4 VSPH 1884/2016-B-31
KSPL 27 INS 24279/2013 4 VSPH 1884/2016-B-31

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice Michaely anonymizovano , anonymizovano , bytem Karlovy Vary, I. P. Pavlova 509/21, o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Jiřiny Lužové, sídlem Praha 1, Dušní 22, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. září 2016, č.j. KSPL 27 INS 24279/2013-B-25

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. září 2016, č.j. KSPL 27 INS 24279/2013-B-25 se v bodu II. výroku m ě n í jen tak, že se schvaluje odměna insolvenční správkyně ve výši 54.450,-Kč včetně DPH a že odměna v rozsahu 36.300,-Kč bude uhrazena z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Plzni.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně JUDr. Jiřiny Lužové (dále jen správkyně; bod I. výroku) a schválil její odměnu ve výši 35.000,-Kč včetně DPH a hotové výdaje ve výši 3.388,-Kč včetně DPH s tím, že odměna a hotové výdaje (celkem 38.388,-Kč) budou v rozsahu 21.538,-Kč uhrazeny z majetkové podstaty dlužnice a ve zbytku ve výši 16.850,-Kč budou uhrazeny z rozpočtových prostředků soudu I. stupně, a dále uložil správkyni povinnost sdělit mu ve lhůtě 7 dnů číslo bankovního spojení k úhradě přiznané odměny a hotových výdajů (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně konstatoval, že usnesením ze dne 2.10.2013 (A-9) zjistil úpadek dlužnice, povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením a ustanovil insolvenční správkyni, usnesením ze dne 22.1.2014 (B-7) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a usnesením ze dne 1.2.2016 (B-21) soud schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že bude projednán jako konkurs nepatrný. Dále soud I. stupně uvedl, že mu správkyně dne 18.7.2016 předložila konečnou zprávu s vyúčtováním své odměny a výdajů (B-23), která byla podle § 304 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zveřejněna vyhláškou ze dne 25.7.2016 (B-24).

Proti konečné zprávě nebyly podány námitky, a proto ji soud I. stupně, aniž nařizoval jednání, jako věcně správnou a odpovídající obsahu spisu schválil. Soud isir.justi ce.cz I. stupně se však neztotožnil s návrhem správkyně, aby jí byla podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška) přiznána odměna v celkové výši 54.450,-Kč včetně DPH. Podle názoru soudu I. stupně odměna v navrhované výši neodpovídá rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti správkyně. Soud I. stupně shrnul, že z konečné zprávy a obsahu spisu vyplynulo, že období od prohlášení konkursu na majetek dlužnice do předložení konečné zprávy trvalo od 1.2.2016 do 18.7.2016, tedy cca pět měsíců, přičemž po prohlášení konkursu v průběhu řízení nedošlo k žádnému zpeněžení majetku dlužnice, ani nedocházelo ke srážkám z příjmů dlužnice, čímž došlo k výraznému snížení rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti správkyně. Soud I. stupně po citaci ustanovení § 38 odst. 1, 2, 3 a 6 IZ a s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.5.2016, č.j. KSPL 27 INS 24010/2013, 1 VSPH 1753/2015-B-27, rozhodl o odměně správkyně tak, že navrhovanou odměnu snížil na částku 35.000,-Kč včetně DPH, jež je tvořena z odměny a náhrady hotových výdajů z oddlužení plněním splátkového kalendáře ve výši 26.136,-Kč (24 měsíců x /750,-Kč + 150,-Kč/ s připočtením 21% DPH), z odměny za období od zjištění úpadku do rozhodnutí o způsobu jeho řešení ve výši 2.722,50 Kč (3 měsíce x 750,-Kč s připočtením 21% DPH) a odměny z konkursu ve výši 6.141,50 Kč. Náhradu hotových výdajů soud správkyni přiznal v navrhované výši.

Jen proti bodu II. výroku usnesení podala správkyně včasné odvolání ze dne 29.9.2016 (B-27), jímž požadovala, aby jej odvolací soud zrušil a sám rozhodl tak, že schvaluje odměnu správkyně ve výši 54.450,-Kč včetně DPH a hotové výdaje ve výši 3.388,-Kč. Správkyně v odvolání poukázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.2.2016, č.j. KSPH 61 INS 4210/2014, 4 VSPH 2383/2015, podle něhož má správkyně nárok na odměnu dle ustanovení § 2a vyhlášky z počtu přezkoumaných přihlášek též v insolvenčním řízení, v němž došlo ke zrušení schváleného oddlužení s následným prohlášením konkursu na majetek dlužníka. Správkyně shrnula, že moderační právo soudu se váže pouze k odměně správce určené dle ustanovení § 1 vyhlášky (z výtěžku zpeněžení) a nikoliv k odměně správce určené podle ustanovení § 2a vyhlášky. Dle správkyně tak soud I. stupně nepostupoval řádně, když krátil její odměnu určenou podle ustanovení § 2a vyhlášky (z počtu přihlášek) postupem dle ustanovení § 38 odst. 3 IZ, neboť toto ustanovení na tuto složku odměny nedopadá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud při přezkoumání odvoláním napadeného bodu II. výroku usnesení vycházel z rozhodného znění příslušných ustanovení IZ a prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, a to ve smyslu přechodných ustanovení obsažených v článku II. zákona č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novely IZ), jímž byl s účinností od 1.1.2014 novelizován IZ, a přechodných ustanovení obsažených v článku II. bodu I. vyhlášky č. 398/2013 Sb., jíž byla s účinností ode dne 1.1.2014 novelizována vyhláška č. 313/2007 Sb., neboť o způsobu řešení úpadku dlužnice bylo rozhodnuto a k přezkumu přihlášených pohledávek správkyní došlo před 1.1.2014.

Podle § 38 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem DPH, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 5), jímž je vyhláška.

Podle § 283 odst. 1 IZ se zpeněžením majetkové podstaty rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti.

Podle § 4 odst. 2 vyhlášky pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 3.

Podle § 1 vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (odst. 1). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (odst. 5). Toto ustanovení se uplatňuje pouze tam, kde výše odměny vypočtená z částky určené z výtěžku zpeněžení k rozdělení mezi věřitele nebude dosahovat 45.000,-Kč, nikoliv tam, kde k žádnému zpeněžení nedošlo.

Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že soud I. stupně v napadeném usnesení určil namísto v konečné zprávě navrhované odměny správkyně, ve výši 54.450,-Kč včetně DPH, odměnu jen ve výši 35.000,-Kč včetně DPH. Odměnu správkyně snížil podle § 38 odst. 3 IZ, a to aniž by v průběhu insolvenčního řízení byly proti její činnosti vzneseny a prokázány oprávněné výhrady, jež by snížení odměny ospravedlňovaly. Soud I. stupně fakticky o odměně správkyně rozhodl veden kritérii § 5 vyhlášky, tedy dle rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti, ačkoliv z insolvenčního spisu neplyne, že by nebylo možné o odměně rozhodnout podle § 1 až § 4 vyhlášky.

Jak Vrchní soud v Praze judikoval v usnesení ze dne 2.7.2013, č.j. KSPL 29 INS 9586/2010, 3 VSPH 1681/2012, pokud dle § 418 IZ došlo k přeměně schváleného oddlužení prováděného splátkovým kalendářem v konkurs, je při určení odměny insolvenčního správce-ve smyslu § 4 odst. 2 vyhlášky-rozhodné, zda v insolvenčním řízení (v rámci oddlužení nebo v následném konkursu) byl zpeněžen majetek sloužící k zajištění, z jehož výtěžku generujícího odměnu dle § 1 odst. 2 vyhlášky byl uspokojen zajištěný věřitel, anebo zda bylo dosaženo výtěžku ze zpeněžení majetku či jiného příjmu podstaty nesloužícího k zajištění, který při zapravení pohledávek za podstatou dle § 168 IZ postačuje i k uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů (včetně pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 IZ), a který tak generuje odměnu správce dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky. Jestliže výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele bylo v insolvenčním řízení dosaženo, nemá (nemůže mít) z hlediska aplikace § 1 vyhlášky žádného významu okolnost, že tento výtěžek již byl v rámci plnění splátkového kalendáře mezi nezajištěné věřitele (zcela nebo zčásti) rozdělen, a že tak k rozdělení v rozvrhu (při zapravení všech přednostních pohledávek dle § 168 IZ) již žádný výtěžek nezbývá.

Jak správkyně uvedla v konečné zprávě, dlužnice za dobu trvání účinků schváleného oddlužení uhradila celkovou částku ve výši 68.268,-Kč. Tento výtěžek byl v souladu se zákonem a schváleným plánem oddlužení použit k uspokojení záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů správkyně a ve zbytku (částkou 46.730,-Kč) byl rozdělen mezi nezajištěné věřitele. Z uvedeného vyplývá, že odměnu správkyně lze určit podle § 1 vyhlášky, neboť v insolvenčním řízení bylo dosaženo výtěžku určeného pro nezajištěné věřitele dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky. Odměna správkyně vypočtená z takového výtěžku (při absenci výtěžku ze zajištění) je zjevně nižší než 45.000,-Kč, a tudíž správkyni náleží dle § 1 odst. 5 vyhlášky odměna právě v této výši.

Soud I. stupně odměnu správkyně moderoval ve smyslu ustanovení § 38 odst. 3 IZ, avšak podle tohoto (výše citovaného) ustanovení může soud snížit odměnu správkyni zejména, pokud by správkyně porušila některou ze svých povinností nebo pokud by správkyně nenavrhla provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. V posuzovaném insolvenčním řízení přitom nebylo prokázáno, že by správkyně porušila některou ze svých povinností a ani napadené usnesení tuto skutečnost nedovozuje. Provedení částečného rozvrhu potom správkyně nenavrhovala, neboť to neumožňoval stav majetkové podstaty. Důvody pro snížení odměny podle § 38 odst. 3 IZ proto odvolací soud neshledal. Soud I. stupně tedy pochybil, snížil-li správkyni odměnu podle tohoto ustanovení.

Na závěr je nutné uvést, že na posuzovanou věc nedopadají právní závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.2.2016, č.j. KSPH 61 INS 4210/2014, 4 VSPH 2383/2015, na něž v odvolání odkazovala správkyně, neboť o způsobu řešení úpadku dlužnice bylo rozhodnuto a k přezkumu přihlášených pohledávek správkyní došlo před 1.1.2014, a tedy vyhláška v rozhodném znění § 2a upravující odměnu správkyně za přezkoumané přihlášky neobsahovala. Stejně tak se v tomto případě neuplatní ani právní závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.5.2016, č.j. KSPL 27 INS 24010/2013, 1 VSPH 1753/2015-B-27, z nichž vycházel soud I. stupně, neboť skutkový stav uvedené věci byl odlišný (v daném případě se jednalo o insolvenční řízení dlužníka právnické osoby, jejíž úpadek byl od počátku řešen konkursem). To, že se odměna správce neredukuje, nedošlo-li k porušení povinností správce ve smyslu § 38 odst. 3 IZ, již odvolací soud mnohokrát judikoval například v usneseních ze dne 25.8.2016, č.j. KSPL 27 INS 10715/2014, 3 VSPH 1572/2016-B-22, ze dne 14.10.2016, č.j. KSUL 79 INS 12947/2013, 3 VSPH 722/2016-B-30, anebo ze dne 20.9.2016, č.j. KSLB 54 INS 14394/2014, 4 VSPH 2021/2015-B-28.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 7 IZ a § 220 odst. 1. písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu změnil ve výroku uvedeným způsobem. Správkyni přiznal odměnu dle § 1 odst. 5 vyhlášky, která spolu s částkou odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 9.450,-Kč, již je správkyně jako plátce této daně povinna z odměny odvést podle zák. č. 235/2004 Sb., činí celkem 54.450,-Kč. Společně s hotovými výdaji ve výši 3.388,-Kč včetně DPH, jež byly správkyni přiznány, tedy činí nároky správkyně celkem 57.838,-Kč, jež již byly dílem zapraveny z prostředků majetkové podstaty v celkové výši 21.538,-Kč, takže zbývá k úhradě ještě částka 36.300,-Kč (57.838,--21.538,-) představující nezaplacenou část odměny správkyně, k jejíž úhradě je zavázán stát z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu (§ 38 odst. 2 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 4. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková