4 VSPH 1910/2016-B-19
KSPH 71 INS 12819/2016 4 VSPH 1910/2016-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Rakovník, Pod Václavem 2086, o odvolání věřitelky č. 1 BcA. Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Rakovník, Čelakovského 297, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2016, č.j. KSPH 71 INS 12819/2016-B-13,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2016, č.j. KSPH 71 INS 12819/2016-B-13, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze schválil oddlužení dlužníka Vladimíra anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), ustanovil insolvenčního správce Mgr. Tomáše Linhu (dále jen správce; bod II. výroku), uložil dlužníkovi, aby z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, prostřednictvím správce, nezajištěným věřitelům měsíčně částku, která svým rozsahem odpovídá částce, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (bod III. výroku), uložil dlužníkovi povinnosti uvedené v bodech IV., V. výroku, uložil správci povinnosti uvedené v bodech VI., VII., VIII., IX. výroku, uložil dárkyni Kateřině Adamové, aby ke každému 15. dni v měsíci zasílala částku 500 Kč na účet majetkové podstaty (bod X. výroku), uložil plátcům mzdy dlužníka povinnosti uvedené v bodech XI., XII., XIII. výroku, uvedl, že příjmy z nichž musí dlužník uhradit první splátku, jsou dar od paní Kateřiny Adamové a mzda vyplacená zaměstnavatelem Annou Valešovou (bod XIV. výroku), určil, že povinnosti podle tohoto usnesení se po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vztahují i na všechny další případné plátce mzdy nebo jiného příjmu dlužníka v době trvání účinků oddlužení (bod XV. výroku), a uložil přihlášeným věřitelům, aby nejpozději k termínu úhrady první splátky sdělili správci čísla svých bankovních účtů (bod XVI. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně mj. uvedl, že mu byl dne 27.5.2016 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení (A-1), že usnesením ze dne 14.6.2016 (A-9) zjistil úpadek dlužníka isir.justi ce.cz a současně povolil řešení úpadku oddlužením, a že dne 3.8.2016 proběhlo přezkumné jednání a následně schůze věřitelů, kde bylo zjištěno, že se do insolvenčního řízení přihlásili celkem 3 věřitelé s pohledávkami v celkové výši 341.371 Kč. Dále uvedl, že správce popřel pohledávku P3 věřitele č. 3 Vladimíra anonymizovano co do pravosti a výše s ohledem na skutečnost, že se jedná o nárok z půjčky, která nebyla reálně poskytnuta (dlužník tuto pohledávku nepopřel), že dne 29.7.2016 obdržel hlasovací lístek věřitelky č. 1 BcA. Michaely anonymizovano (dále jen věřitelka č. 1; B-3), jejíž pohledávka ve výši 241.978 Kč byla na přezkumném jednání zjištěna, že tato věřitelka hlasovala proti řešení oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty i plněním splátkovým kalendářem, a že k projednání těchto námitek nařídil jednání na den 14.9.2016, z něhož se věřitelka č. 1 omluvila (B-11).

Při jednání konaném dne 14.9.2016 (B-12) dlužník k těmto námitkám uvedl, že svým insolvenčním návrhem nesledoval nepoctivý záměr a naopak se snažil řešit svoji tíživou finanční situaci a v současné době pracuje jako kuchař v restauraci Rychta, jejíž majitelé jsou jeho rodiče a jeho čistý měsíční příjem dosahuje výše 10.000 Kč. K pohledávce věřitelky č. 1 uvedl, že ji nepopírá a snažil se ji uhradit dříve, přičemž nabízel možnost splátek ve výši 4.000 Kč měsíčně, na což věřitelka č. 1 nepřistoupila. Správce doplnil, že se k námitkám nelze vyjádřit, neboť jsou nekonkrétní a pokud se jedná o uspokojení věřitelů v konkursu, nelze tento návrh akceptovat, neboť dlužník nemá žádný majetek, který by bylo možné zpeněžit ve prospěch nezajištěných věřitelů, a že pro věřitele je výhodné, aby byl úpadek řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, kdy věřitelé obdrží minimálně 32,6 % jejich zjištěných nezajištěných pohledávek, a poukázal na pohledávku věřitele č. 3, o kterou je nyní vedena incidenční žaloba.

Soud I. stupně uzavřel, že s ohledem na obsah soudního spisu, rozsah majetku, výši příjmu, daru a vyjádření správce, má za to, že dlužník nedisponuje hodnotnějším majetkem, ze kterého by byl schopen věřitele uspokojit, a že naproti tomu je zde předpoklad, že z darů bude možné uspokojit přihlášené nezajištěné věřitele nejméně v minimální zákonem stanovené výši, potřebné pro jeho oddlužení a vzhledem k tomu, že neshledal důvody, které by bránily schválení oddlužení dle § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ), rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Proti tomuto usnesení se věřitelka č. 1 včas odvolala (B-14) a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že neschválí oddlužení dlužníka a prohlásí na jeho majetek konkurs, neboť měla za to, že oddlužení dlužníka nemělo být schváleno pro jeho nepoctivý záměr. Měla za to, že rozhodnutí soudu I. stupně je nepřezkoumatelné, neboť se soud I. stupně nevypořádal s jejími konkrétními námitkami, týkajícími se nepoctivého záměru dlužníka-zatajování majetku, zatajování významných skutečností, nedostatečná snaha dlužníka maximalizovat své příjmy, přestože věřitelka č. 1 předložila soudu důkazy na podporu tvrzení o tom, že dlužník neoprávněně podniká, provozuje bar v restauraci Na Rychtě, zajišťuje produkci koncertů, uskutečňuje výrobu a prodej burgerů v restauraci a zatajuje své příjmy, resp. vzdává se výhodnější výdělečné činnosti, čímž zkracuje uspokojení svých věřitelů. Doplnila, že o faktickém podnikání dlužníka v restauraci Na Rychtě v Rakovníku svědčí jeho vyjádření na jednání konaném dne 2.3.2015 před Okresním soudem v Rakovníku ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 253/2014, kde uvedl, že v období listopadu/ prosince roku 2011 pracoval v restauraci Na Rychtě, kde měl příjem okolo

10.000 Kč, přestože z potvrzení Úřadu práce ČR-krajské pobočky v Příbrami ze dne 18.5.2016 vyplývá, že byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 10.1.2011 do 25.9.2013 a byla mu v době od 10.1.2011 do 9.6.2011 poskytována podpora v nezaměstnanosti. Rovněž z SMS komunikace věřitelky č. 1 s dlužníkem z listopadu roku 1011 vyplývá, že dlužník v restauraci podnikal, neboť dle jeho sdělení otec po něm požadoval, ať mu dává každý měsíc 10.000 Kč . Soudu I. stupně tak vytýkala, že nepřihlédl k její námitce o neustálém podnikání dlužníka v Restauraci Na Rychtě, když je na internetových stránkách uváděn jako provozovatel, přestože předložila soudu prezentaci této restaurace a music baru na internetu s uvedením emailové adresy a telefonního čísla dlužníka (prostřednictvím této emailové adresy jsou dlužníkem organizovány koncerty v music baru a přijímány objednávky surovin na výrobu burgerů). Dále namítala, že dlužník je dle Registru ekonomických subjektů ČSÚ veden jako fyzická osoba podnikající s oborem činnosti -mj. stravování v restauracích, u stánků a v mobilních zařízeních.

Akcentovala, že se soud I. stupně nevypořádal s námitkou, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu nepravdivě informoval soud o skutečnosti, že si od svého otce dne 29.7.2015 půjčil částku 100.000 Kč na úhradu dluhu věřitelky č. 1, na zaplacení směnky na částku 100.000 Kč, avšak ve skutečnosti uhradil dlužník věřitelce č. 1 pouze částku 72.000 Kč, jak je patrné z dohody o splnění dluhu ze dne 30.7.2015. Zbývající část půjčené částky dlužník zjevně nepoužil na úhradu svých závazků vůči svým věřitelům a nikdy nevysvětlil, jak s těmito zbývajícími prostředky naložil.

Nesouhlasila s tím, že se soud I. stupně rovněž nevypořádal s námitkou, že dlužník neinformoval soud o tom, že jeho dluh vůči věřitelce č. 1 je dluhem z podnikání, přičemž tyto dluhy z podnikání brání ve smyslu § 389 IZ schválení oddlužení.

Předeslala, že se soud I. stupně nezabýval skutečností, že pokud dlužník pobírá měsíční mzdu 10.500 Kč hrubého, je zřejmé, že se tak vzdává výhodnější výdělečné činnosti, když na trhu práce existuje řada možností, jak dosáhnout v oboru kuchař-číšník znatelně vyšších příjmů. Vzhledem k tomu, že dlužník pracuje v rodinném podniku , je dle ní neakceptovatelné, aby tam pracoval za minimální mzdu a svou podhodnocenou prací dotoval chod rodinného podniku. Dlužník nevyužívá aktuálně nabízených možností pracovního uplatnění ve svém oboru přímo v Rakovníku nebo nedalekém okolí, které jsou lépe finančně ohodnoceny. Věřitelka č. 1 proto ve svém odvolání předložila některé z možných pracovních nabídek, pohybujících se v rozsahu měsíční mzdy od 15.000 Kč do 25.000 Kč, případně nabídku s místem výkonu práce v Praze s možností platového ohodnocení až 40.000 Kč. Závěrem shrnula, že s ohledem na příznivou situaci na trhu práce v oboru gastronomie nemohl mít dlužník žádné dlouhodobé problémy se zaměstnáním, a popírala jako nepravdivé jeho tvrzení, že jí nabízel možnost splátek v částce 4.000 Kč měsíčně.

V doplnění svého odvolání ze dne 6.10.2016 (B-16) dodala, že věřitel č. 3 Vladimír Valeš, jehož pohledávku správce popřel, ukončil své podnikání a od 1.6.2016 je v evidenci uchazečů o zaměstnání, avšak dlužník však ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že je u Vladimíra anonymizovano zaměstnán a nikdy v průběhu insolvenčního řízení neinformoval soud ani správce o skutečnosti, že jeho zaměstnavatel, v době podání insolvenčního návrhu, již ukončil podnikání a je veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 389 IZ zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odst. 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat (odst. 3).

Podle § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Podle § 403 odst. 2 a 3 IZ věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání; včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky.

Podle § 404 IZ o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle § 405 odst. 1 a 2 IZ neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud zjistil z insolvenčního spisu tyto rozhodné skutečnosti: -dne 25.5.2016 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (A-1); -dne 14.6.2016 rozhodl soud I. stupně o zjištění úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením (A-9); -ze zprávy správce ze dne 22.7.2016 (B-1) plyne, že se do insolvenčního řízení přihlásili 3 věřitelé s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 341.371 Kč, dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost; je zaměstnán u Anny Valešové a jeho měsíční čistá mzda dosahuje výše 9.846 Kč, nemá žádný majetek a bydlí v podnájmu; dosavadní příjmy dlužníka by předpokládaly uspokojení nezajištěných věřitelů z 23,82 %, proto bylo dlužníkovi navrženo zvýšit své měsíční příjmy minimálně o 500 Kč (např. smlouvou o důchodu), neboť by pak míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů činila 32,6 %; -na přezkumném jednání konaném dne 3.8.2016 (B-5) byla pohledávka věřitele č. 3 správcem popřena co do pravosti a výše; -v oddíle C je evidován incidenční spor mezi dlužníkem (žalobcem) a správcem (žalovaným) o určení pravosti a výše pohledávky v částce 96.667 Kč; -na schůzi věřitelů konané dne 3.8.2016 hned po přezkumném jednání (B-6), které se žádný z věřitelů nezúčastnil, soud konstatoval obdržení hlasovacího lístku věřitelky č. 1, jejíž pohledávka v částce 241.978 Kč byla při přezkumném jednání zjištěna; tato věřitelka č. 1 hlasovala proti způsobu řešení oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře; soud I. stupně konstatoval, že ani jeden ze způsobu oddlužení nezískal prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů; před skončením schůze věřitelů vznesla věřitelka č. 1 námitky (B-4) shodného obsahu jako v odvolání; za této situace nařídil soud I. stupně jednání o námitkách na den 14.9.2016 a schůzi věřitelů ukončil; -na jednání konaném dne 14.9.2016 (B-12) soud v nepřítomnosti věřitelky č. 1 (která se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti) sdělil podstatný obsah námitek se závěrem, že o způsobu řešení úpadku rozhodne samostatným usnesením; -napadeným usnesením ze dne 20.9.2016 (B-13) schválil soud I. stupně oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Věřitelka č. 1 v podaných námitkách ze dne 27.7.2016 (B-4) namítala, že dlužník svým návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr a v zásadě uváděla obsahově shodné skutečnosti jako v odvolání (B-14). Podstatou podaných námitek bylo zejména to, že dlužník neoprávněně podniká, provozuje bar v restauraci Na Rychtě, zajišťuje produkci koncertů, uskutečňuje výrobu a prodej burgerů v restauraci a zatajuje své příjmy, že dlužník nepravdivě informoval o tom, že si od svého otce dne 29.7.2015 půjčil částku 100.000 Kč na úhradu dluhu věřitelky č. 1, na nějž uhradil pouze částku 72.000 Kč a zbývající prostředky nepoužil na úhradu svých závazků a nikdy nevysvětlil, jak s nimi naložil, že závazek dlužníka vůči věřitelce č. 1 je dluhem z podnikání, což brání ve smyslu § 389 IZ schválení oddlužení, že příjem dlužníka je na hranici minimální mzdy ve výši 10.500 Kč, a že se tak vzdává výhodnější výdělečné činnosti, vyhýbá se vyšším příjmům a nevyužívá aktuálně nabízených možností pracovního uplatnění. Ke svým tvrzením věřitelka č. 1 označila a předložila řadu listin (protokoly ze soudního jednání a soudní rozhodnutí, korespondenci, výpisy z registrů a z webových stránek, pracovní nabídky). Z protokolu o jednání konaném dne 14.9.2016 (B-12) odvolací soud zjistil, že na něm soud I. stupně toliko sdělil podstatný obsah námitek, k nimž se následně vyjádřil dlužník a správce; ke zjištění skutkového stavu však neprováděl žádné dokazování listinami, které věřitelka č. 1 předložila (B-4), a dlužníka ani nevedl k tomu, aby ke svým tvrzením potřebné důkazy byť i jen označil. Napadené usnesení, v jehož odůvodnění absentují skutkové a právní závěry o skutečnostech tvrzených věřitelkou č. 1, nadto nebylo vydáno neprodleně po skončení jednání o námitkách, jak vyžaduje § 404 IZ, ale až po 6 dnech.

Na rozdíl od soudu I. stupně je odvolací soud toho názoru, že na posuzovanou věc je zcela jistě aplikovatelný princip obsažený v právní větě usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2013, č.j. MSPH 93 INS 1923/2008, 29 NSČR 45/2010-B-174, dle něhož platí, že vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, č.j. KSPH 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009-B-6). Soud I. stupně se však touto otázkou, zda dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, dostatečně nezabýval.

Skutečnost, že měsíční příjem dlužníka ze smlouvy o důchodu znějící na částku 500 Kč a jeho mzda ve výši cca 10.000 Kč měsíčně umožní uspokojení všech nezajištěných věřitelů z 32,6 %, je pro vyvrácení nepoctivého záměru dlužníka irelevantní, neboť ekonomická nabídka dlužníka pro oddlužení je bezpředmětná, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení. Je-li zjištěn nepoctivý záměr dlužníka, nelze jej překonat ani tím, že by ve schváleném oddlužení byli nezajištění věřitelé uspokojeni z 32,6 %, neboť obě podmínky stanovené v § 395 odst. 1 IZ (poctivost záměru dlužníka a dostatečnost jeho ekonomické nabídky) musejí být splněny současně; dostatečnost ekonomické nabídky dlužníka nevyvrací jeho nepoctivý záměr, a naopak: poctivostí záměru dlužníka nelze nahradit jeho nedostatečnou ekonomickou nabídku.

Odvolací soud tak shledal, že se soud I. stupně zcela nevypořádal se všemi námitkami věřitelky č. 1 o existenci skutečností, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 403 odst. 2 IZ, přičemž se ani nezabýval povahou dlužníkových závazků, tedy zda se jedná o závazky vzniklé z podnikání dlužníka či nikoliv, přestože věřitelka č. 1 ve svých námitkách výslovně uvedla, že její závazek za dlužníkem vznikl z dlužníkova podnikání. Právní úprava přípustnosti oddlužení doznala v důsledku revizní novely IZ účinné od 1.1.2014 výrazných změn, jež vyústily v aktuální judikatorní závěry prezentované např. v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, sen. zn. 1 VSOL 918/2015 (jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 49/16, poř. č. 19), dle něhož má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Za této situace, odvolací soud zastává názor, že je nutné, aby se soud I. stupně důsledně zabýval všemi jednotlivými námitkami věřitelky č. 1 ze dne 27.7.2016 (B-4) a provedl označené (a předložené) důkazy, bez toho nelze skutkový stav věci zjistit správně a úplně. Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení neobstojí pro vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a též z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a odst. 2 o.s.ř., usnesení zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalším řízení, v němž soud znovu posoudí všechny námitky věřitelky č. 1 obsažené v podání ze dne 27.7.2016 (B-4) s přihlédnutím k obsahu odvolání ze dne 3.10.2016 (B-14) a ze dne 6.10.2016 (B-16).

Právní názor odvolacího soud je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 26. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková