4 VSPH 1889/2015-B-32
KSPL 20 INS 13246/2012 4 VSPH 1889/2015-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Loket, T.G.Masaryka 1/69, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. srpna 2015, č.j. KSPL 20 INS 13246/2012-B-27

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. srpna 2015, č.j. KSPL 20 INS 13246/2012-B-27, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni neschválil oddlužení dlužnice Jiřiny anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku) a na její majetek prohlásil konkurs (bodem II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.7.2012 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 14.5.2014 neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs; toto rozhodnutí však bylo odvolacím soudem zrušeno pro nepřezkoumatelnost, neboť mj. nebyl řádně odůvodněn záměr zahrnout do splátkového kalendáře dlužnice též nesplatnou pohledávku Hypoteční banky, a.s. (dále jen banka) a dlužnice nebyla v tomto směru řádně poučena. V dalším řízení soud I. stupně v intencích kasačního usnesení odvolacího soudu nařídil nové jednání, na němž poučil dlužnici o zařazení nesplatné pohledávky do splátkového kalendáře, přitom odkázal na rozhodnutí vrchních soudů sp. zn. 2 VSOL 704/2013 a 2 VSPH 1278/2012. Dále konstatoval výsledek přezkumného jednání s tím, že insolvenční správkyně JUDr. Soňa Ulčová (dále jen správkyně) popřela pohledávku č. P10 věřitelky ZUQ Czech, s.r.o., své popření pohledávky však vzala zpět dne 28.3.2013, že dlužnice popřela pohledávku č. P12 věřitelky KALEDONE, a.s., popření pohledávky však bylo opět vzato zpět podáním ze dne 25.4.2013 a že tak celkem byly zjištěny nezajištěné pohledávky věřitelů dlužnice ve výši 3.601.752,40 Kč; z toho nesplatná pohledávka banky dosahuje částky 2.334.987,02 Kč. Soud dále uvedl, že příjmy dlužnice v současné době tvoří starobní důchod ve výši 12.053,-Kč a plnění z darovací smlouvy ve výši 4.000,-Kč měsíčně, čímž by pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny jen do výše cca 15 %, a to i po zohlednění tvrzení dlužnice, že její pohledávku vůči bance splácí její syn a že za dobu trvání řízení v délce 36 měsíců by již mělo být uhrazeno zhruba 600.000,-Kč. Soud I. stupně uzavřel, že nelze dosáhnout zákonné hranice 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, proto postupoval podle § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) oddlužení dlužnice neschválil a na její majetek prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že pohledávka banky neměla být do kalkulace uspokojení věřitelů při oddlužení zahrnuta a že rozhodnutí je v tomto směru minimálně předčasné, neboť nezohledňuje přesně již poskytnuté plnění bance a pravděpodobná budoucí plnění ze strany třetí osoby. Dlužnice dále uvedla, že pohledávka banky byla zjištěna ve výši 2.334.987,02 Kč, avšak na tuto již bylo plněno ze strany jejího syna částkou ve výši 600.000,-Kč, přičemž soud nikterak nezjišťoval aktuální výši této pohledávky, jakož ani nebylo učiněno částečné zpětvzetí pohledávky bankou. Co se týče zahrnutí nesplatné pohledávky banky do kalkulace pravděpodobného uspokojení, pak v tomto směru považuje dlužnice odůvodnění soudu I. stupně vycházejíc ze závěrů obou vrchních soudů za absurdní , neboť nutí dlužníka plnit dříve, než bylo ujednáno a neuvádí žádný důvod této změny. Navíc splátky bance hradí její syn, a pokud by kromě těchto splátek bylo bance plněno i v rámci oddlužení, zakládalo by to její bezdůvodné obohacení. Dlužnice je toho názoru, že pohledávka banky neměla být do splátkového kalendáře zařazena, neboť ji plně hradí její syn (za pět let by uhradil částku 992.862,-Kč), že po zohlednění této skutečnosti by byla měsíční splátka dlužnice podstatně nižší a že je toto nutno v rozhodnutí promítnout.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 věty prvé a druhé IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odst. 2). Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku (odst. 3 věta prvá).

Podle § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení; k tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 IZ s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2011, sp. zn. 29 NSČR 20/2009 uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z výše uvedeného vyplývá, že do insolvenčního řízení lze přihlásit mj. i pohledávku nesplatnou. Splatnost závazku je toliko jednou ze skutečností osvědčující úpadek dlužnice a nikoli kritériem opravňujícím k zařazení pohledávky do splátkového kalendáře. Pakliže je zjištěn úpadek dlužnice a zároveň je povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak do něho musí být zahrnuty všechny přihlášené a zjištěné pohledávky dlužnice, a to bez ohledu na jejich splatnost. Soud I. stupně tedy správně při rozhodování o oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře resp. při neschválení jejího oddlužení dospěl k závěru, že je nutno k nesplatné pohledávce banky přihlížet a zahrnout ji do kalkulace pravděpodobného uspokojení nezajištěných věřitelů dlužnice. Ostatně závěr o tom, že se do oddlužení plněním splátkového kalendáře pravidelně zařazují všechny zjištěné, nezajištěné a nepodmíněné pohledávky-nejsou-li vyloučeny z uspokojení podle § 170 IZ-a to bez ohledu na dobu jejich splatnosti vyslovil Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení ze dne 22.9.2014, sp. zn. 1 VSPH 1808/2014 nebo ze dne 25.2.2014, sp. zn. 3 VSPH 1321/2012, přičemž od uvedeného závěru není důvod se odchylovat ani v této věci.

Pokud jde o ničím nedoložené tvrzení dlužnice, že splátky jsou řádně bance hrazeny třetí osobou (jejím synem), není to samo o sobě důvodem, proč by k řádně přihlášené a zjištěné pohledávce banky nemělo být přihlíženo a proč by neměla být zařazena do splátkového kalendáře. Jinými slovy řečeno, i kdyby bylo v řízení osvědčeno, že bance platí splátky syn dlužnice, nebylo by to důvodem k tomu, aby se ke zjištěným nezajištěným pohledávkám banky nepřihlíželo při zkoumání, zda ekonomická nabídka dlužnice pro oddlužení je dostatečná, či nikoliv. S ohledem na to, že po splnění oddlužení pravidelně následuje osvobození dlužnice od placení pohledávek (§ 414 a násl. IZ), což by nutně postihovalo též pohledávku banky, odvolací soud nesdílí přesvědčení dlužnice, že by se banka bezdůvodně obohatila tím, kdyby na její pohledávku v oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice cokoliv plnila.

Z obsahu spisu bylo zjištěno, že nezajištěné závazky dlužnice dosahovaly podle výsledků přezkumného jednání konaného dne 18.9.2012 celkové výše 3.601.752,40 Kč (učiněná popření byla následně vzata zpět), z toho nesplatná pohledávka banky činila 2.334.987,02 Kč a ostatní splatné pohledávky 1.266.765,38 Kč (B-4, B-9). Usnesením ze dne 4.11.2015, č.j. KSPL 20 INS 13246/2012-P1-5, vzal soud na vědomí částečné zpětvzetí pohledávky banky ve výši 253.202,35 Kč (toto usnesení není dosud v právní moci). Dále bylo zjištěno, že příjmy dlužnice v současné době tvoří starobní a vdovský důchod v celkové výši 12.053,-Kč, že má zajištěn příjem od dárce Larisy Hanzlíkové ve výši 4.000,-Kč měsíčně (v případě schválení splátkového kalendáře) a že nemá žádný hodnotnější majetek, který by bylo možno zpeněžit.

Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dospěl na základě shora uvedené výše závazků dlužnice (a to i po zohlednění učiněného částečného zpětvzetí pohledávky banky ve výši 253.202,35 Kč) k závěru, že při její současné příjmové situaci nebude schopna uhradit nezajištěným věřitelům ani 30 % jejich pohledávek, nýbrž jen 12,31 %.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. listopadu 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná