4 VSPH 1925/2016-A-11
KSPL 53 INS 13705/2016 4 VSPH 1925/2016-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem Týnec 14, 341 01 Malý Bor, zahájené na návrh navrhovatele Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Týnec 14, 341 01 Malý Bor, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2016, č.j. KSPL 53 INS 13705/2016-A-5,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2016, č.j. KSPL 53 INS 13705/2016-A-5, se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh navrhovatele Václava anonymizovano (dále jen navrhovatel; bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem doručeným dne 8.6.2016 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice Renáty anonymizovano (dále jen dlužnice) s tím, že má vůči ní splatnou pohledávku z titulu půjčky ve výši 20.000,-Kč splatné dne 6.8.2015, přičemž smluvní úrok byl sjednán ve výši 10 % ročně, tvrdil, že dlužnice dne 6.8.2015 uznala pohledávku co do důvodu a výše, avšak dosud dluh nezaplatila, a že má i další věřitele, jelikož společnosti AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným dlužila k datu 9/2012 částku cca 40.000,-Kč, má tedy více věřitelů, své peněžité isir.justi ce.cz závazky řádně neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, a proto je v úpadku. Citoval § 3, § 128 odst. 1 a § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vysvětlil nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu a uzavřel, že insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro jeho nedostatky nelze v řízení pokračovat, jelikož v něm navrhovatel neuvedl rozhodující skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že se dlužnice nachází v úpadku, neboť u pohledávky dalšího věřitele neuvedl její přesnou výši, právní titul ani konkrétní údaj o její splatnosti a navrhovatelem tvrzené skutečnosti ohledně této pohledávky nelze dovodit ani z příloh návrhu. Proto insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 IZ, přičemž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že dlužnici žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se navrhovatel včas odvolal a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí o zjištění úpadku. Měl za to, že dostatečně identifikoval další věřitele, neboť uvedl jejich označení, IČO, adresu i splatnou pohledávku v přibližné výši, kterou doložil i jednacími čísly konkrétního exekutorského úřadu. Uváděl, že při zjišťování dalších věřitelů se splatnou pohledávkou vycházel z informačních systémů veřejné správy (ze sdělení soudních exekutorů) a přesnější informace o důvodu a přesné výši pohledávky nemůže zjistit, neboť další věřitelé ani exekutorské úřady nemají povinnost tyto údaje sdělovat. Doplnil, že se po podání insolvenčního návrhu dozvěděl o návrhu na výkon rozhodnutí srážkou z účtu a tvrdil, že dlužnice je v prodlení několika měsíců s plněním pravidelných splátek dalším věřitelům.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o existenci splatné pohledávky za dlužníkem), není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Jak vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, požadavek formulovaný v § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu § 4 odst. 2 věty první zákona o konkursu a vyrovnání, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud ČR na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Přitom též zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

V usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A, uveřejněném pod číslem 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud ČR vyložil, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž nejsou konkrétně označeni další věřitelé dlužníka a konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané IZ a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Rovněž judikatura Vrchního soudu v Praze je již ustálena v tom, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování, musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku. Navrhovatel je tedy povinen k podmínce plurality věřitelů dlužníka v návrhu tvrdit takové skutečnosti, které budou-li osvědčeny či prokázány, umožní přijmout závěr, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka pak musí být v návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být co do svého důvodu, výše a splatnosti náležitě identifikovány.

Z insolvenčního návrhu (A-1) odvolací soud zjistil, že pohledávku dalšího věřitele dlužnice, společnosti AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, identifikoval navrhovatel toliko následujícím způsobem: částku cca 40.000,-Kč dluží na jistině částku cca 16.000,-Kč plus příslušenství, což bylo k datu 9/2012 . Navrhovatel tedy neuvedl žádný údaj o splatnosti tvrzené pohledávky tohoto dalšího věřitele, jelikož ze způsobu, jakým ji v návrhu popsal, nelze ani dovodit, zda se jedná o splatnou pohledávku. Podmínkou úpadku přitom je, že peněžité závazky dlužníka vůči (nejméně dvěma) věřitelům jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, což však z údajů uváděných navrhovatelem nevyplývá.

Ze shora uvedeného tvrzení navrhovatele tedy nelze dovodit, že má dlužnice ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ vůči dalšímu věřiteli (konkrétní) peněžitý závazek po (konkrétní) dobu delší třiceti dnů po splatnosti a že by jej nebyla schopna plnit. Návrh totiž postrádá též vylíčení takových rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Navrhovatel neuvedl ani žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je vůči více věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Obecné tvrzení, že dlužnice neplní své závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, je toliko citací zákonného ustanovení a nikoli řádným vylíčením rozhodujících skutečností. Odvolací soud proto-ve shodě se soudem I. stupně-dospěl ke stejnému závěru, totiž že v posuzované věci nelze bez dalších (v dané věci absentujících) tvrzení usuzovat na úpadek dlužnice.

Insolvenční návrh tedy vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat. Vzhledem k tomu, že § 128 odst. 1 IZ pro tento případ vylučuje postup dle § 43 o.s.ř., soud I. stupně postupoval správně, když insolvenční návrh napadeným usnesením bez dalšího odmítl.

Na základě výše uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora proto odvolací soud napadené jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř. včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, jelikož zcela úspěšné dlužnici nevznikly žádné náklady v souvislosti s řízením o odvolání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 24. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková