4 VSPH 1895/2016-A-11
MSPH 78 INS 20845/2016 4 VSPH 1895/2016-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužnice FIGURIS, s.r.o., sídlem Na příkopě 958/25, 110 00 Praha 1-Staré Město, IČO 24244708, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č.j. MSPH 78 INS 20845/2016-A-5

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č.j. MSPH 78 INS 20845/2016-A-5, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužnici, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice návrhem ze dne 6.9.2016 domáhala rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Citoval § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a vyšel ze zjištění, že dlužnice má finanční prostředky ve výši 38.500 Kč a pravděpodobně nedobytnou pohledávku za bývalým zaměstnancem z titulu zpronevěry ve výši cca 4,8 mil Kč, a že tak hrozí, že by náklady insolvenčního správce minimálně v částce přesahující finanční prostředky dlužnice nesl stát. Proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a záloha byla snížena na částku ve výši již složené zálohy tj. 38.500 Kč, příp. aby byla snížena alespoň do výše odměny insolvenčního správce tj. 45.000 Kč. Namítala, že již v návrhu sdělila, že nedisponuje dostatkem finančních prostředků k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení v uložené výši, že disponuje hotovostí ve výši 38.500 Kč, a že vzhledem k fakticky ukončené podnikatelské činnosti již nemá jak finanční prostředky získat. Dále uvedla, že závěr soudu o nedostatečnosti finančních prostředků dlužnice k uhrazení nákladů řízení není správný, neboť jak již Vrchní soud v Praze několikrát judikoval, v případě konkursu se výše zálohy odvíjí především od hodnoty dlužníkova majetku, z jehož výtěžku zpeněžení by měla být odměna správce hrazena. Dlužnice splnila svou povinnost uloženou v § 98 odst. 1 a 2 IZ a svůj insolvenční návrh podala bez zbytečného odkladu isir.justi ce.cz poté, co se o svém úpadku dozvěděla a od doby, kdy se prokazatelně dozvěděla o zpronevěře bývalého zaměstnance, činila pouze běžné transakce, které nijak neovlivnily skladbu jejího majetku. Současné prostředky dlužnice tak odpovídají jejím prostředkům v době zjištění tohoto trestného činu. Proto je uložená záloha v maximální možné výši s ohledem na velikost majetku dlužnice nepřiměřená a dlužnice žádá o její přiměřené snížení, neboť i nižší zálohou bude naplněn účel zákona. Dlužnice požaduje stanovení výše zálohy ve výši 38.500 Kč, když tuto částku již složila, příp. snížení zálohy alespoň do výše odměny správce, tedy na částku 45.000 Kč, kdy zbývající část ve výši 6.500 Kč doplatí statutární orgán dlužnice ze svých soukromých prostředků.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 6.9.2016 domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-3) vyplývá, že dlužnice podle svého tvrzení eviduje závazky vůči 7 věřitelům v celkové výši nejméně cca 8.834.269,21 Kč, z toho 5 závazků je více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, že nemá žádné zaměstnance, a že její majetek tvoří toliko finanční prostředky v hotovosti ve výši 38.500 Kč a pohledávka za bývalým zaměstnancem Romanem Machem z titulu zpronevěry v minimální výši 4,8 mil, již sama dlužnice označila za pohledávku velmi těžce vymahatelnou až zcela nevymahatelnou. Žádný další majetek dlužnice netvrdila.

S ohledem na skutečnost, že případný úpadek dlužnice bude řešen konkursem a na absenci jejího dostatečného majetku, nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad dlužnice, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, jež vždy tvoří i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000 Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000 Kč, přičemž je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000 Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužnice (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů), s přezkoumáním přihlášených pohledávek, s případným vymáháním pohledávky dlužníka či jejím zpeněžením atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když dlužnici, jež nedisponuje dostatečným majetkem, uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že ze záznamu o složení ze dne 29.9.2016 (A-6) bylo zjištěno, že dne 27.9.2016 byla skutečně na účet insolvenčního soudu složena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 38.500 Kč, jak dlužnice namítala, avšak nic nenasvědčuje tomu, že by tato částka byla zaplacena z hotových prostředků dlužnice, nýbrž byla toliko uhrazena převodem z účtu plátce Dany Havlíčkové, jež však není statutárním orgánem dlužnice ani její společnicí.

Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 26. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková