4 VSPH 1966/2015-A-13
KSCB 41 INS 21021/2015 4 VSPH 1966/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníků-manželů Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , a Anny anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Veselí nad Lužnicí, Blatské sídliště 589, zahájeném na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. září 2015, č.j. KSCB 41 INS 21021/2015-A-8

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. září 2015, č.j. KSCB 41 INS 21021/2015-A-8, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil dlužníkům-manželům Jaroslavu anonymizovano (dále též dlužník) a Anně anonymizovano (dále též dlužnice), aby do 15 dnů od právní moci usnesení uhradili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a zejména uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém nenavrhli způsob oddlužení, že v seznamu závazků uvedli dva závazky, z toho nezajištěný závazek ve výši 45.000,-Kč vůči Olze Krátké a dále zajištěný závazek ve výši 1.600.000,-Kč vůči České spořitelně, a.s., z titulu úvěru, jenž byl poskytnut čtyřem dlužníkům (z toho právě i dlužníkům) a jenž je zajištěn nemovitým majetkem nikoli však ve vlastnictví dlužníků. Tvrzený zajištěný závazek je tedy vůči dlužníkům závazkem nezajištěným a celková výše jejich nezajištěných závazků činí 1.645.000,-Kč. Soud dále uvedl, že pro případ oddlužení splátkovým kalendářem činí 30 % jejich závazků 493.500,-Kč (bez odměny insolvenčního správce), že z příjmu dlužníka ve výši 12.179,-Kč (starobní důchod) lze srážet částku ve výši 3.021,-Kč, z příjmu dlužnice ve výši 9.542,-Kč (starobní důchod) lze pak srazit částku 1.263,-Kč a že za pět let by tak ze svých příjmů uhradili pouze 257.040,-Kč (méně než 30 %). V případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (pozemků dlužníků) je pak zřejmé, že ani v tomto případě by nebyli schopni uhradit 30 % svých závazků, neboť její hodnota byla dlužníky oceněna částkou 1.548,-Kč. Soud uzavřel, že návrhu dlužníků na povolení oddlužení zřejmě nebude možno vyhovět (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ) a na majetek dlužníků by pak po zjištění jejich úpadku byl prohlášen konkurs (§ 396 odst. 1 IZ) a že v takovém případě minimální odměna insolvenčního správce činí 45.000,-Kč. Proto uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby usnesení bylo zrušeno nebo aby byla záloha stanovena v nižší výši . Namítali, že jejich příjmy (důchody) jsou velmi nízké a záloha je neúměrná jejich možnostem. Dále uvedli, že úvěr je zajištěn nemovitostí ve vlastnictví spoludlužníka Pavla Krátkého, který je také v insolvenčním řízení a lze tedy předpokládat, že nemovitost bude zpeněžena.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužníci insolvenčním návrhem doručeným mu dne 18.8.2015 (A-1) domáhali zjištění svého úpadku a povolení oddlužení s tím, že nenavrhli způsob oddlužení. Z návrhu a z jeho příloh (A-2, A-5) vyplývá, že dlužníci podle svého tvrzení mají 2 splatné nezajištěné závazky vůči 2 věřitelům v celkové výši 1.645.000,-Kč. Dlužníci nedisponují žádnými finančními prostředky ani majetkem vyjma pozemků oceněných dlužníky na částku 1.548,-Kč, jejich měsíční příjem tvoří starobní důchod dlužníka ve výši 12.179,-Kč a starobní důchod dlužnice ve výši 9.542,-Kč. Žádné další příjmy pro účely oddlužení dlužníci nedoložili.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníků konkursem, kdy náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníků (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když téměř nemajetným dlužníkům uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníků spočívající v jejich přesvědčení, že závazek vůči České spořitelně, a.s., ve výši 1.600.000,-Kč bude v dohledné době alespoň částečně uspokojen v rámci insolvenčního řízení dlužníka Pavla Krátkého (úvěrového spoludlužníka) ze zpeněžení jeho zajištěného majetku, nemá na posouzení věcí žádný vliv. Třeba dodat, že pohledávku České spořitelny, a.s., nelze považovat za zajištěnou ve vztahu k dlužníkům, neboť její zajištění nevázne na majetku, který by tvořil jejich majetkovou podstatu. Proto soud I. stupně správně přihlédl též k pohledávce České spořitelny, a.s. (nezajištěné majetkem dlužníků), jejíž zaplacení je zajištěno zástavním právem váznoucím na nemovitostech ve vlastnictví jiné osoby (Pavla Krátkého), když posuzoval ekonomickou nabídku dlužníků pro oddlužení se závěrem, že je nedostatečná. Ostatně dlužníci mohou využít svého práva a dle § 129 odst. 1 IZ (jak byli soudem I. stupně řádně poučeni) vzít svůj insolvenční návrh zpět, a to až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do nabytí právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 11. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková