4 VSPH 1906/2015-A-12
KSPL 51 INS 18469/2015 4 VSPH 1906/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužnice Danuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Hejná 75, Horažďovice, zahájeném na návrh věřitele: BP Integralis Limited, sídlem Diagorou 4, Kermia Building, Office 601, PC 1097, Nicosia, Kyper, zastoupeného Mgr. Ivem Siegelem, advokátem, sídlem Školská 38, Praha 1, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 18469/2015-A-7 ze dne 28. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 18469/2015-A-7 ze dne 28. srpna 2015, s e m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, kterým se věřitel BP Integralis Limited (dále též věřitel) domáhal zjištění úpadku dlužnice Danuše anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že mu byl dne 16.7.2015 (A-1) doručen insolvenční návrh věřitele BP Integralis Limited, k němuž byla přiložena Smlouva o úvěru č. 1F 101132/2010 uzavřená mezi dlužnicí, Petrem Majerem a společností 1. faktorská, s.r.o. (dále též postupitel), zástavní smlouva uzavřená mezi shodnými subjekty, výzva k úhradě celé půjčky ze dne 11.1.2011 včetně doručenky, rozhodčí nález ze dne 23.8.2011, usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 19.1.2012, kterým soud nařídil exekuci a smlouva o postoupení pohledávek. Citoval § 103 odst. 2, § 105 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyšel z toho, že smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi postupitelem a věřitelem jako postupníkem, věřitel podle § 530 obč. zák. postupitele pověřil správou postoupené pohledávky, zejména jejím vymáhání na jeho účet, přijímáním úhrad apod. a postupitel pověření přijal. Soud proto dospěl k závěru, že věřitel, jakožto postupník nemohl vymáhat pohledávky samostatně, neprokázal tak svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, a proto postupem podle § 128 IZ insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal (A-8) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Citoval § 105 a § 14 odst. 2 větu první insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyjádřil přesvědčení, že pokud soud prvního stupně shledal nedostatek jeho aktivní legitimace, měl návrh zamítnout po ústním projednání, nikoliv jej odmítnout bez jednání. Namítal, že byl k podání insolvenčního návrhu věcně legitimován, i když jakožto postupník pověřil postupitele podle § 530 odst. 1 obč. zák. ke správě pohledávky včetně jejího vymáhání, je však nadále vlastníkem pohledávky a má tedy splatnou pohledávku vůči dlužnici. Pověření postupitele bylo nadto již dne 16.10.2014 odvoláno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, v něm musí být uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo v elektronické podobě jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 16.7.2015 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh (A-1), jímž se věřitel domáhal zjištění úpadku dlužnice, přičemž tvrdil pohledávky za dlužnicí vyplývající ze Smlouvy o úvěru č. 1F 101132/2010 uzavřené mezi dlužnicí, Petrem Majerem a společností 1. faktorská, s.r.o., na jejímž základě věřitel poskytl dlužnici úvěr ve výši 50.000,-Kč, k zajištění úvěru byla s dlužnicí uzavřena Zástavní smlouva č. 1F 101132/2010 o zřízení zástavního práva k nemovitostem v jejím vlastnictví. Pohledávky za dlužnicí byly věřiteli postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.10.2011, kterou věřitel současně pověřil postupitele, aby je svým jménem na jeho účet vymáhal, pověření postupitele k vymáhání pohledávek zaniklo v důsledku jeho odvolání. Pohledávky za dlužnicí jsou vykonatelné na základě Rozhodčího nálezu sp.zn. 003 SRKCR-006/2011 ze dne 10.3.2010 a jsou neúspěšně vymáhány v exekučním řízení vedeným pod sp.zn 120 EX 43533/11. Navrhovatel označil další 4 věřitele se splatnými pohledávkami za dlužnicí, a to SMART Capital, a.s., Berlog Capital, a.s., Český inkasní kapitál, a.s., AVALON CONTINENTAL S.A.

Soud prvního stupně shledal, že navrhovatel nebyl oprávněn insolvenční návrh podat, a proto jej odmítl postupem podle § 128 IZ, přestože se v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval náležitostmi insolvenčního návrhu. Především je třeba zdůraznit, že nedostatek aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu-nejde-li o případ uvedený v § 128a IZ-je důvodem pro jeho zamítnutí podle § 143 IZ, tedy k věcnému rozhodnutí o něm, a nikoliv k jeho odmítnutí pro formální nedostatky.

Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že za situace, kdy se postupitel dohodl s postupníkem, že bude vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka (§ 530 odst. 1 OZ), je oprávněn podat též insolvenční návrh vůči dlužníku, přihlásit postoupenou pohledávku do insolvenčního řízení a vykonávat v insolvenčním řízení práva náležející věřiteli postoupené pohledávky-blíže viz. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.6.2011, sp. zn. KSPH 36 INS 8444/2010-A, 1 VSPH 113/2011 (R 131/2011). Pověření postupitele k vymáhání pohledávek za dlužnicí obsažené ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 14.10.2011 však bylo v daném případě odvoláno listinou ze dne 16.10.2014 podepsanou navrhovatelem i postupitelem, tvrzení o odvolání pověření nadto bylo obsaženo i v insolvenčním návrhu a nebylo zde tedy žádného důvodu, aby soud prvního stupně činil (zjevně předčasný) závěr o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele.

Na základě shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. října 2015

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková