4 VSPH 1995/2016-A-27
KSPL 51 INS 17274/2015 4 VSPH 1995/2016-A-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , IČO 45395128, sídlem Plzeň, Pěnkavova 394/17, zahájeném na návrh navrhovatele Horizont marketing-finance-logistika, s.r.o., IČO 25894749, sídlem Ostrava, Koněvova 177/61, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. srpna 2016, č.j. KSPL 51 INS 17274/2015-A-22,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. srpna 2016, č.j. KSPL 51 INS 17274/2015-A-22, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil navrhovateli Horizont marketing-finance-logistika, s.r.o. (dále jen navrhovatel) povinnost, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 30.6.2015 byl soudu doručen insolvenční návrh navrhovatele ve věci dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník). Citoval § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyšel ze zjištění, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že je dlužník vlastníkem nemovitého majetku, jehož hodnota je však neznámá. Dlužník, ač řádně soudem vyzván usnesením ze dne 27.4.2016 (A-20), se k návrhu navrhovatele nevyjádřil a nepředložil soudu seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců. Předpokládaným způsobem řešení jeho úpadku bude konkurs, přičemž je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a na jeho odměnu. Proto uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se navrhovatel včas odvolal (A-23) a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že navrhovateli neuloží povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Namítal přitom, že náklady insolvenčního řízení mohou být uspokojeny z podnikatelské činnosti dlužníka.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky isir.justi ce.cz k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 4).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou ve větě druhé a třetí § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 2 IZ), jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb., odlišně.

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatel insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 30.6.2015 (A-1) domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem splatné pohledávky na jistině ve výši 494.408,-Kč a v insolvenčním návrhu označil tři další věřitele dlužníka včetně jejich splatných pohledávek. Z příloh připojených k insolvenčnímu návrhu vyplynulo, že dlužník vlastní spoluvlastnický podíl v rozsahu k pozemkům v katastrálním území Doksy u Máchova jezera, obec Doksy, zapsaným na LV č. 507, vedeného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa. Na dlužníkově spoluvlastnickém podílu k nemovitostem přitom váznou zástavní práva zajišťující pohledávky ostatních věřitelů dlužníka.

Na základě shora učiněných zjištění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že pro potřebu vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení lze přepokládat, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později např. zpeněžením majetkové podstaty (tedy spoluvlastnických podílů k nemovitostem) v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně určení její výše. Třeba zdůraznit, že při prodeji spoluvlastnických podílů dlužníka k nemovitostem a při limitech, které IZ stanoví ohledně nákladů, které lze z výtěžku zpeněžení zajištění odečíst (§ 298 odst. 3 IZ), nelze důvodně očekávat, že by veškeré náklady insolvenčního řízení byly zcela zapraveny. I když dlužník není nemajetný, struktura jeho majetku při absenci jakéhokoliv zjištění ohledně jeho hotových prostředků neumožňuje správci výkon jeho funkce ihned od rozhodnutí o úpadku a neskýtá žádnou jistotu zapravení veškerých nákladů insolvenčního řízení. Ostatně, náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků, jak se navrhovatel domnívá, bude mu složená záloha jistě vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); navrhovatel (věřitel) proto není nucen (ochrana jeho práv to nevyžaduje), aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže navrhovatel podal insolvenční návrh, potom byl srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady řízení.

Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

V Praze dne 1. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková