016, aby se dlužnice vyjádřila k tomu, zda souhlasí s tím, aby o jejím odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení odvolacího jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí, a aby předložila veškeré listiny (např. kvitanci, darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu s úředně ověřenými podpisy, pracovní smlouvu s výplatní páskou apod.), z nichž bude patrné, že jednorázově zaplatila částku 21.800,-Kč na dlužných platbách pro nezajištěné věřitele a částku 4.090,-Kč na dlužné odměně pro správkyni a že je schopna od listopadu 2015 plnit na oddlužení celkovou částku ve výši nejméně 2.700,-Kč měsíčně, reagovala dlužnice podáním bez data doručeným odvolacímu soudu dne 2.2.2016 (B-37), v němž toliko uvedla: Dobrý den, chtěla bych požádat o odložení moje matka je po náročné operaci a je na umělém spánku nemá mi jak navýšit darovací smlouvu. Svůj dluh 22.000,-Kč uhradím do konce února. Předem moc děkuju.

Správkyně ve vyjádření k odvolání (B-35) souhlasila s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání a uvedla, že za celou dobu oddlužení obdržela od dárkyně Anny anonymizovano plnění v celkové výši 50.800,-Kč, ačkoliv mělo být plněno v rozsahu 74.800,-Kč, že ke dni 31.12.2015 činí schodek v plnění splátkového kalendáře 24.000,-Kč, že dlužnice nemá žádný pracovní poměr, pracovala pouze v období od 16.3.2015 do 7.6.2015, kdy pracovní poměr zrušila ve zkušební době, že dlužnice je od 4.5.2015 v pracovní neschopnosti a s ohledem na její nízký příjem nebyly prováděny žádné srážky. Za celou dobu oddlužení bylo na pohledávky nezajištěných věřitelů zjištěných v celkové výši 167.769,34 Kč zaplaceno 16.859,70 Kč, což je jen 10 % jejich hodnoty.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 3 IZ za použití § 101 odst. 4 o.s.ř.), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Ze spisu odvolací soud ověřil správnost všech rozhodných skutečností, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, tedy především to, že dlužnice řádně neplní schválené oddlužení z důvodu výpadku příjmů dárkyně, absence jakýchkoliv postižitelných příjmů dlužnice, vzniku schodku při plnění oddlužení ve výši min. 24.000,-Kč a neschopnosti dlužnice splnit podstatou část splátkového kalendáře. Uvedená zjištění mají v obsahu spisu potřebnou oporu, zejména pak v posledních aktuálních zprávách správkyně ze dne 18.11.2015 (B-23), ze dne 4.1.2016 (B-30) a ze dne 25.1.2016 (B-35), z nichž vyplývají především výpadky v plnění splátkového kalendáře v měsících 9/2013, 8/2014, 9/2014, 1/2015, 2/2015, 4/2015, 5/2015, 6/2015, 7/2015, 8/2015, 11/2015 a 12/2015.

Z výše uvedených zjištění odvolacího soudu vyplývá, že za celou dobu trvání oddlužení (3 roky) obdrželi nezajištění věřitelé jen plnění ve výši 10 % hodnoty svých pohledávek, že dlužnice je bez práce a v dlouhodobé pracovní neschopnosti a její současné příjmy nepostačují ani na úhradu přednostních pohledávek na odměnu správkyně, tedy že se v řízení ukázalo, že dlužnice není s to splnit podstatnou část splátkového kalendáře a je tak dán důvod pro zrušení oddlužení podle § 418 písm. b) IZ.

Důvody, pro něž dlužnice neplní oddlužení (že nemá práci a že přišla o příjem z darovací smlouvy), jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bezvýznamné stejně jako to, z jakých důvodů jí její matka dosud nemohla navýšit plnění z darovací smlouvy (že je po operaci v umělém spánku), kterou stejně dříve neplnila. Třeba zdůraznit, že splátky na oddlužení by měla odvádět ze svých příjmů především sama dlužnice, která má po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře povinnost vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaná, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Pokud si dlužnice není schopna obstarat dostatečný zdroj příjmů pro řádné plnění oddlužení, není žádného důvodu k pokračování splátkového kalendáře, jenž neplní. Dlužnice ani přes výzvu odvolacího soudu nepředložila nic, z čeho by bylo lze spolehlivě usuzovat, že překonala výpadek v plnění splátkového kalendáře tím, že by doplatila schodek v jeho plnění a obnovila pravidelné měsíční splátky. Třeba připomenout, že splátkový kalendář trvá jen 5 let a tuto lhůtu nelze překročit. Proto nelze vyhovět žádosti dlužnice o blíže neurčené odložení (čímž snad bylo míněno odložení rozhodnutí odvolacího soudu) za situace, kdy je dlužnice v delikvenci s plněním splátkového kalendáře po dobu více jak 1 roku. Výtky dlužnice činěné na adresu správkyně, že údajně nebyla opakovaně vyzývána k nápravě stavu, jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bezpředmětné. Ostatně dlužnice nijak nereagovala ani na přípisy soudu ze dne 12.1.2015 (B-16) a ze dne 6.8.2015 (B-21) a k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku nepodala soudu I. stupně ani správkyni žádný přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, k čemuž byla povinna dle § 412 odst. 1 písm. d) IZ (ve znění do 31.12.2013) a o čemž byla poučena v usnesení ze dne 4.1.2013 (B-6). Proto nelze než uzavřít, že dlužnice neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a je tak dán důvod pro zrušení oddlužení též podle § 418 písm. a) IZ. Soudu I. stupně tak nelze důvodně vytýkat formalismus nebo to, že by snad nezvážil všechny rozhodné skutečnosti, za situace, kdy dlužnice sama ničím neprokázala svoji schopnost dodržet svojí-byť jen minimální-ekonomickou nabídku pro oddlužení a plnit své základní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.

Ohledně jednání konanému u soudu I. stupně dne 23.11.2015 odvolací soud zjistil, že dlužnice k němu byla řádně obeslána a že svoji neúčast na něm soudu předem řádně neomluvila a ani následně nijak nevysvětlila a ničím nedoložila. Výhrady dlužnice, že snad neměla vytvořen dostatečný prostor pro to, aby mohla celou záležitost vysvětlit a navrhnout další postup, odvolací soud odmítá jako neopodstatněné a účelové, neboť dlužnice měla dostatek času (více jak rok), aby pro ni nepříznivý stav napravila. Ostatně dlužnice ani za odvolacího řízení ničím neprokázala, že by byla s to měsíčně splácet 2.700,-Kč. Jinak řečeno: dlužnice si svým pasivním přístupem k oddlužení sama promarnila šanci zvrátit napadené usnesení soudu I. stupně a pokračovat v oddlužení.

Protože soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, když dlužnice nemá v současné době žádné příjmy, z nichž by mohla plnit splátkový kalendář, její dosavadní příjmy byly a jsou nadále nedostatečné a splátkový kalendář nebyl po dobu 1 roku vůbec plněn (§ 418 písm. b/ IZ), a když dlužnice neplní své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (§ 418 písm. a/ IZ), shledal odvolací soud odvolání dlužnice neopodstatněným. Proto usnesení v napadených bodech I., II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková