4 VSPH 1967/2016-B-16
KSUL 46 INS 5769/2016 4 VSPH 1967/2016-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Karoliny anonymizovano , anonymizovano , IČO 46782656, bytem Úštěk, Mírové nám. 83, sídlem Úštěk, Brusov 17, adresa pro doručení: Úštěk, Alešova 24, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. října 2016, č.j. KSUL 46 INS 5769/2016- B-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. října 2016, č.j. KSUL 46 INS 5769/2016-B-9 se v bodech I., II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem neschválil oddlužení dlužnice Karoliny anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenční správkyni Ing. Gabriele Burzové (dále jen správkyně; bod V. výroku), konstatoval, že působnost věřitelského orgánu bude vykonávat soud (bod VI. výroku) a uložil správkyni podávat soudu každé tři měsíce pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 26.4.2016 (A-12) zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil správkyni a nařídil první přezkumné jednání, které se konalo dne 29.6.2016 a na němž byly přezkoumány přihlášky pohledávek v celkové výši 455.722,46 Kč. Po citaci § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a § 395 odst. 1 IZ dospěl soud I. stupně k závěru, že dlužnice projevuje nedbalý přístup k řádnému plnění povinností v insolvenčním řízení, když od počátku neposkytuje správkyni řádnou součinnost, je nekontaktní, nedostavila se na schůzku se správkyní a ani na nařízené přezkumné jednání. Zároveň nebyl v důsledku jednání dlužnice pořízen soupis majetkové podstaty, ačkoliv soud I. stupně dlužnici vyzval (B-6) k nápravě shora uvedených nedostatků, tedy hlavně k poskytnutí spolupráce za účelem soupisu majetkové podstaty dlužnice. Podle sdělení správkyně dlužnice nijak nereagovala, potřebnou součinnost neposkytla, a proto soud I. stupně dospěl k závěru, že nejsou isir.justi ce.cz splněny podmínky pro schválení oddlužení, a proto s odkazem na § 405 IZ oddlužení dlužnice neschválil a současně prohlásil na její majetek konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužnice včas odvolala (B-10), neboť s ním nesouhlasila a žádala, aby je odvolací soud zrušil v celém rozsahu a schválil způsob oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o jejím nepoctivém záměru tím, že by nespolupracovala se správkyní. Argumentovala, že dne 30.6.2016 zaslala správkyni všechny požadované podklady včetně nové korespondenční adresy, měsíčně plnila soudem I. stupně stanovenou povinnost a hradila na účet správkyně částku ve výši 1.089,-Kč. Omluvila se za to, že se nedostavila na přezkumné jednání z důvodu, že důvěřovala paní Růženě Matrasové, která jí zpracovala návrh na povolení oddlužení a slíbila, že za ní vše vyřídí a dlužnice nebude muset chodit k soudu a řešit svoji situaci před cizími lidmi. Dlužnice shrnula, že se do nepříznivé finanční situace dostala po rozvodu jejího manželství, kdy se musela starat o nemohoucí rodiče a nemohla získat práci.

Správkyně ve vyjádření k odvolání ze dne 16.11.2016 (B-14) uvedla, že se opakovaně snažila kontaktovat dlužnici za účelem zjištění rozsahu jejího majetku a dalších skutečností podstatných pro insolvenční řízení, avšak dlužnice dvakrát nepřevzala výzvu správkyně k poskytnutí součinnosti a až poté, co správkyně zanechala dlužnici vzkaz u zaměstnavatele, dlužnice ji telefonicky kontaktovala. Do doby konání schůze věřitelů dne 29.6.2016 však dlužnice požadovanou součinnost neposkytla a až poté zaslala správkyni pouze výplatní pásky za období 2-5/2016, z nichž je patrné, že průměrný čistý měsíční příjem dlužnice za uvedené období činil částku ve výši 8.590,-Kč. Srážka z příjmu dlužnice by tedy činila 1.608,-Kč, spolu s darem ve výši 1.500,-Kč poskytovaným dlužnici její dcerou na základě darovací smlouvy (A-9) celkem 3.108,-Kč. Po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje správkyně by splátka určená věřitelům činila částku 2.019,-Kč, čímž by nezajištění věřitelé byli za 5 let trvání splátkového kalendáře uspokojeni částkou 121.140,-Kč, což činí cca 26,5 % hodnoty jejich zjištěných pohledávek. Dlužnice si se správkyní nesjednala schůzku, zůstala vůči ní nekontaktní a pouze dne 7.9.2016 zaslala správkyni dodatek k pracovní smlouvě, kterým byl pracovní poměr dlužnice prodloužen do 31.8.2017. Správkyně uvedla, že dosavadní příjmy majetkové podstaty tvoří pouze zálohy na odměnu a hotové výdaje správkyně v celkové výši 7.623,-Kč. Závěrem vzhledem k lehkomyslnému a nedbalému přístupu dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení a s ohledem na uvedená zjištění týkající se nedostatečného předpokládaného uspokojení věřitelů správkyně navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1), rovněž insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ustanovení § 397 odst. 1 IZ určuje, že nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku přezkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze 25.2.2016 (A-1) domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení, čemuž soud I. stupně vyhověl usnesením ze dne 26.4.2016 (A-12). Z došlých přihlášek (P1 až P4) ve shodě s protokolem o přezkumném jednání konaném dne 29.6.2016 (B-3) plyne, že se do insolvenčního řízení přihlásili 3 věřitelé s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 455.722,46 Kč, že se dlužnice k přezkumnému jednání nedostavila a že správkyně ani nikdo z věřitelů nepopřeli žádnou z přihlášených pohledávek, jež tak byly zjištěny. Žádný věřitel se zajištěnou pohledávkou za dlužnicí se do insolvenčního řízení nepřihlásil. Na schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání (B-3) přednesla správkyně obsah své zprávy (B-1), sdělila, že dlužnice řádně hradí zálohy na odměnu a hotové výdaje, avšak je nekontaktní a nesdělila správkyni své majetkové poměry. Správkyně navrhla, aby byla dlužnice opětovně vyzvána k poskytnutí součinnosti správkyni a pokud nebude reagovat, aby byl pro její nedbalý přístup prohlášen konkurs na její majetek.

Soud I. stupně usnesením ze dne 28.7.2016 (B-6) uložil dlužnici, aby si sjednala schůzku se správkyní za účelem soupisu majetkové podstaty, přičemž správkyně v podání ze dne 1.9.2016 (B-8) sdělila, že dlužnice na výzvu soudu nereagovala, nekontaktovala správkyni telefonicky, ani na pobočce a schůzka za účelem soupisu majetkové podstaty se tudíž neuskutečnila, přičemž dlužnice je od počátku řízení stále nekontaktní. Ve vyjádření k odvolání ze dne 16.11.2016 (B-14) správkyně uvedla, že ze svého příjmu a daru ve výši 1.500,-Kč by byla dlužnice schopna uspokojit nezajištěné věřitele za dobu 5 let trvání splátkového kalendáře pouze do výše 26,5 % hodnoty jejich zjištěných pohledávek.

Odvolací soud zastává názor, že si oddlužení zaslouží výlučně dlužník, jenž aktivně spolupracuje s insolvenčním správcem a soudem I. stupně, tedy který se před uvedenými subjekty neskrývá a který je zavčasu, úplně a pravdivě informuje o svých majetkových poměrech. Jestliže se v dané věci dlužnice omezila jen na podání návrhu na povolení oddlužení a jeho doplnění a o další osud svého insolvenčního řízení se již (aktivně) nestarala, ačkoliv jeho průběh mohla monitorovat prostřednictvím internetu a veřejnosti přístupného insolvenčního rejstříku, a odvolací argumentaci stavěla na irelevantním tvrzení, že se spolehla na služby třetí osoby, která jí slíbila, že se nebude muset o nic starat, jde tato skutečnost toliko k tíži dlužnice a svědčí o jejím lehkomyslném a nedbalém (a pasivním) přístupu k celému insolvenčnímu řízení. Dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla žádnou doručovací adresu, když poprvé tak učinila až v podaném odvolání. Přitom je zřejmé, že o průběhu insolvenčního řízení dlužnice věděla, kdy i přes doručení výzvy k doplnění návrhu na povolení oddlužení (A-6) náhradním způsobem, na tuto výzvu reagovala a návrh na povolení oddlužení doplnila předložením darovací smlouvy (A-9). Rovněž z hrazení záloh na odměnu a hotové výdaje správkyně vyplývá, že si dlužnice byla svých povinností částečně vědoma.

Z dosavadního průběhu řízení je zjevné, že dlužnice přistupuje k plnění povinností v insolvenčním řízení nedbale, resp. lehkomyslně, což se projevilo tím, že dosud neposkytla řádnou součinnost správkyni, s níž si nesjednala i přes několik výzev schůzku, a bez omluvy se nezúčastnila přezkumného jednání a následné schůze věřitelů. Nápravu a zlepšení svého přístupu nesjednala dlužnice ani v odvolacím řízení, když jak plyne z vyjádření správkyně ze dne 16.11.2016 (B-14), dlužnice si dosud se správkyní schůzku nesjednala a potřebnou součinnost jí neposkytla.

Mimo nedbalého a lehkomyslného přístupu dlužnice k plnění jejích povinností je také nedostatečná její ekonomická nabídka, jelikož průměrný měsíční příjem dlužnice ve výši 8.590,-Kč spolu s darem ve výši 1.500,-Kč nepostačuje ani k minimální insolvenčním zákonem předvídané úhradě zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 30 % jejich hodnoty, když by dlužnice byla schopna po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje správkyně uhradit nezajištěným věřitelům za dobu 5 let trvání splátkového kalendáře pouze částku 121.140,-Kč, tedy 26,58 % hodnoty jejich zjištěných pohledávek.

Za situace, kdy soudem I. stupně správně zjištěný skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, neboť dlužnice ani v odvolacím řízení ničím hodnověrně nevyvrátila důvody, jež brání schválení jejího oddlužení, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 23. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková