4 VSPH 1882/2016-B-41
KSPH 68 INS 20056/2015 4 VSPH 1882/2016-B-41

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Choteč 21, t.č. ve Věznici Plzeň, sídlem Plzeň, Klatovská třída 202, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2016, č.j. KSPH 68 INS 20056/2015-B-28,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 15.9.2016, č.j. KSPH 68 INS 20056/2015-B-28, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce DV Insolvence, v.o.s. (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli QI investiční společnost, a.s. (dále jen zajištěný věřitel QI) a zajištěnému věřiteli Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen zajištěný věřitel FÚ) výtěžek ze zpeněžení zajištěné nemovitosti dlužníka Michala anonymizovano (dále jen dlužník), zajištěnému věřiteli QI ve výši 2.309.886,34 Kč a zajištěnému věřiteli FÚ ve výši 67.692,35 Kč (bod I. výroku), uložil správci povinnosti spojené s vydáním výtěžku (bod II. výroku) a přiznal mu zálohu na jeho odměnu ze zpeněžení zajištěného majetku ve výši 184.504,84 Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 2.12.2015 (A-20) zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs, že mu správce podal návrh na udělení souhlasu k vydáním části výtěžku zpeněžení nemovitostí 2 zajištěným věřitelům (B-25), že vyrozuměl věřitele a dlužníka o návrhu správce vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 30.8.2016 (B-26), a že proti tomuto návrhu nebyly podány žádné námitky. Vyšel ze zjištění, že celková výše zajištěných pohledávek činí 356.647,34 Kč (správně mělo být uvedeno 3.560.647,34 Kč), že zastavené nemovitosti byly prodány za 2.700.000,-Kč, a že náklady spojené s jejich zpeněžením a správou činily 137.916,47 Kč. Citoval § 298 odst. 2 a 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle nichž věc posuzoval s tím, že čistý výtěžek zpeněžení činí 2.562.083,53 Kč, že odměna správce činí 184.504,84 Kč (podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., tedy 90.000,-Kč + 4 % z částky přesahující 1. mil. Kč), a že částka k výplatě zajištěným věřitelům činí 2.377.578,69 Kč. Protože návrh správce shledal věcně správným, vyslovil s ním souhlas a zároveň rozhodl o přiznání zálohy na odměnu správci podle § 38 odst. 4 IZ.

Proti tomuto usnesení soudu I. stupně podal dlužník včasné odvolání ze dne 22.9.2016 (B-31), jímž namítal v odůvodnění usnesení uvedenou celkovou výši zajištěných pohledávek v částce 356.647,34 Kč a požadoval, aby mu byla hyperocha vyplacena na účet věznice. Dlužník uvedl, že vzhledem k pobytu ve věznici je velmi omezen ve svých právech, je mu znemožněn přístup k internetu, správce isir.justi ce.cz s ním nekomunikuje, neinformoval jej o postupu zpeněžení jeho majetku. Dlužník uzavřel, že se správce chová a jedná jako soudní exekutor a ne jako správce jeho majetku. Dlužník závěrem požádal o navrácení lhůty k vyjádření, které bylo zveřejněno vyhláškou ze dne 30.8.2016.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda dlužník je oprávněn podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, jež mají v insolvenčním spisu potřebnou oporu, jež dlužník v odvolání ničím nezpochybnil a z nichž vyplývá, že dne 16.8.2016 předložil správce návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům (B-25), že dne 30.8.2016 zveřejnil soud I. stupně v insolvenčním rejstříku tento návrh s řádným poučením, že proti němu mohou podat účastníci námitky ve lhůtě 7 dnů ode dne zveřejnění (B-26), že žádný z věřitelů ani dlužník takové námitky nepodali, a že napadeným usnesením soud I. stupně návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům zcela vyhověl.

Podle § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odstavec 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odstavec 5). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odstavec 7).

Ze shora citovaných ustanovení je zřejmé, že legitimaci k podání odvolání proti usnesení, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mají z účastníků insolvenčního řízení (dle § 14 odst. 1 IZ jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku), jen ti z nich, kteří proti návrhu správce včas brojili svými námitkami. Opačný výklad, dle něhož by měl legitimaci k odvolání i dlužník, jenž by proti návrhu správce nepodal žádné námitky, by byl dle názoru odvolacího soudu v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Ostatně stejná konstrukce se pravidelně prosazuje též při projednání a schvalování konečné zprávy (§ 304 IZ), když legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy mají jen věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno, přičemž v posuzované věci není

žádný důvod se od ní odchylovat ani v případě usnesení, jímž insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům.

Jinak řečeno, odvolání proti rozhodnutí, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mohou podat jen věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Protože odvolání proti napadenému usnesení podala osoba, jež k tomu není oprávněna, odvolací soud podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání dlužníka odmítl.

K odvolací argumentaci dlužníka považoval odvolací soud nad rámec tohoto rozhodnutí za vhodné dodat, že v návaznosti na návrh správce (B-25) je zřejmé, že v případě v odůvodnění napadeného usnesení uvedené částky 356.647,34 Kč šlo o zjevnou chybu v psaní, stejně jako v opravném usnesení (B-36), jímž soud I. stupně tuto částku opravil na částku 3.562.647,34 Kč , když správná celková výše zajištěných pohledávek činí 3.560.647,34 Kč (pohledávka zajištěného věřitele QI ve výši 2.309.886,34 + pohledávka zajištěného věřitele FÚ ve výši 1.250.761,-Kč). Pokud jde o žádost dlužníka o navrácení lhůty k námitkám, odvolací soud uvádí, že podle § 83 IZ není prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení přípustné, jak ostatně již uvedl soud I. stupně v usnesení ze dne 25.10.2016 (B-39), jímž takovou žádost zamítl. K dlužníkově námitce ohledně nedostatku informací z důvodu výkonu vazby, se odvolací soud ztotožňuje se závěry uvedenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2015, sp. zn. MSPH 99 INS 22427/2011, 29 NSČR 93/2014, podle něhož skutečnost, že je dlužník ve výkonu trestu odnětí svobody (vazby), nezakládá sama o sobě povinnost insolvenčního správce informovat takového dlužníka o svém postupu v insolvenčním řízení jinak (šířeji), než dlužníka, který zmíněným způsobem "omezen" není.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ)

V Praze dne 7. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková