4 VSPH 1999/2014-A-18
KSHK 45 INS 18673/2014 4 VSPH 1999/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , IČO: 42234387, bytem Tichá 527, 541 02 Trutnov, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání JUDr. Jana Bohutínského, soudního exekutora, Exekutorský úřad Trutnov se sídlem Ječná 479, 541 03 Trutnov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 18673/2014-A-5 ze dne 21. července 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 18673/2014-A-5 ze dne 21. července 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21.7.2014 zamítl návrh soudního exekutora JUDr. Jana Bohutínského (dále též navrhovatel) na nařízení předběžného opatření doručený mu dne 18.7.2014. Uvedl, že navrhovatel podal soudu návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal nařízení předběžného opatření, jímž by navrhovateli bylo umožněno určit cenu nemovitých věcí povinného Jaroslava anonymizovano (dále též dlužník), zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, pro obec Trutnov, katastrální území Horní Staré Město, na listu vlastnictví č. 8118, a to bytové jednotky č. 527/34 v budově Horní Staré Město čp. 527, 528 postavené na stavební parcele č. 1083 a 1084, a dále nařídil nařízení a provedení dražby uvedených nemovitostí s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením těchto nemovitých věcí dlužníka, byl po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem, popř. předražitelem a po vydání rozhodnutí o vydání vymoženého plnění po odečtení nákladů exekuce k dispozici insolvenčnímu správci (bod I. výroku). Současně soud uložil navrhovateli povinnost k úhradě soudního poplatku za podání návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč, a to v souladu s § odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a položky 5 sazebníku poplatků (bod II. výroku).

Cituje § 109 odst. 1 písm. c) IZ soud konstatoval, že předběžné opatření může soud nařídit i bez návrhu, v tom případě pak není jeho navrhovatel povinen složit jistotu. Konstatoval, že po zhodnocení obou podaných insolvenčních návrhů dlužníka, na jejichž základě byla zahájena insolvenční řízení vedená pod sp. zn. KSHK 45 INS 15337/2014 a KSHK 45 INS 18673/2014, dospěl k závěru,

že v daném případě nebylo prokázáno, a ani to z těchto návrhů nevyplývá, že by dlužník opakovaným a účelovým zahajováním insolvenčních řízení a jejich ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění, zneužíval zmíněného účinku spojeného se zahájením insolvenčního řízení a exekuční dražbu svého nemovitého majetku tak mařil. Soud prvního stupně tedy měl za to, že zde nejsou ani dány důvody hodné zvláštního zřetele pro zamezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení v rámci předběžného opatření, neboť nebyl přesvědčen o tom, že by dlužník zneužíval institutu insolvenčního řízení ke škodě oprávněného věřitele, jenž může do insolvenčního řízení řádně přihlásit svoje pohledávky za dlužníkem. Dražba nemovitostí ve vlastnictví dlužníka navíc dosud nebyla v rámci exekučního řízení nařízena, provedení exekuce prodejem nemovitých věcí je spíše v zájmu navrhovatele, který by jinak přišel o svoji odměnu, nikoli věřitelů dlužníka. Dlužníkovi navíc ke dni vydání napadeného rozhodnutí neskončila lhůta k doplnění insolvenčního návrhu. Pokud by došlo k jeho doplnění, soud by mohl ihned rozhodnout o jeho úpadku a předběžné opatření by zcela postrádalo smysl, když prodej majetku bude realizován insolvenčním správcem ve prospěch věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení. S ohledem na shora uvedené soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nařízení předběžného opatření a návrh zamítl.

Toto usnesení napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a požadoval, aby je odvolací soud změnil, návrhu na předběžné opatření vyhověl a současně rozhodl, že se navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá. V případě, že bude insolvenční návrh odmítnut, navrhovatel na odvolání proti zamítnutí předběžného opatření (bod I. výroku) netrvá a požaduje, aby odvolací soud změnil pouze bod II. výroku tak, že se navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá. V odvolání vyjádřil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, když si ke dni podání odvolání dlužník nepřevzal výzvu soudu k opravě a doplnění návrhu, insolvenční návrh ve lhůtě soudem prvního stupně stanovené nedoplnil. Tyto skutečnosti o poctivém záměru dlužníka nesvědčí. Co se týče bodu II. výroku, navrhovatel vyjádřil přesvědčení, že je osvobozen od soudních poplatků podle § 1 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích, když se podle § 28 exekučního řádu úkony soudního exekutora považují za úkony soudu. Povinnost hradit soudní poplatek by navíc nesli povinní, jednalo by se o hotový výdaj navrhovatele.

Z obsahu spisu Vrchní soud v Praze zjistil, že po vydání napadeného usnesení soud prvního stupně usnesením ze dne 21.8.2014 (č.d. A-10) rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Karla Míču a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Je zřejmé, že s účinností tohoto rozhodnutí již důvod pro nařízení předběžného opatření odpadl, neboť účinky navrhovaného předběžného opatření měly být podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ ve spojení s § 82 odst. 2 písm. b) IZ omezeny do rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Za tento okamžik je třeba považovat rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek z 21.8.2014.

Co se týče odvolání do bodu II. výroku, podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření. Podle položky 5 Sazebníku poplatků činí soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření 1.000,-Kč.

Odvolací soud považoval ve shodě se závěry vyjádřenými např. v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.6.2014, sp. zn. KSBR 31 INS 11036/2014, 2 VSOL 497/2014-A za potřebné v první řadě zdůraznit, že se neztotožňuje s názorem navrhovatele, že při podání svého návrhu na nařízení předběžného opatření vystupoval jako veřejný činitel (úřední osoba) a vykonával část pravomocí, jež na něj byly Českou republikou delegovány exekučním řádem. Z § 28 exekučního řádu totiž plyne, že se úkony exekutora považují za úkony exekučního soudu činěné v průběhu vedení exekuce. Stejně tak je z § 52 téhož zákona, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny o.s.ř. a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí , patrné, že se jedná pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění exekuce samotné. Ostatně o tom, že soudní exekutor vystupuje jako veřejný činitel jen při vlastní exekuční činnosti , nemělo pochyb ani plénum Ústavního soudu ČR ve svém stanovisku ze dne 12.9.2006, sp. zn. Pl. ÚS 23/06.

Podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ však úkonem, který by byl soudním exekutorem činěn při provádění exekuce podle exekučního řádu, není. Nelze tedy vycházet z toho, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že při podání takového návrhu by měl soudní exekutor postavení státního orgánu při výkonu exekuční činnosti.

Odvolací soud proto nesdílí subjektivní náhled navrhovatele, že jej nestíhá poplatková povinnost ohledně návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ, neboť jeho podání nebylo výkonem části veřejné (státní) moci. Návrh dle § 82 IZ může podat kterákoliv osoba, přičemž nemusí jít nezbytně jen o účastníka insolvenčního řízení; jímž se ostatně podáním návrhu ve smyslu § 15 IZ navrhovatel stal. Na posuzovanou věc nedoléhají ani právní závěry vyjádřené ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.7.1996, zn. Cpjn 68/95, jichž se navrhovatel dovolával. Jestliže se navrhovatel obrátil na insolvenční soud s návrhem na vydání předběžného opatření, je zcela namístě, že ho soud posoudil, rozhodl o něm a navrhovateli právem vyměřil soudní poplatek za jeho podání.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými napadené usnesení v bodě I. výroku byť z odlišných důvodů potvrdil, odvolání do bodu II. výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek z návrhu je rovněž nedůvodné, odvolací soud proto postupoval proto podle § 219 o.s.ř. a rozhodl, jak ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. října 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková