4 VSPH 1994/2016-P17-7
KSCB 44 INS 7899/2014 4 VSPH 1994/2016-P17-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem České Budějovice, A. Trägera 266/113, o odvolání věřitele č. 11 CENTAQUIS LIMITED, sídlem Kypr, Nicosia, Stasinou & Boumpoulinas 3, 1060, reg.č. 312874, zast. Mgr. Michalem Dittrichem, advokátem, sídlem Praha 2, Jana Masaryka 23, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. září 2016, č.j. KSCB 44 INS 7899/2014-P17-2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. září 2016, č.j. KSCB 44 INS 7899/2014-P17-2, s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 11 CENTAQUIS LIMITED (dále jen odvolatel; bod I. výroku) a konstatoval, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast odvolatele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 21.3.2014 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník), že usnesením ze dne 11.4.2016 (A-6) byl mj. zjištěn úpadek dlužníka a věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, přičemž byli ve smyslu § 173 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) poučeni o tom, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne a lhůta k přihlašování pohledávek skončila dne 12.5.2014. Přihláška odvolatele byla soudu I. stupně doručena až dne 29.8.2016, a tedy byla podána až po uplynutí lhůty pro podání přihlášek pohledávek věřitelů. Proto soud I. stupně postupoval podle § 185 IZ, odmítl přihlášku pohledávky odvolatele a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení. isir.justi ce.cz Proti usnesení soudu I. stupně podal odvolatel včasné odvolání ze dne 19.9.2016 (P17-3), v němž požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že je společností se sídlem v členském státě Evropské unie, a proto ho měl soud I. stupně jako známého věřitele neprodleně informovat o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku tak, že mu měl zvlášť doručit daná rozhodnutí a výzvu k podání přihlášek pohledávek. Dále uvedl, že mu nelze klást k tíži, že dlužník předložil neúplný seznam svých závazků, že podáním své přihlášky se stal soudu I. stupně znám a že jeho přihlášku tak nelze považovat za opožděnou a bude nezbytné ji dodatečně přezkoumat. Závěrem odvolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2012, č.j. KSCB 27 INS 3323/2008, 29 NSČR 13/2010-P48-17, s tím, že soud I. stupně nesplnil vůči odvolateli svoji informační povinnost a následně nesprávně interpretoval § 430 IZ, v důsledku čehož shledal přihlášku odvolatele jako opožděnou, ačkoli odvolatel v tomto směru nepochybil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání podle § 173 odst. 1 IZ.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 426 odst. 1 IZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení [dříve Nařízení Rady (ES) 1346/2000].

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odst. 3) Posledně citovaná ustanovení (§ 426, 430 IZ) představují výjimku pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena.

Pro posouzení věci je podstatné především to, zda na odvolatele lze nahlížet jako na tzv. známého věřitele ve smyslu § 430 IZ, či nikoliv. K tomu jsou určující níže uvedené judikatorní závěry, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje, avšak soud I. stupně se jimi doposavad důsledně neřídil:

K otázce známého věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 13/2010 (publikovaném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž formuloval a odůvodnil závěr, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/ IZ) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 IZ, respektive ustanovení článku 40 NREU (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně (označí-li např. věřitele-fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka. Institut ochrany známého věřitele se sídlem v členském státu Evropské unie nemůže sloužit k účelovému prolomení přihlašovací lhůty u zahraničních věřitelů, na které přejde pohledávka, již měl a mohl původní věřitel přihlásit včas do insolvenčního řízení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2013, č.j. MSPH 94 INS 5656/2009-P12, 1 VSPH 1232/2013-P12).

Za známého věřitele dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, se v insolvenčním řízení v době do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení pokládá i takový věřitel, o kterém se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka v této fázi insolvenčního řízení ničeho nedozvěděl jen proto, že dlužník řádně nevedl účetnictví nebo jiné záznamy o stavu jeho majetku a závazků (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2012, sp.zn. 29 NSČR 20/2010-P79-17).

Pokud plyne z oznámení tuzemského postupitele, že postoupenou pohledávku spravuje svým jménem na účet věřitele a že dlužník může plnit na účet, jenž mu postupitel sdělil, a z obsahu smlouvy o postoupení pohledávek je zřejmé, že aktivně legitimován k vymáhání postoupené pohledávky za dlužníkem je postupitel, a to i v případě uplatnění takové pohledávky v insolvenčním řízení vedeném na dlužníkův majetek, bylo na postupiteli, aby pohledávku ve lhůtě (stanovené v usnesení o zjištění úpadku) pro přihlášení pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení přihlásil. Pokud tak neučinil, jde tato okolnost k jeho tíži a nemůže být nijak reparována následným postupem věřitele-postupníka (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.7.2014, sp. zn. 3 VSPH 547/2013-P28-9).

Věřitel dlužníka, který nabyl pohledávku vůči dlužníku postoupením a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.12.2014, sp.zn. 29 NSCR 126/2014).

Ze zásady přiměřené aplikace ustanovení o.s.ř. (§ 7 IZ) je třeba dovodit, že i usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musejí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních o.s.ř. Proto insolvenční soud v odůvodnění usnesení, jímž rozhodl o tom, že se přihláška pohledávky odvolatele odmítá, musí ve smyslu § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. kromě jiného stručně a jasně vyložit, zda odvolatel, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie, byl (či nebyl) v době zahájení insolvenčního řízení a nejpozději do uplynutí přihlašovací lhůty tzv. známým věřitelem , zda a kdy bylo dlužníku oznámeno postoupení pohledávky původního věřitele Dopravní podnik města České Budějovice, a.s. na postupníka Úřad pro řešení sporů, s.r.o. a následné postoupení pohledávky na odvolatele, z jakého důvodu dlužník tento závazek nijak neuvedl ve svém insolvenčním návrhu (A-1) ani v seznamu svých závazků (A-2) a zda existence odvolatele jako známého věřitele nevyšla najevo z jiných dlužníkem vedených listin nebo z činnosti insolvenčního správce. Bez těchto zjištění nelze učinit spolehlivý závěr o opožděnosti podané přihlášky. Soud dbá též o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v odůvodnění napadeného usnesení zjevně nevyhověl, když toliko prezentoval své jednouché zjištění, že mu přihláška pohledávky odvolatele byla doručena do datové schránky dne 29.8.2016, a tedy až po uplynutí přihlašovací lhůty, v důsledku čehož vyslovil obecný závěr o její opožděnosti, aniž by důsledně vyšetřil všechny pro věc významné okolnosti, jak uvedeno shora. Lze tedy uzavřít, že napadené usnesení postrádá dostatečná skutková zjištění rozhodná pro závěr, že ohledně přihlášky pohledávky odvolatele nastal (vůbec mohl nastat) následek, že se k ní nepřihlíží, a tedy byly dány podmínky pro její odmítnutí.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a neúplně zjištěný skutkový stav podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 3. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková