4 VSPH 1968/2016-B-17
KSPH 66 INS 25564/2015 4 VSPH 1968/2016-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové, v insolvenčním řízení dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , IČO 69004854, bytem Slaný, Dřínov 28, doručovací adresa: Slaný, Novačická 1511, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2016, č.j. KSPH 66 INS 25564/2015-B-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2016, č.j. KSPH 66 INS 25564/2015-B-10, se v bodech I., II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze neschválil oddlužení dlužníka Miroslava anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs (bod II. výroku) a určil, že konkurs bude veden jako nepatrný (bod III. výroku).

V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 9.6.2016 (A-24) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a do funkce insolvenčního správce ustavil LIQUIDATORS, v.o.s. (dále jen správce), že se do insolvenčního řízení včas přihlásilo 18 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.005.889,29 Kč, a že žádná z přihlášených pohledávek nebyla popřena správcem ani dlužníkem. Akcentoval, že na schůzi věřitelů, konanou bezprostředně po přezkumném jednání dne 9.8.2016 (B-8), se nedostavil žádný z věřitelů, a že soudu byl doručen hlasovací lístek Ing. Aleny Veverkové, insolvenční správkyně věřitele M-EUROSYSTÉM, s.r.o. (dále též věřitel), která vyjádřila nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu § 389 odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ), přičemž pohledávka tohoto věřitele pochází z podnikání dlužníka. Rozvedl, že správce na schůzi věřitelů nesouhlasil s řešením oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty a ani oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť ekonomická nabídka dlužníka nesplňuje požadovanou podmínku uspokojení alespoň 30 % nezajištěných věřitelů. Míra uspokojení těchto věřitelů by činila pouze cca 13 % a to i při započítání příjmu z darovací smlouvy dárce Richarda Chaloupky ve výši 3.200 Kč měsíčně. Citoval § 389 odst. 2 písm. a), a § 405 odst. 1 a 2 IZ a vyšel ze zjištění, že k neschválení oddlužení postačuje nesouhlas věřitele a uzavřel, že oddlužení dlužníka nelze schválit také vzhledem k jeho majetkové isir.justi ce.cz situaci, neboť není naplněna podmínka uhrazení alespoň 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek. Proto oddlužení dlužníka neschválil a na jeho majetek prohlásil (nepatrný) konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (B-13) a navrhoval, aby rozhodnutí o nepatrném konkursu bylo zastaveno a bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře . Vyjádřil přesvědčení, že skutečně nevlastní žádný majetek, který by mohl být předmětem zpeněžení a jelikož má zájem své závazky vůči věřitelům řešit, předložil v odvolacím řízení smlouvu o důchodu, kterou se Richard Chaloupka zavázal poskytovat dlužníkovi důchod ve výši 9.600 Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 389 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odst. 1) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat (odst. 3).

Podle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odst. 3).

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ zkoumá insolvenční soud jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011 uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 397 odst. 1 IZ určuje, že pokud nedojde ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku přezkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že soud I. stupně usnesením ze dne 9.6.2016 (A-24) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil správce, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 9.8.2016. Při přezkumném jednání konaném dne 9.8.2016 (B-6) byly správcem i dlužníkem uznány a tedy zjištěny všechny přihlášené pohledávky. Na schůzi věřitelů se nedostavil žádný z přihlášených věřitelů a dne 7.7.2016 byl soudu I. stupně byl doručen platný hlasovací lístek věřitele (B-2), jehož prostřednictvím věřitel vyslovil svůj nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením, když jím uplatňované pohledávky vznikly z podnikání dlužníka, což je překážka ve smyslu § 389 IZ, která brání oddlužení. Dlužník na svoji obranu uváděl, že jeho dluhy vznikly za trvání manželství a jsou důsledkem jeho následného rozpadu v roce 2000, a že vzhledem k tomu, že se jeho bývalá manželka na úhradě dluhů nepodílela, nebyl dlužník sám schopen tyto dluhy platit.

Soud I. stupně za daného skutkového stavu správně dospěl k závěru o nepřípustnosti oddlužení dlužníka pro nesouhlas věřitele s pohledávkou z podnikání podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ. Odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, že má-li dlužník nezajištěné závazky z podnikání, je přípustnost jeho oddlužení závislá na vůli těchto věřitelů. Ve stadiu po povolení oddlužení se podle § 403 odst. 2 IZ přihlíží k námitkám věřitelů hlasujících o přijetí způsobu oddlužení nebo rovněž ke skutečnostem, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 405 odst. 1 IZ). Jestliže soud I. stupně přihlédl k včasnému (vyjádřenému nejpozději do skončení schůze věřitelů) nesouhlasu přihlášeného věřitele, majícího pohledávku z podnikání dlužníka s jeho oddlužením, jedná se o skutečnost bránící řešení úpadku dlužníka oddlužením podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ, která vyšla najevo v průběhu insolvenčního řízení a která by jinak odůvodňovala podle § 390 odst. 3 IZ odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, jakožto podaného neoprávněnou osobou. Soud I. stupně proto správně podle § 405 odst. 1 a 2 neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil (nepatrný) konkurs.

Pokud jde o ekonomickou nabídku dlužníka, soud I. stupně správně zjistil, že i přes případný souhlas věřitelů, kterých se dluhy z dlužníkova podnikání týkají, by ani pak nebylo možné oddlužení schválit, neboť zde nebyl předpoklad uspokojení alespoň 30 % pohledávek všech nezajištěných věřitelů dlužníka. Odvolací soud k tomu dodává, že pokud dlužník ke svému odvolání připíná novou smlouvu o důchodu ze dne 21.9.2016, kterou se Richard Chaloupka zavázal vyplácet dlužníkovi měsíčně důchod ve výši 9.600 Kč, oproti původní smlouvě o důchodu (A-15), v níž se (tentýž) Richard Chaloupka původně zavázal hradit dlužníkovi jen 3.200 Kč měsíčně, považuje odvolací soud tuto razantní změnu-bez jakéhokoliv důvěryhodného vysvětlení-za účelovou, když dlužník takovou (dostatečnou) ekonomickou nabídku neučinil již dříve. Nadto vzhledem k tomu, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že má závazky jen vůči 7 věřitelům ve výši 409.079 Kč, avšak do insolvenčního řízení se přihlásilo 18 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.005.889,29 Kč (žádná z pohledávek nebyla dlužníkem ani insolvenčním správcem popřena), lze z takové ničím nevysvětlené disproporce v počtu věřitelů a výši jejich pohledávek spolehlivě usuzovat též na to, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval dlužník nepoctivý záměr.

Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadených bodech I., II. výroku jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 25. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková