4 VSPH 1912/2016-A-13
KSPL 53 INS 20646/2016 4 VSPH 1912/2016-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka SEGWAY Plzeň, s.r.o., IČO 03795519, sídlem Plzeň, Náměstí Republiky 2/2, zast. Mgr. Lukášem Matasem, advokátem, sídlem Plzeň, Malá 6, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2016, č.j. KSPL 53 INS 20646/2016-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2016, č.j. KSPL 53 INS 20646/2016-A-6 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě deseti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Plzni.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil dlužníkovi SEGWAY Plzeň, s.r.o. (dále jen dlužník), aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 2.8.2016 (A-1) domáhal zjištění svého úpadku. Odkazoval na § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil smysl institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Rozvedl, že v insolvenčním návrhu dlužník tvrdil, že má více věřitelů, vůči kterým má splatné peněžité závazky v celkové výši 1,642.579,98 Kč a není schopen je plnit, že je předlužen, neboť hodnota jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, který tvoří pouze 8 strojů Segway v pořizovací ceně 168.932,-Kč za kus, tiskárna, kamera a vybavení kanceláře v sídle dlužníka, isir.justi ce.cz a že dlužník nemá žádné pohledávky ani žádné zaměstnance. Doplnil, že ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu a jeho přílohách je patrné, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem, ve kterém lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, avšak do doby zpeněžení majetkové podstaty zde nejsou volné finanční prostředky potřebné pro úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. Proto soud I. stupně uložil dlužníku povinnost k úhradě zálohy ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník včas odvolal (A-7) a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil s rozhodnutím soudu I. stupně, neboť je dle jeho názoru předčasné a nepřezkoumatelné. Dlužník poukázal na obsah insolvenčního spisu, z jehož obsahu je patrné, že v majetkové podstatě je dostatek majetku, postačujícího na úhradu nákladů insolvenčního řízení a důvod, proč se soud I. stupně rozhodl pro uložení zálohy v maximální možné výměře, není z napadeného usnesení zřejmý.

K odvolání dlužníka se podáním ze dne 21.9.2016 (A-8) vyjádřil přihlášený věřitel č. 1 Josef Ježek (dále jen věřitel), který navrhl, aby byl insolvenční návrh dlužníka odmítnut, neboť dlužník věrohodným způsobem neprokázal skutečnost, že se nachází v úpadku, když dle názoru věřitele dlužníkův závazek vůči panu Svatoslavu Millerovi neexistuje, tudíž by k němu nemělo být přihlíženo, a ostatní závazky dosahují nízké výše, a že je dlužník schopen je plnit bez větších obtíží. Věřitel vede vůči dlužníkovi exekuční řízení, přičemž v důsledku podaného insolvenčního návrhu dlužníka nelze exekuci provést a dle názoru věřitele je záměrem dlužníka vyhnout se splnění jeho povinností v rámci exekučního řízení .

Dlužník se v replice ze dne 29.9.2016 (A-9) ohrazoval proti závěrům věřitele, neboť je měl za účelové a nepravdivé.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3).

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu I. stupně dne 6.9.2016 (A-1) domáhal zjištění svého úpadku. Vylíčil, že se dostal do ekonomicky nepříznivé situace, neboť k návrhu věřitele bylo vůči němu zahájeno exekuční řízení a jeho příčinou byla obchodní činnost dlužníka značně omezena. Dlužník tak nemá dostatek finančních prostředků, prostřednictvím kterých by mohl svoji činnost dále provozovat. Ze seznamu majetku a závazků (A-3), který je součástí příloh přiložených k insolvenčnímu návrhu, odvolací soud zjistil, že dlužník vlastní majetek sestávající z osmi strojů Segway model i2 SE v hodnotě 168.932,25 Kč/stroj, tiskárny HP v hodnotě 16.980,-Kč, kancelářské nábytkové sestavy v hodnotě 8.999,-Kč, stojanu na kabáty v hodnotě 699,-Kč, jídelního stolu se čtyřmi židlemi v hodnotě 4.119,-Kč, kamery a kancelářského křesla na kolečkách, jejichž hodnotu neuvedl a doplnil, že nemá žádné pohledávky. Závazky má vůči věřiteli ve výši 936.429,07 Kč z titulu smlouvy o půjčce (splatnost dne 18.4.2016); vůči Svatoslavu Millerovi ve výši 793.000,-Kč z titulu nesplacené směnky (splatnost dne 20.5.2016); vůči ČSOB Pojišťovně, a.s. ve výši 4.482,-Kč z titulu neuhrazené faktury za pojištění strojů Segway (splatnost dne 13.5.2016); vůči AXA penzijní společnosti, a.s. ve výši 4.035,92 Kč z titulu neuhrazeného nájemného (splatnost dne 30.6.2016); vůči BEATIN, s.r.o. ve výši 1.694,-Kč za administrativní činnost (splatnost dne 24.6.2016); vůči Beatin Aqua, s.r.o. ve výši 2.450,-Kč z titulu obsluhy strojů a obsluhy provozovny a v poslední řadě vůči O2 Czech Republic, a.s. ve výši 488,99 Kč za telefonní služby (splatnost dne 29.6.2016).

Za situace, kdy lze očekávat, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem, je nutné podotknout, že při řešení úpadku konkursem představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka, z nichž vyplývá, že náklady řízení bude možné uhradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Proto ke krytí počátečních výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce bude dle názoru odvolacího soudu postačovat záloha ve výši 20.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka částečně důvodným, a podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi uložil zaplatit zálohu ve výši 20.000,-Kč.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 17. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková