4 VSPH 1979/2015-A-41
KSPH 60 INS 17362/2015 4 VSPH 1979/2015-A-41

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové ve věci dlužníka VĚDECKOTECHNICKÝ PARK-TESORO, a.s., IČO 28426380, sídlem Přelíc 27, 273 05 Přelíc, zast. Mgr. Janem Válkem, advokátem, sídlem Havlíčkova 1680/13, 110 00 Praha 1, zahájené na návrh věřitele Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 17362/2015-A-27 ze dne 23. září 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 17362/2015-A-27 ze dne 23. září 2015 se v bodu I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka VĚDECKOTECHNICKÝ PARK-TESORO, a.s. (dále jen dlužník; bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Jana Jukla (dále jen správce; bod II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 17.12.2015 (body VI. a VII. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodu VIII. výroku, poskytl poučení o započtení pohledávek dlužníka (bod IX. výroku), uložil navrhovateli zaplatit soudní poplatek 2.000 Kč (bod X. výroku), konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a nebudou zveřejňována v hromadných sdělovacích prostředcích (bod XI. výroku) a uložil věřitelům povinnosti uvedené v bodě XII. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 1.7.2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu navrhovatele Česká spořitelna, a.s. (dále jen navrhovatel), v němž navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem neuhrazené pohledávky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti z titulu úvěrové smlouvy ze dne 4.5.2010 uzavřené s Josefem Višváderem (dále jen osobní dlužník), kterému poskytl finanční prostředky ve výši 16.630.000 Kč. Osobní dlužník neplnil smluvní povinnosti, proto navrhovatel úvěr zesplatnil ke dni 24.7.2012. Úvěr byl zajištěn zástavním právem na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem v katastrálním území Přelíc, evidovaným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Slaný, na LV č. 121, které byly původně ve vlastnictví osobního dlužníka a na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 22.12.2010 přešlo vlastnické právo k nemovitostem na dlužníka. Pohledávka navrhovatele sestává z jistiny ve výši 15.168.845,17 Kč, řádného úroku ve výši 1.722.505,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 1.775.636,36 Kč a z nákladů řízení o nařízení prodeje zástavy ve výši 5.000 Kč na základě rozhodnutí Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 76/2012-107, jímž byl nařízen prodej zástavy ve vlastnictví dlužníka.

Za další věřitele dlužníka označil navrhovatel ČEZ Prodej, s. r. o., IČO 27232433 s pohledávkou ve výši 82.000 Kč, splatnou dne 31.12.2014 a Finanční úřad pro Středočeský kraj, IČO 72080043 s pohledávkou ve výši 35.342.000 Kč splatnou 18.3.2015 a z jejich existence usuzoval, že je dlužník v úpadku.

Dlužník nesouhlasil s insolvenčním návrhem, namítal nedostatek věcné aktivní legitimace navrhovatele k jeho podání z důvodu, že nedoložil splatnou pohledávku a že insolvenční řízení není určeno ke zpeněžení zástavy.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že je dlužník v prodlení s placením svých peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že navrhovatel doložil za dlužníkem pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy, uzavřené s osobním dlužníkem, jež byla zajištěna nemovitostmi nyní ve vlastnictví dlužníka, k jejichž zpeněžení vydal Okresní soud v Kladně usnesení o nařízení prodeje zástavy a současně dlužníku uložil povinnost uhradit navrhovateli náklady řízení ve výši 5.000 Kč. Dále soud zjistil, že má dlužník ke dni 20.7.2015 závazek vůči Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj z titulu daňového dluhu na dotacích ve výši 44.493.235 Kč, splatnost tohoto závazku nastala dne 18.3.2015 a je vymáhán v daňové exekuci exekučním příkazem na prodej nemovitých věcí ze dne 26.3.2015 na základě rozhodnutí č. j. 388430/15/2100-31472-203687. Z exekučního spisu sp. zn. 167 EX 2052/15 vedeného soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivanko soud zjistil, že je proti dlužníkovi vedena exekuce pro částku 82.700 Kč s příslušenstvím od data 21.5.2014 ve prospěch oprávněného ČEZ Prodej, s. r. o. na základě vydaného elektronického platebního rozkazu ze dne 10.12.2014.

K majetkovým poměrům dlužníka soud uvedl, že dlužník vlastní nemovitosti blíže neurčené hodnoty evidované na LV č. 742, jež se nacházejí v katastrálním území Rynholec, dále nemovitosti evidované na LV č. 121, jež se nacházejí v katastrálním území Přelíc a vykazuje pohledávku za Josefem Višváderem bez konkrétního vyjádření k její dobytnosti. Soud I. stupně neprovedl dlužníkem navržený důkaz znaleckým posouzením hodnoty jeho nemovitostí, pokud dlužník ani po poučení soudu hodnotu majetku neuvedl. Dále zjistil ze seznamů předložených dlužníkem podle § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ), že dlužník nemá žádné zaměstnance.

Soud I. stupně s ohledem na § 2, § 183 odst. 3 a § 175 IZ vyložil, že se pojem pohledávka nevztahuje pouze na hlavní závazek, ale dopadá i na zajištění závazku, jež má charakter peněžitého závazku, a proto je i zástavní věřitel věcně aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neboť právo navrhovatele být uspokojen z majetku dlužníka až do výše zajištěné pohledávky je pohledávkou, kterou lze přihlásit do insolvenčního řízení. Soud I. stupně zjistil, že má dlužník splatné závazky (ve výši přesahující 60 miliónů Kč) vůči více věřitelům (3), jež není schopen plnit, přičemž dlužník v řízení netvrdil a neprokázal hodnotu svého majetku. Proto dospěl k závěru, že je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti a podle § 136 IZ zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Jen proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že se návrh zamítá a dlužníkovi se přiznává náhrada nákladů řízení. Zopakoval svoji obranu, že navrhovatel není věcně aktivně legitimován v řízení, neboť nemá splatnou pohledávku, dovolávaje se funkce zástavního práva a oslabení vlastnického práva ve prospěch práva zástavního, jež je realizováno k úhradě dluhů třetí osoby odlišné od zástavního dlužníka. Měl za to, že jedinou splatnou pohledávkou navrhovatele je pohledávka ve výši 5.000 Kč z titulu nákladů řízení, kterou již navrhovateli uhradil. Namítal, že mu soud odmítl poskytnout dodatečnou lhůtu k zadání zpracování znaleckého posudku k ocenění aktuální hodnoty jeho majetku, že dostál své povinnosti tvrdit hodnotu svého majetku a že soud nijak nezohlednil jeho pohledávku za úvěrovým dlužníkem ve výši 30,2 milionu Kč, k jejíž dobytnosti se nemohl vyjádřit z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení na úvěrového dlužníka; hodnotu svého nemovitého majetku ani aktuální výši finančních prostředků však dlužník neuvedl.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání dlužníka navrhoval usnesení soudu I. stupně potvrdit jako věcně správné a uvedl, že není rozhodné pro rozhodnutí o úpadku dlužníka, zda má navrhovatel vůči dlužníku splatnou pohledávku, nebo že v průběhu insolvenčního řízení ztratil způsobilost být účastníkem, je-li úpadek dlužníka osvědčen dalšími splatnými pohledávkami alespoň dalších dvou věřitelů, že v daném případě majetek dlužníka nebude svou výší postačovat k zaplacení všech dosud splatných pohledávek známých věřitelů a je zřejmé, že dlužník podmínky úpadku naplňuje.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 IZ není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Odvolací soud doplnil dokazování: -seznamem majetku, pohledávek, závazků a zaměstnanců ze dne 11.8.2015 (A-19) předloženým v řízení dlužníkem a zjistil, že v něm dlužník neuvedl hodnotu vlastněných nemovitostí, nepodal úplný přehled o svém majetku a svých věřitelích a u dvou označených věřitelů neuvedl výši a splatnost závazků vůči nim, -zprávou insolvenčního správce ze dne 1.12.2015 (B-1), obsahující seznam přihlášených pohledávek P1 až P4 věřitelů č. 1-4 a soupis majetkové podstaty, zjistil, že dlužník se správcem nespolupracuje, že nemá žádné zaměstnance, nemá zaregistrované žádné vozidlo, vlastní nemovitý majetek, který nebyl dosud znalecky oceněn a je předmětem zajištění, dále vlastní obchodní podíl ve společnosti drilling men, s.r.o., IČO 28917774 ve výši 50 % splaceným ve výši 100.000 Kč, že správce podal za dlužníka nulové přiznání k dani z přidané hodnoty dne 25.11.2015, že závazky dlužníka vůči čtyřem přihlášeným věřitelům jsou v celkové výši 63.842.801,93 Kč a věřitelé č. 1 a 3 uplatnili pohledávky P1 a P3 zajištěné nemovitým majetkem dlužníka.

Odvolací soud se v zásadě ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně (s jedinou výjimkou, jež se týká aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, jak bude dále vyloženo), jež mají v obsahu insolvenčního spisu (a v provedeném dokazování) potřebnou oporu, pokud měl soud I. stupně úpadek dlužníka za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti, dlužník ničím nevyvrátil a ani netvrdil hodnotu svého majetku, jímž by bylo možno pohledávky věřitelů uspokojit, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení. V podrobnostech lze proto pro stručnost odkázat na přesvědčivé rozhodnutí soudu I. stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné.

Úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti dlužníka vyplynul z existence splatných pohledávek navrhovatele celkem ve výši 18.672.278,33 Kč zajištěných nemovitostmi dlužníka evidovanými na LV č. 121 a z pohledávek dalších přihlášených věřitelů se splatnými pohledávkami, z nichž podstatná je svou výší pohledávka P3 věřitele č. 3 v celkové výši 45.039.943 Kč, jež je vykonatelná ve výši 45.017.881 Kč a je zajištěna ve výši 44.493.235 Kč nemovitostmi dlužníka evidovanými na LV č. 121 a LV č. 742 na základě rozhodnutí správce daně, dále vykonatelná pohledávka P4 věřitele č. 4 ve výši 122.715,60 Kč.

Zároveň odvolací soud zjistil, že seznamy předložené dlužníkem dle § 104 IZ jsou neúplné, pokud v nich dlužník neuvedl úplný seznam majetku, neuvedl jeho hodnotu, již neuvedl v žádném ze svých vyjádření k insolvenčnímu návrhu, ani při jednání odvolacího soudu, nepodal úplný přehled svých věřitelů a u označených dvou věřitelů neuvedl výši a splatnost závazků vůči nim. Pokud označil v seznamu majetku pohledávku za osobním dlužníkem ve výši 30.286.143,70 Kč, lze mít její dobytnost s ohledem na probíhající insolvenční řízení, vedené na osobního dlužníka, za nejistou.

K vyvrácení domněnky platební neschopnosti musel dlužník v insolvenčním řízení nepochybně prokázat, že souhrn jeho finančních prostředků a jím vlastněného majetku dosahuje hodnoty, která mu umožní uspokojit veškeré splatné pohledávky věřitelů, což dlužník ničím neprokázal a nedostál ani své povinnosti prokázat hodnotu svého majetku v takové výši, která by postačovala k uhrazení všech pohledávek známých věřitelů, jejichž pohledávky jsou v celkové výši 63.842.801,93 Kč.

Zároveň odvolací soud odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.12.2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, ze dne 2.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009 (R 80/2011), ze dne 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011 (R 43/2012) a ze dne 1.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010 (R 83/2012) uvádí, že schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se sice posuzuje nejenom podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ.

Dovolával-li se dlužník nedostatku věcné aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, vyšel odvolací soud z usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSCR 23/2012 a jeho právní věty, že: I v insolvenčním řízení platí, že stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolvenční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění), přičemž vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Z právní věty k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydaného dne 28.4.2010 pod sen. zn. 1 VSPH 278/2010 vyplývá, že Zástavní věřitel je oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek zástavního dlužníka pohledávku, kterou má za osobním dlužníkem odlišným od dlužníka zástavního a kterou lze uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění (§166 IZ); k podání insolvenčního návrhu směřujícího vůči zástavnímu dlužníku (§ 105 IZ) však legitimován není. Z citované judikatury, od níž není důvod se odchylovat ani v této věci, tak plyne nesprávný závěr soudu I. stupně o věcné aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu; toto ojedinělé pochybení soudu I. stupně, však nemůže být důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil napadené usnesení o zjištění úpadku dlužníka, neboť úpadek dlužníka byl před soudy obou stupňů nepochybně osvědčen (§ 141 odst. 2 IZ).

V daném případě lze shrnout, že pokud nebyl dlužník schopen zavčas zpeněžit své nemovitosti, nemůže s nimi volně disponovat z důvodu nařízení soudního prodeje zástavy, jejich hodnota je neznámá, neboť dlužník nedostál své povinnosti tvrdit a prokázat hodnotu vlastněného majetku ani v odvolacím řízení, pak v řízení nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti vyplývající z § 3 odst. 1 a 2 písm. d) IZ a tato okolnost jde výhradně k jeho tíži.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že je dlužník v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 63 miliónů Kč) vůči více (4) věřitelům, přičemž neosvědčil, že má k dispozici dostatečný majetek ani finanční prostředky potřebné na jejich úhradu. Protože žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodě I. výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová