4 VSPH 1995/2015-A-19
KSCB 26 INS 1327/2015 4 VSPH 1995/2015-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , IČO 60648066, bytem Povážská 261, Strakonice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 1327/2015-A-14 ze dne 14. září 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 1327/2015-A-14 ze dne 14. září 2015 s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil dlužníkovi Michalu Šulcovi (dále jen dlužník), aby do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně zejména uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 20.1.2015 (A-1) domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Vyšel ze zjištění, že majetek dlužníka tvoří výlučně věci sloužící nezbytným životním potřebám a že dle seznamu závazků má závazky vůči 7 věřitelům ve výši 4.245.446,19 Kč. Odkazoval na § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Připomněl, že v případě řešení úpadku dlužníka konkursem činí odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) nejméně 45.000,-Kč. Zohlednil, že nejsou známy skutečnosti, jež by umožňovaly řešení úpadku dlužníka reorganizací a je předpoklad, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Rozvedl, že insolvenční správce bude provádět po ustanovení do funkce šetření za účelem pořízení soupisu majetku dlužníka, přičemž proces přezkoumání došlých přihlášek pohledávek vyžaduje vynaložení určitých finančních prostředků, které by při absenci zálohy neměl insolvenční správce k dispozici a jež by sloužily k úhradě odměny insolvenčního správce a náhradě jeho hotových výdajů. S ohledem na absenci majetku dlužníka zpeněžitelného v insolvenčním řízení rozhodl o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal dlužník včasné odvolání (A-15) a navrhoval, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a snížil vyměřenou zálohu na částku 30.000,-Kč, již zaplatí jeho synové. Argumentoval zejména nedostatkem finančních prostředků k úhradě zálohy. Namítal, že je starobní důchodce s měsíčním příjmem 9.790,-Kč a platí náklady spojené s bydlením ve výši 6.000,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněné:

Podle § 108 může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně (odst. 2).

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 20.1.2015, doručeným insolvenčnímu soudu dne 21.1.2015, domáhal vydání rozhodnutí o jeho úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z insolvenčního návrhu a z jeho příloh plyne, že má dlužník u 6 věřitelů 7 peněžitých nezajištěných závazků v celkové výši 4.245.446,19 Kč po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž není schopen je plnit-neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nemá žádný zpeněžitelný majetek. Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 IZ. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení podle § 1 odst. 5 vyhlášky -nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, nedošlo-li v konkursu k žádnému zpeněžení majetkové podstaty, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč. Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když nemajetnému dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Z toho, že některé ze závazků dlužníka byly splatné již v roce 2010, resp. v roce 2012, vyplývá, že úpadek dlužníka nastal již v roce 2012 a že dlužník podal insolvenční návrh opožděně, když tak poprvé učinil až dne 21.11.2013 (viz insolvenční řízení spis. zn. KSCB 28 INS 33188/2013). Ostatně insolvenční návrh mohl dlužník podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Jinak řečeno, pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 11. listopadu 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná