4 VSPH 1996/2016-B-78
KSPL 29 INS 22910/2013 4 VSPH 1996/2016-B-78

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci manželů-dlužníků Františka anonymizovano , anonymizovano , a Anežky anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Cheb, Mírová 2025/4, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. září 2016, č.j. KSPL 29 INS 22910/2013-B-73,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. září 2016, č.j. KSPL 29 INS 22910/2013-B-73, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl žádost manželů -dlužníků Františka anonymizovano (dále též dlužník) a Anežky anonymizovano (dále jen dlužnice) na ustanovení zástupce-advokáta.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně mimo jiné uvedl, že dne 31.5.2016 (B-41) podala dlužnice žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť dne 28.4.2016 podala žalobu na odvolání insolvenčního správce Ing. Petra Bendla (dále jen správce) a zastavení prodeje bytu v osobním vlastnictví s tím, že se jedná o věc právně složitou vyžadující ustanovení advokáta, aby mohla hájit svá práva. K výzvě soudu ze dne 2.6.2016 (B-42), dlužníci sdělili, že nemají právnické vzdělání ani peněžní prostředky na právního zástupce, jednání správce vidí jako účelové, hrozí jim ztráta bytu a potřebují se nějakým způsobem bránit. Dne 2.9.2016 předložili dlužníci potvrzení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

Soud I. stupně citoval § 30 a § 138 o.s.ř., jejichž obsah vyložil a dle nichž věc posuzoval se závěrem, že žádost není opodstatněná.

Vyšel ze zjištění, že se dlužníci primárně snaží zabránit prodeji bytové jednotky v jejich vlastnictví v rámci insolvenčního řízení, a že za tímto účelem žádají o ustanovení advokáta. Konstatoval, že se insolvenčního řízení účastní mj. též 2 zajištění věřitelé (Priton Management, S.A. a Šestý uzavřený investiční fond, a.s.), a že předmětem zajištění je bytová jednotka č. 2025/8 na pozemku p. č. St. 6008 včetně podílu na společných částech domu a pozemku, LV č. 11329 pro k. ú. Cheb (dále jen bytová jednotka). Dle vyjádření správce došlo mezi dlužníkem a zajištěným věřitelem Priton management, S.A. k mimosoudní dohodě, avšak k úhradě jeho zajištěné pohledávky ze strany dlužníků dosud nedošlo. Správce tak neměl jinou isir.justi ce.cz možnost, než postupovat v souladu s insolvenčním zákonem (dále jen IZ) a dle pokynu zajištěného věřitele přistoupit ke zpeněžování předmětu zajištění-bytové jednotky.

Soud I. stupně vyložil, že se zajištění věřitelé uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak (§ 167 odst. 1 IZ), že věřitel se zajištěnou pohledávkou má přednostní právo na uspokojení své pohledávky ze zpeněžení předmětu zajištění (§ 298 IZ), že zpeněžení předmětu zajištění provede správce na základě pokynu zajištěného věřitele (§ 293 IZ), a že se schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře vztahuje pouze na uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť zajištění věřitelé mají přednostní právo uspokojit své pohledávky ze zpeněžení předmětu zajištění (§ 398 odst. 3 IZ).

Za této situace soud I. stupně uzavřel, že ačkoli osobní, majetkové a výdělkové poměry dlužníků by odůvodňovaly ustanovení zástupce, v posuzované věci jde o zřejmě neúspěšné uplatňování práva, když bytovou jednotku tvořící předmět zajištění je správce povinen v souladu s IZ zpeněžit dle pokynu zajištěného věřitele. Proto soud I. stupně žádost dlužníků zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala (B-74) a požadovala ustanovení zástupce. Uvedla, že vyčerpala všechny způsoby, jak se domoci práva v tomto zmanipulovaném insolvenčním řízení, že nutně potřebuje advokáta, který by jí pomohl s přesným vyjádřením mých důvodů a sepsal žalobu ve věci špatně vedeného insolvenčního řízení s návrhem na vyloučení našeho insolvenčního správce . Zopakovala, že nemá právnické vzdělání ani jiné vzdělání, aby se domohla práva, a že si zástupce nemůže dovolit. Nechápala, jak soud mohl predikovat další vývoj situace bez jejího výslechu a vytýkala mu, že si neobstaral dostatek informací. Domnívala se, že je v insolvenčním řízení diskriminována pro svůj romský původ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků dle § 138, ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že při rozhodování o ustanovení advokáta jako zástupce účastníka přihlíží soud jednak k majetkovým a sociálním poměrům žadatele, a dále i k povaze uplatněného nároku, to znamená i ke skutečnosti, zda ve věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva půjde tehdy, jestliže je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno.

I když si je odvolací soud vědom toho, že zákonná úprava nevyžaduje, aby byl dlužník v insolvenčním řízení zastoupen advokátem, má dlužník právo na ustanovení zástupce z řad advokátů (právo na rovný přístup k soudu), leč pouze v případě, že splňuje podmínky § 30 a § 138 o.s.ř. Jejich splnění je nezbytné proto, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto práva, a náleží pouze tomu, kdo doloží, že v hájení jejich práv jim brání nepříznivá majetková situace a současně se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu ověřil, že usnesením ze dne 5.11.2013 (A-13) byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Petr Bendl, že usnesením ze dne 5.11.2013, č.j. KSPL 29 INS 22913/2013-A-14 byl zjištěn též úpadek dlužnice, že usnesením ze dne 19.12.2013, č.j. KSPL 29 INS 22910/2013-B-4, KSPL 29 INS 22913/2013-B-4 byla obě insolvenční řízení spojena ke společnému řízení, a že usnesením ze dne 26.2.2014 (B-6) schválil soud společné oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Dále zjistil, že podáním doručeným soudu I. stupně dne 10.3.2016 (B-28) navrhli dlužníci zproštění správce funkce z důvodu, že jim zpeněžuje bytovou jednotku, přestože dlužníci chtěli uhradit všechny pohledávky, jejichž uspokojení bylo zajištěno zastavenou bytovou jednotkou. Dle vyjádření správce (B-29, B-31, B-32) uhradili dlužníci na své nezajištěné pohledávky částku 84.000 Kč, z níž bylo 36.084 Kč použito na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a 47.916 Kč bylo použito na zálohu na odměnu a hotové správce, s tím, že dlužníci průběžně plní splátkový kalendář na 20,35% s předpokladem finálního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 28,98% jejich hodnoty. Správce nejprve respektoval, že mezi dlužníky a zajištěným věřitelem Priton management, S.A. probíhala jednání o způsobu úhrady zajištěného dluhu jiným způsobem než zpeněžením předmětu zajištění (bytové jednotky), avšak k dohodě mezi zajištěným věřitelem a dlužníky nedošlo. Proto správce posléze přistoupil ke zpeněžení bytové jednotky dlužníků podle pokynu zajištěného věřitele, s čímž dlužníci nesouhlasili. Usnesení ze dne 4.4.2016 (B-33), jímž soud I. stupně zamítl návrh dlužníků na zproštění správce funkce, napadli dlužnici odvoláním (B-35), k němuž připojili plnou moc ze dne 16.3.2016, kterou dlužnice udělila advokátovi Mgr. et Mgr. Janu Jungovi pro její zastupování v insolvenčním řízení. Podáním ze dne 16.5.2016 (B-37) vzal tento zástupce dlužnice zpět odvolání dlužníků (B-35) proti usnesení ze dne 4.4.2016 (B-33); věc je vedena u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 VSPH 1029/2016 (B-39). Podáním ze dne 30.5.2016 (B-41) požádala dlužnice o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť se domnívá, že ze strany správce dochází k protiprávnímu jednání, když hodlá zpeněžit předmět zajištění (bytovou jednotku); o této žádosti rozhodl soud I. stupně napadeným usnesením ze dne 22.9.2016 (B-73). Podáním ze dne 21.6.2016 (B-44) dlužnice mj. sděluje, že jí advokát Mgr. et Mgr. Jan Jung již nezastupuje, což jmenovaný potvrdil podáním ze dne 12.7.2016 (B-46) s tím, že se tak stalo na žádost dlužnice, jež mu sdělila, že její věc bude zastupovat jiný zástupce v rámci bezplatné právní pomoci.

Cílem insolvenčního řízení je dle § 1 IZ řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení není řízením, ve kterém by se provádělo složité dokazování relevantních skutečností, jako je tomu ve standardním řízení sporném. Dosažení účelu insolvenčního řízení zajišťuje především insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 IZ). S ohledem na cíle insolvenčního řízení a úkoly insolvenčního správce v tomto řízení nemůže být splněna zákonná podmínka pro ustanovení zástupce dlužníku v podobě nezbytnosti takového opatření k ochraně jeho zájmů (srov. také např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.9.2010, č.j. 3 VSOL 338/2010-A-21).

K tomu, aby práva dlužníka v insolvenčním řízení byla odpovídajícím způsobem chráněna, není třeba ani jeho právního vzdělání, ani to, aby se v insolvenčním řízení dokonale orientoval, a proto ani ustanovení advokáta k ochraně jeho práv. Postačovaly-li by tyto důvody k ustanovení zástupce dlužníku, není pochyb o tom, že by byly dány ve vztahu ke všem dlužníkům postrádajícím právní vzdělání. Na takových východiscích však insolvenční zákon bezpochyby nestojí (srov. např. povinné zastoupení účastníka advokátem v dovolacím řízení).

Zastoupení dlužnice advokátem není v dané věci opodstatněné, když dosavadní průběh řízení navíc nenasvědčuje tomu, že by dlužnice nebyla schopna svá práva v míře insolvenčním zákonem předpokládané realizovat a dostatečně aktivně se jej účastnit. Její právo na spravedlivý proces tak napadeným usnesením dotčeno být nemohlo. A už vůbec nelze hovořit o tom, že by zamítnutím návrhu na ustanovení zástupce v insolvenčním řízení zahájeném na návrh dlužníků byli dlužníci jakkoliv diskriminováni.

Tvrdí-li dlužnice, aniž by toto své tvrzení dosud jakkoli doložila, že insolvenční řízení je zmanipulováno a špatně vedeno, že správce postupuje protiprávně, a že věc je právně složitá, bez ohledu na to, zda toto její tvrzení je opodstatněné či nikoliv, není taková okolnost bez dalšího důvodem pro ustanovení zástupce dle § 30 o.s.ř. Ostatně z procesních úkonů dlužníků (tj. z návrhu na zproštění správce funkce nebo z návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů) je patrná úporná snaha dlužníků nerespektovat právní úpravu uvedenou v § 409 odst. 3 IZ, dle níž je správce povinen na žádost zajištěného věřitele zpeněžit předmět zajištění (bytovou jednotku dlužníků) po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře; k takovým zjevně bezdůvodným (a obstrukčním) úkonům dlužníků není zapotřebí jim ustanovovat zástupce. Třeba připomenout, že to byli dlužníci, kteří podali insolvenční návrh a žádali o své oddlužení, v čemž jim insolvenční soud zcela vyhověl, a že se schválením jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou spojeny četné povinnosti (uvedené zejména v § 409 a § 412 IZ), jež je třeba respektovat a bezvýhradně plnit a nikoliv se jim bránit a žádat k tomu ještě ustanovení zástupce.

Nevyžaduje-li již samotná povaha insolvenčního řízení, aby dlužníkům byl soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, zkoumáním splnění ostatních předpokladů pro ustanovení zástupce (včetně práva dlužníka na osvobození od soudních poplatků) se již z důvodu nadbytečnosti není třeba zabývat a zapotřebí není ani výslechu dlužnice.

Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně správně zhodnotil, že v insolvenčním řízení, které se nalézá ve fázi schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, v němž bude pravidelně zpeněžován předmět zajištění (bytová jednotka dlužníků), by proto nic nezměnil ani případně ustanovený zástupce dlužníků. V daném případě se tedy jedná ze strany dlužníků o případ zjevně bezúspěšného hájení práva (resp. jde o případ protiprávního jednání) a nebylo tedy lze z tohoto důvodu možno dovodit naplnění jednoho z nutných předpokladů pro osvobození dlužníků od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. Soud I. stupně tak nepochybil, když žádost o ustanovení zástupce zamítl, neboť dlužníci nesplňují výslovnou podmínku zákona pro vyhovění žádosti o ustanovení zástupce podle § 30 o.s.ř.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 4. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková