4 VSPH 1993/2016-P11-9
KSCB 44 INS 33585/2014 4 VSPH 1993/2016-P11-9

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci manželů-dlužníků Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 18298346, a Jany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 378 61 Člunek 86, o odvolání věřitele Alteron Litomyšl, s.r.o., IČO 63216469, sídlem Litomyšl, Toulovcovo nám. 1102, zast. JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem, sídlem Svitavy, nám. Míru 142/88, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2016, č. j. KSCB 44 INS 33585/2014-P11-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2016, č. j. KSCB 44 INS 33585/2014-P11-4 se m ě n í tak, že se odmítá přihláška pohledávky P11 věřitele Alteron Litomyšl, s.r.o. v celé přihlášené výši 8,011.345,-Kč; právní mocí tohoto usnesení končí účast uvedeného věřitele v insolvenčním řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl přihlášku pohledávky věřitele Alteron Litomyšl, s.r.o. (dále jen věřitel) v rozsahu 7,899.766,-Kč (bod I. výroku) s tím, že věřitel nadále pokračuje se zjištěnou pohledávkou ve výši 111.579,-Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výši 8,011.345,-Kč sestávající ze dvou dílčích pohledávek, a to z jistiny ve výši 111.579,-Kč a z příslušenství ve výši 7,899.766,-Kč, že na přezkumném jednání konaném dne 4.5.2015 byla celá pohledávka popřena dlužníky i insolvenčním správcem a že věřitel podal včas určovací žalobu, o níž bylo rozhodnuto tak, že žaloba na určení pohledávky ve výši 7,856.505,-Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení) byla zamítnuta a žaloba byla zamítnuta též v rozsahu určení příslušenství ve výši 12.441,-Kč; v rozsahu částek 12.950,-Kč a 17.870,-Kč bylo žalobě vyhověno a pokud šlo o jistinu, byla žaloba odmítnuta, jako podaná neoprávněnou osobou, neboť v tomto rozsahu šlo o vykonatelnou pohledávku a její popření měl naopak uplatnit insolvenční správce žalobou. Protože insolvenční správce své popření žalobou neuplatnil a žaloba dlužníků byla pravomocně odmítnuta, byla pohledávka v rozsahu jistiny zjištěna isir.justi ce.cz a věřitel v tomto rozsahu pokračuje v řízení.

Soud I. stupně citoval § 178 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle něhož věc posuzoval se závěrem, že ohledně příslušenství byla pohledávka zjištěna tak, že její skutečná výše činí méně než 50% přihlášené částky. Proto postupoval podle § 185 IZ, odmítl pohledávku celého příslušenství ve výši 7,899.766,-Kč, neboť toto bylo zjištěno jen v rozsahu 30.820,-Kč a popřeno bylo v rozsahu 7,868.946,-Kč (tedy více než 50%), a konstatoval, že věřitel v rozsahu jistiny ve výši 111.579,-Kč pokračuje v řízení.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal (P11-5) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. ho změnil tak, že pokračuje v řízení s pohledávkou ve výši 154.840,-Kč (111.579,-Kč + 43.261,-Kč). Rozvedl svoji přihlášenou pohledávku po jednotlivých částech tak, že přihlásil jistinu ve výši 111.579,-Kč a příslušenství ve výši 7,899.766,-Kč, jež stává z poplatku z prodlení ve výši 7,856.505,-Kč a z nákladů exekučního řízení ve výši 12.441,-Kč (podmíněných), ve výši 17.870,-Kč (nepodmíněných) a ve výši 12.950,-Kč (nepodmíněných), a interpretoval výsledek incidenčního sporu tak, že skončil odmítnutím žaloby o určení jistiny ve výši 111.579,-Kč, zamítnutím žaloby pro předčasnost o určení pohledávky ve výši 12.441,-Kč, určením existence pohledávek ve výši 17.870,-Kč a ve výši 12.950,-Kč a zamítnutím žaloby o určení poplatku z prodlení ve výši 7,856.505,-Kč. Akcentoval, že existence pohledávek ve výši 17.870,-Kč a ve výši 12.950,-Kč byla pravomocně určena a že ohledně pohledávky ve výši 12.441,-Kč byla žaloba zamítnuta toliko pro předčasnost. Z toho usuzoval, že též ohledně svých tří pohledávek v celkové výši 43.261,-Kč (17.870,-Kč + 12.950,-Kč + 12.441,-Kč) by měl i nadále pokračovat v insolvenčním řízení, neboť jde o samostatné nároky a nelze je posuzovat jako celek.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle § 7 IZ a § 212 o. s. ř. a odvolání věřitele důvodným neshledal.

Podle § 178 odst. 1 věty první IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Podle odst. 2 pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za uplatněnou v přihlášce ta část práva na uspokojení ze zajištění, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části práva na uspokojení ze zajištění.

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Skutkové okolnosti nejsou v dané věci sporné-věřitel včas přihlásil nezajištěnou pohledávku v celkové výši 8,011.345,-Kč, sestávající z jistiny 111.579,-Kč (dluh ze smlouvy o koupi najaté věci) a z příslušenství 7,899.766,-Kč sestávajícího z poplatku z prodlení ve výši 7,856.505,-Kč a z nákladů exekučního řízení ve výši 12.441,-Kč, ve výši 17.870,-Kč a ve výši 12.950,-Kč, jak plyne z jeho přihlášky (P11-1). Z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.6.2016, č.j. 42 ICm 4869/2015-48 (C2-22) se podává, že žaloba věřitele na určení vykonatelné pohledávky ve výši 111.579,-Kč z titulu notářského zápisu JUDr. Jana Kocka ze dne 20.2.1997, sp. zn. NZ 21/97, N 21/97, se odmítá (bod I. výroku), žaloba na určení, že věřitel má za dlužníky blíže nespecifikovanou pohledávku ve výši 12.441,-Kč z titulu nákladů exekučního řízení, se zamítá pro předčasnost (bod II. výroku), že se určuje, že věřitel má za dlužníky pohledávku ve výši 17.870,-Kč z titulu příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Martiny Douchové ze dne 29. 8. 2011, č.j. 017 EX 668/03-81 (bod III. výroku), že se určuje, že věřitel má za dlužníky pohledávku ve výši 12.950,-Kč z titulu usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 4. 1997, č.j. 3 E 359/97-4 (bod IV. výroku), a že žaloba na určení, že věřitel má za dlužníky pohledávku ve výši 7,856.505,-Kč z titulu poplatku z prodlení z notářského zápisu JUDr. Jana Kocka ze dne 20. 2. 1997, sp. zn. NZ 21/97, N 21/97, se zamítá (bod V. výroku).

V posuzované věci je sporným jen právní hodnocení toho, zda pohledávky z titulu nákladů exekučního řízení, z titulu příkazu k úhradě nákladů exekuce, z titulu náhrady nákladů výkonu rozhodnutí a z titulu poplatku z prodlení jsou samostatnými pohledávkami, či nikoliv, resp. zda jde toliko o příslušenství jistiny.

Odvolací soud se proto zabýval otázkou právního hodnocení pojmu pohledávka použitého v § 178 odst. 1 IZ, tj. zda se považuje za jednu pohledávku součet jistiny s příslušenstvím nebo jestli lze za jednu pohledávku považovat i samotné příslušenství.

S ohledem na dobu sepsání notářského zápisu v roce 1997 se v této věci při hodnocení uvedeného pojmu uplatní právní úprava účinná do 31. 12. 2013.

Podle § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Z citovaného ustanovení obč. zák. plyne, že nelze ztotožnit pojem pohledávka s poplatkem z prodlení (ani s úrokem, s úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky, např. s náklady soudního či rozhodčího řízení). Poplatek z prodlení je akcesorickým nárokem k nároku hlavnímu (k pohledávce) a jako takový vždy sdílí osud pohledávky (jistiny). Podle obecné právní úpravy tedy nelze považovat příslušenství, které je svou povahou vedlejším plněním, za pohledávku (k tomu srov. též právní úpravu účinnou od 1.1.2014, viz § 510 až § 513 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen o.z.).

Ustanovení § 178 IZ nepoužívá pojem nárok , nýbrž pohledávka a toto ustanovení (což platí i o ostatních ustanoveních IZ) neposkytuje žádné vodítko pro názor, že by podle IZ mělo být pohledávkou míněno něco jiného, než je tomu v obecné hmotněprávní úpravě obč. zák. nebo o.z. Vzhledem k tomu, že v tomto směru IZ neobsahuje speciální právní úpravu, je nutno poplatek z prodlení, jakož i úroky, úroky z prodlení a náklady soudního (rozhodčího) řízení považovat za příslušenství a nikoliv za samostatné pohledávky existující vedle pohledávky hlavní (o jiný případ by se jednalo, kdyby věřitel přihlásil jako pohledávku pouze příslušenství bez hlavního nároku, tj. v dané věci jen poplatek z prodlení bez jistiny, za jejíž prodlení s placením by se domáhal poplatku z prodlení-v takovém případě by se na uplatněný /jediný/ nárok beze zbytku aplikovalo ustanovení § 178 odst. 1 IZ).

Odvolací soud uvádí, že tento svůj závěr opírá i o usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2015, sen. zn. 29 NSCR 110/2015, publikované pod č. 83/2016 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s částí právní věty: U pohledávky (jistiny), která vznikla před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, nelze považovat příslušenství pohledávky tvořené soudem přiznanou náhradou nákladů řízení za peněžitý závazek, který dlužníku vznikl až po schválení oddlužení (§ 418 odst. 1 písm. c/ IZ), ani za pohledávku vzniklou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení (§ 409 odst. 2 IZ), bez zřetele k tomu, že toto příslušenství vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí) po schválení oddlužení. K tomu odvolací soud dodává, že Nejvyšší soud ČR sice řešil jinou problematiku, než která je předmětem dané odvolací věci, ale z právních závěrů vyslovených Nejvyšším soudem ČR plyne, že ani v insolvenčním řízení nelze považovat příslušenství za samostatnou pohledávku, jejíž vznik je odtržen od hlavního nároku (plnění).

Není dán žádný právní důvod pohlížet na příslušenství pohledávky jinak, než jak činí obecná hmotněprávní úprava, nelze proto z hlediska postupu insolvenčního soudu podle § 178 odst. 1 IZ oddělovat povinnost zaplatit jistinu od povinnosti hradit příslušenství. Je proto namístě považovat jistinu, úroky, úroky z prodlení, poplatky z prodlení i náklady spojené s vymáháním hlavního plnění za jednu pohledávku. Stejný právní závěr byl zaujat např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.11.2013, č.j. KSPH 37 INS 3854/2013, 2 VSPH 1523/2013-P6-7 nebo ze dne 5.9.2016, č.j. KSUL 69 INS 29871/2014, 1 VSPH 1726/2015-P3-10 anebo v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.10.2015, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013, 2 VSOL 607/2015-P1-10, dle něhož pro účely posouzení splnění podmínek vymezených v § 178 odst. 2 IZ se považuje jistina, úroky a úroky z prodlení za jednu pohledávku.

Odvolací soud proto-na rozdíl od stanoviska soudu I. stupně a od mínění věřitele-zastává názor, že za přihlášenou (jedinou) pohledávku je nutno považovat částku 8,011.345,-Kč sestávající ze součtu jistiny 111.579,-Kč a z jejího příslušenství v celkové výši 7,899.766,-Kč. Proto za situace, kdy z pravomocného bodu V. výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.6.2016, č.j. 42 ICm 4869/2015-48 plyne, že žaloba na určení, že věřitel má za dlužníky pohledávku ve výši 7,856.505,-Kč z titulu poplatku z prodlení z notářského zápisu JUDr. Jana Kocka ze dne 20. 2. 1997, sp. zn. NZ 21/97, N 21/97, byla zamítnuta, nelze z toho učinit jiný závěr, než ten, že skutečná výše přihlášené (nepopřené) pohledávky (jistina 111.579,-Kč s připočtením zbytkového příslušenství ve výši 43.261,-Kč) činí méně než 50 % z přihlášené částky 8,011.345,-Kč.

Soud I. stupně tak pochybil, když (veden nesprávným názorem) odmítl pohledávku věřitele jen z části 7,899.766,-Kč a nikoliv v celé přihlášené výši 8,011.345,-Kč, když ve svém výroku opomněl uvědomit věřitele o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení právní mocí takového rozhodnutí a když nesprávně konstatoval, že věřitel i nadále pokračuje v insolvenčním řízení se zjištěnou pohledávkou ve výši 111.579,-Kč; věcně správným shledal odvolací soud naopak návrh insolvenčního správce ze dne 14.7.2016 (P11-3) na odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele v celé přihlášené výši 8,011.345,-Kč.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení změnil ve výroku uvedeným způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 2. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková