4 VSPH 1954/2016-B-168
KSPH 36 INS 9101/2010 4 VSPH 1954/2016-B-168

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníka Miroslava Pazdernatého, nar. 1.5.1958, bytem Rakovník, Lužná 141, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 9101/2010-B-151, ze dne 22. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 9101/2010- B-151, ze dne 22. srpna 2016, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zrušil schválené oddlužení dlužníka Miroslava Pazdernatého (dále jen dlužník; bod I. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku) a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.10.2010 (A-15) byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D. (dále jen správce) a bylo povoleno řešení dlužníkova úpadku oddlužením, a usnesením ze 21.3.2012 (B-64) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Citoval § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozvedl, že ze zpráv správce vyplývá, že dlužník řádně splácel pouze několik měsíců po vydání rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, v současné době je dlužník zaměstnán u společnosti EUROMEDIA GROUP, k.s. a z tohoto dlužníkova příjmu je hrazena pouze odměna správce. Za účelem plnění oddlužení nařídil soud I. stupně jednání na dny 10.10.2013, 2.4.2015 a 9.8.2016 a vylíčil, že je dlužník zaměstnán u společnosti EUROMEDIA GROUP, k.s., jeho měsíční příjem činí částku 13.000 Kč čistého, nemá žádný další příjem a není mu známa žádná skutečnost, na jejímž základě by bylo možné dospět k závěru, že v budoucnosti dojde k navýšení jeho příjmů. Soud konstatoval, že celková výše do insolvenčního řízení přihlášených pohledávek činila částku 1.333.909,77 Kč, přičemž správce popřel pohledávku věřitele č. 10 ve výši 1.101 Kč a že tato pohledávka, stejně jako přihlášky pohledávek věřitele č. 5 ve výši 42.608 Kč a věřitele č. 15 ve výši 22.299 Kč byly soudem odmítnuty. Celkový objem správcem uznaných pohledávek nezajištěných věřitelů tak činí 1.267.901,77 Kč, dlužník popřel při přezkumných jednáních pohledávky v celkovém objemu isir.justi ce.cz

201.734 Kč, a to pohledávku věřitele č. 9 ve výši 102.734 Kč, věřitele č. 13 ve výši 39.000 Kč a věřitele č. 14 ve výši 60.000 Kč a po poučení dlužníka ze dne 17.3.2015 (B-121) o podání žalob, kterými má možnost své popření vůči těmto věřitelům uplatnit, podal dlužník žaloby pouze proti věřitelům č. 9 a č. 14, tedy v rozsahu částky 162.734 Kč. Dlužník sice podal žaloby i vůči věřitelům č. 5 a č. 7, jejich pohledávky však při přezkumných jednáních nepopřel. Nezajištěným věřitelům byla do konce července 2016 uhrazena částka 68.171,06 Kč, u správce jsou deponovány finanční prostředky v objemu 80.401 Kč, průměrná měsíční splátka dlužníka za posledních 6 měsíců činila 2.284 Kč. Závěrem dodal, že pokud se jedná o možnost dlužníka splnit splátkový kalendář a uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, bylo by pak třeba, aby výše měsíční splátky oddlužení činila od září 2016 alespoň 25.348,20 Kč, a to za předpokladu plného úspěchu dlužníka v řízení o popřených pohledávkách věřitelů č. 9 a č. 14. Pro shora uvedené soud I. stupně shledal, že je zřejmé, že dlužník podmínky oddlužení neplní a s ohledem na dobu trvání oddlužení není pravděpodobné, že by mohlo dojít ke změně, a proto postupoval dle § 418 odst. 1, písm. b) IZ a zrušil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (B-159), a to podle jeho obsahu jen proti bodům I. a II. výroku a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a aby mu bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Nesouhlasil s rozhodnutím soudu I. stupně, neboť dle jeho názoru částka, která byla dlužníkem zaslána pro účely oddlužení, nezahrnuje v plném rozsahu částku, vybranou od minulého zaměstnavatele (zahrnul toliko částku ve výši 148.572,06 Kč) a částku, kterou má správce deponovat na svém účtu. Tvrdil, že v případě úspěchu v incidenčních řízeních by dlužná částka činila cca 800.000 Kč, za předpokladu úhrady částky 250.000 Kč by došlo k uspokojení cca 30 % nezajištěných věřitelů. Akcentoval, že jeho nynější zaměstnavatel zasílá pro účely oddlužení měsíčně v průměru částku 3.000 Kč a tyto platby rovněž správce nezapočetl do oddlužení. Namítal, že od samého počátku žádal o změnu správce z důvodu jeho nedůvěry a nepochopil, proč mu nebylo vyhověno. Závěrem upozornil na výši odměny správce v částce 1.080 Kč, na níž dle jeho názoru nemá nárok, neboť mu náleží záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů pouze ve výši 900 Kč.

Správce ve svém vyjádření (B-161) uvedl, že se s námitkami a domněnkami dlužníka ohledně chybně vypočítané částky pro plnění splátkového kalendáře vypořádal již opakovaně v minulosti, naposledy svým podáním ze dne 3.5.2016 (B-145), a že dlužník pro svá tvrzení nikdy nedoložil jediný důkaz, tj. žádné listiny, které by prokázaly, že na účet majetkové podstaty byly zaslány finanční prostředky v takových částkách, které uvádí dlužník. Rozvedl, že si účtuje zálohu na odměnu a hotové výdaje v souladu usnesením soudu I. stupně (B-64) a v souladu s příslušnými právními předpisy, přičemž poukázal na to, že dlužník ve svých výpočtech opomněl zohlednit DPH, jejíž je správce plátcem. Závěrem doplnil, že eviduje platby za měsíc srpen a září 2016 ve výši 3.198 Kč a 3.150 Kč, které prozatím nebyly rozvrhnuty mezi nezajištěné věřitele, jelikož byl na majetek dlužníka napadeným usnesením prohlášen konkurs.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., aniž při splnění podmínek § 94 odst. 3 IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 418 odst. 1 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a/), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b/), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c/), anebo to navrhne dlužník (písm. d/). Podle odst. 3 zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 1 a 3, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů podle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba oddlužení za podmínek stanovených v § 418 IZ ukončit.

Z obsahu spisu plyne, že soud I. stupně usnesením ze dne 8.10.2010 (A-15) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 21.3.2012 (B-64) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a uložil mu, aby platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím správce splátky svých dluhů v určeném poměru a stanovil termín první splátky ke dni 25.4.2012. Zjištěné pohledávky za dlužníkem (při zohlednění jím popřených pohledávek věřitelů č. 9 a č. 14) činí částku 1.105.167 Kč. Závazky dlužníka a měly být spláceny z příjmu dlužníka ze zaměstnání (v tehdejší výši 16.500 Kč čistého měsíčně), což by umožňovalo, aby dlužník během pěti let uhradil na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně 30 % jejich hodnoty. Z podání správce ze dnů 3.5.2016 (B-145) plyne, že dlužník splátkový kalendář dlouhodobě neplnil, za dobu po schválení oddlužení došlo k rozeslání poslední splátky mezi nezajištěné věřitele v měsíci říjnu 2012, od listopadu 2012 do října 2015 nebylo na účet správce plněno ničeho. další srážku z příjmu dlužníka ve výši 3.150 Kč správce obdržel až v měsíci listopadu 2015 (srážka ze mzdy od EUROMEDIA GROUP, k.s.), v měsíci prosinci 2015 eviduje mimořádnou splátku ve výši 4.000 Kč, další platba na plnění oddlužení ve výši 1.542 Kč, byla připsána na účet správce v únoru 2016, v březnu 2016 byla poukázána platba ve výši 1.178 Kč a v dubnu 2016 ve výši 1.830 Kč. Soud I. stupně proto podle § 418 IZ nařídil jednání na den 9.8.2016 (B-148), na němž správce uvedl, že předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činí 6 % a pokud by měla být splněna podmínka alespoň 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů do konce doby oddlužení v březnu 2017, výše měsíčních splátek by musela činit 38.000 Kč. Dlužník při tomto jednání uvedl, že pokud se jedná o jeho současné příjmy, tak ty mu plynou pouze z pracovního poměru u společnosti EUROMEDIA GROUP, k.s. měsíčně ve výši 13.000 Kč čistého. Následně, dne 22.8.2016 (B-151) soud I. stupně vydal napadené usnesení, kterým oddlužení dlužníka zrušil a na jeho majetek prohlásil nepatrný konkurs.

Dlužník k výzvě odvolacího soudu podáním ze dne 7.11.2016 (B-166) uvedl, že trvá na svém odvolání a namítal, že správce odmítl podat incidenční žaloby na některé z jeho věřitelů, proto je musel podat sám. Namítal, že mu správce nechal zablokovat účet, čímž zablokoval i podúčet jeho dcery vytvořený k jeho účtu, a že správce jeho dceru o tyto peníze okradl a vyúčtoval je jako mimořádnou splátku a stejně tak naložil s penězi, které byly určené k zakoupení paliva na zimu. K tomuto podání předložil přehled příjmu své dcery Pavlíny Pazdernaté, včetně její dohody o provedení práce u společnosti EUROMEDIA GROUP, k.s. Správce k výzvě odvolacího soudu podáním ze dne 31.10.2016 (B-165) odkázal na své vyjádření ze dne 3.5.2016 (B-145) a aktualizoval stav plnění oddlužení za období květen 2016 až říjen 2016, v němž byla na účet majetkové podstaty dlužníka připsána částka 26.037,28 Kč, dluh na odměně správce činí částku 34.020 Kč, u správce jsou deponovány finanční prostředky ve výši 106.438,28 Kč a shrnul, že k tomu, aby byla splněna podmínka uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek, by bylo potřeba během následujících 4 měsíců trvání oddlužení uhradit měsíčně částku 62.667,79 Kč.

Odvolací soud ze shora uvedených důvodů shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že dlužník řádně neplnil schválený splátkový kalendář a nedoložil takový příjem, který by mu umožnil ve zbývající době případného trvání oddlužení splnit schválený splátkový kalendář alespoň v minimálním, zákonem stanoveném rozsahu. Je tomu tak proto, že ze mzdy dlužníka u zaměstnavatele EUROMEDIA GROUP, k.s. ve výši 11.550 Kč hrubého měsíčně (B-128) činí průměrná výše měsíčních srážek cca 3.000 Kč měsíčně. Pokud by odvolání bylo vyhověno, bylo by třeba nejprve uhradit dlužnou odměnu správce, průběžně hradit běžnou odměnu a hotové výdaje správce v částce 1.080 Kč měsíčně, zbytek by mohl být použit na uspokojení věřitelů. Z celkové doby 5 let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež nelze prodloužit, již uplynulo 4,5 roku, v depozitu u správce se nachází částka 106.438,28 Kč, a proto s ohledem na dluh stávají dluh na odměně správce a vzhledem k tomu, že na pohledávky věřitelů byla dosud vyplacena toliko částka 68.171,06 Kč, nelze očekávat uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v minimálním zákonném rozsahu, i při zohlednění dlužníkem popřených pohledávek věřitelů č. 9 a č. 14. I pokud by se prokázalo tvrzení dlužníka, že správce neoprávněně drží v depozitu finanční prostředky jeho dcery (což je řešeno v řízení před soudem prvního stupně), byla by míra eventuálního uspokojení dlužníkových věřitelů o takovou částku ponížena a tento argument tedy nemůže mít vliv na věcnou správnost napadeného usnesení. Pro úplnost odvolací soud dodává, že z obsahu insolvenčního spisu neplyne, že by dlužník jakkoli doložil svá tvrzení o tom, že správce měl od bývalého zaměstnavatele obdržet vyšší částky, než odpovídají dílčím zprávám správce založeným ve spise.

Odvolací soud tak uzavírá, že dlužník v odvolání nevyvrátil správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, tento závěr byl naopak v odvolacím řízení potvrzen. K odvolací argumentaci týkající se toho, že je správci na odměnu a náhradu hotových výdajů vyplácena 1.080 Kč (přestože by podle dlužníka měla činit toliko 900 Kč) odvolací soud uvádí, že správce je již plátcem DPH, proto mu náleží ve smyslu § 38 IZ k odměně a náhradě hotových výdajů částka, odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jak shora uvedeno, tvrzení dlužníka ohledně toho, že z jeho účtu byla správcem odvedena na účet majetkové podstaty částka náležející jeho dceři, nemůže ničeho změnit na závěru, že nebude možné splnit podstatnou část splátkového kalendáře.

Odvolací soud proto uzavřel, že soud I. stupně postupoval předvídatelně, neboť dal dlužníkovi dostatečnou možnost odvrátit pro něj nepříznivý průběh insolvenčního řízení, a napadené rozhodnutí tak nebylo překvapivé. Závěr, že v projednávané věci byly splněny předpoklady podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ pro zrušení schváleného oddlužení, je správný, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 23. listopadu 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková