4 VSPH 1881/2016-A-74
KSPL 65 INS 28058/2015 4 VSPH 1881/2016-A-74

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Kraslice, Svatopluka Čecha 354, zahájeném na návrh navrhovatele a) Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Kraslice, Nám. 28. října 1438/6, IČO 64838609, adresa pro doručení: 352 01 Aš, Pošta 1, posterestante, Poštovní náměstí 911, a navrhovatele b) Jiřího anonymizovano , nar. 27.10.1952, bytem Aš, Okružní 2412/70, zast. Davidem Kormanikem, obecným zmocněncem, bytem Kraslice, 28. října 1438/6, adresa pro doručení: 352 01 Aš, Pošta 1, posterestante, Poštovní náměstí 911, do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Plzni, sídlem Plzeň, Veleslavínova 38, o odvolání navrhovatelů a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. července 2016, č.j. KSPL 65 INS 28058/2015-A-45,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. července 2016, č.j. KSPL 65 INS 28058/2015-A-45, se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh navrhovatele a) Davida anonymizovano (dále též navrhovatel a/) a navrhovatele b) Jiřího anonymizovano (dále též navrhovatel b/; bod I. výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 11.11.2015 doručen společný insolvenční návrh navrhovatelů a) a b), jímž se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník) a jeho řešení konkursem. Usnesením ze dne 24.11.2015 odmítl insolvenční návrh navrhovatelů pro absenci povinných náležitostí, neurčitost a nesrozumitelnost, avšak toto rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11.2.2016 zrušeno pro svou nepřezkoumatelnost s tím, že insolvenční soud vedl řízení pouze s navrhovatelem a). Soud I. stupně následně uvedl obsah insolvenčního spisu do souladu s insolvenčním rejstříkem a znovu posoudil návrh navrhovatelů. Vyšel ze zjištění, že návrh obsahuje několik citací zákonných ustanovení, avšak žádné isir.justi ce.cz rozhodné skutečnosti, ze kterých by bylo možné osvědčit úpadek dlužníka. Uzavřel, že návrh nesplňuje základní náležitosti návrhu, je nesrozumitelný a neurčitý. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Toto usnesení napadl navrhovatel a) včasným odvoláním (A-47, A-48), v němž uvedl, že dlužník má nejméně 2 věřitele s pohledávkami po splatnosti minimálně 30 dní s odkazem na přihlášené pohledávky v oddíle P, že tvrzení a prokázání podmínek k potvrzení úpadku dlužníka jsou splněny a že jsou dostatečná tvrzení o dalších věřitelích s odkazem důkazních popisů v insolvenčním rejstříku. Ke svému odvolání pak připojil Informace o řízení vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov, jehož účastníci jsou dlužník jako povinný a navrhovatel a) jako oprávněný.

Na výzvu soudu I. stupně ze dne 18.8.2016 (A-50) k doplnění odvolání podle § 205 odst. 1 o.s.ř. o uvedení, proti kterému rozhodnutí směřuje, a dále o odvolací návrh, reagovali navrhovatelé a) a b) podáním ze dne 22.8.2016 (A-52), v němž mj. uvedli, že odvolání obou navrhovatelů směřuje proti usnesení o odmítnutí návrhu a že se domáhají rozhodnutí v souladu s § 3 odst. 1 IZ s odkazem na Odvolací Petit věřitelů pod KSPL 65 INS 28058/2015 .

Krajské státní zastupitelství v Plzni ve svém vyjádření k odvolání navrhovatelů (A-53) uvedlo, že odvolání (A-47) bylo podáno elektronicky bez uznávaného podpisu, ale bylo včas doplněno písemným podáním shodného obsahu (A-48), přičemž jako odvolatel byl uveden pouze navrhovatel a). Vady odvolání byly odstraněny k výzvě soudu včasným doplněním (A-52), z něhož je patrné, že jako odvolatelé jsou uváděni již oba insolvenční navrhovatelé, ale ze strany navrhovatele b) je tak učiněno výrazně po uplynutí lhůty k podání odvolání. Dále poukazovalo na skutečnost, že navrhovatelé neprokázali své oprávnění insolvenční návrh podat, že ani neprokázali úpadek dlužníka, že tedy insolvenční návrh trpí neurčitostí o aktivní legitimaci navrhovatelů, jakož i neurčitostí o existenci úpadku dlužníka a že tak jsou splněny podmínky k tomu, aby byl návrh odmítnut. Proto navrhuje, aby k odvolání navrhovatele a) bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání navrhovatele b) bylo odmítnuto jako opožděné.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Požadavek mnohosti věřitelů

( více věřitelů ) klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

K náležitostem insolvenčního návrhu vůbec a jmenovitě k vylíčení skutečností, jež mají osvědčit úpadek dlužníka, se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 91/2009 (usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). V něm Nejvyšší soud zejména zdůraznil-co do srovnání úpravy v insolvenčním zákonu s úpravou v zákonu o konkursu a vyrovnání-že požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ).

Od právního stavu, z nějž vyšlo stanovisko R 75/2003 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.4.2003, sp. zn. 29 Odo 327/2002), se posouzení náležitostí insolvenčního návrhu podle insolvenčního zákona liší jen potud, že ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř.; insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, se odmítá bez dalšího. Jinak jsou citované judikatorní závěry i nadále použitelné.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první IZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009) zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe (srov. opět závěry cit. R 91/2009) důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 IZ). Budiž v této souvislosti zdůrazněno, že v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem-z hlediska jeho břemene tvrzení a břemene důkazního-kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

Ve shodě se soudem I. stupně a stanoviskem Krajského státního zastupitelství v Plzni je též odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh navrhovatelů ze dne 9.11.2015 (A-1) je ve vylíčení okolností vzniku jejich pohledávky za dlužníkem nesrozumitelný a neurčitý, když neúplným způsobem toliko vyčíslili jejich pohledávku za dlužníkem, a to ve výši 824.000 Kč včetně přísl., aniž by však dále uvedli její právní důvod či její splatnost, jakož ani neuvedli okolnosti k osvědčení tvrzené platební neschopnosti dlužníka. Nadto je tvrzená výše pohledávky v návrhu v rozporu s výší vyčíslené pohledávky navrhovatele a) v jeho přihlášce (P5-1), kdy uplatňuje za dlužníkem pohledávku v celkové výši 1.996.630 Kč. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu I. stupně o neurčitosti a nesrozumitelnosti návrhu, na jehož podkladě nelze projednat a osvědčit úpadek dlužníka a ani z něj nevyplývá oprávnění navrhovatelů insolvenční návrh podat.

Z uvedeného je zřejmé, že důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu byly dány, a to proto, že insolvenční návrh vykazuje obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu mohli navrhovatelé odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ. Proto i když navrhovatelé učinili k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení částečné doplnění návrhu, nemá to z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Pokud jde o stanovisko Krajského státního zastupitelství v Plzni, že odvolání navrhovatele b) bylo podáno opožděně, pak odvolací soud ze spisu zjistil, že v původním odvolání ze dne 4.8.2016 (A-47, A-48) byl skutečně jako odvolatel označen pouze navrhovatel a), avšak z doplnění odvolání k výzvě soudu I. stupně ze dne 22.8.2016 (A-52), jež bylo dáno k poštovní přepravě poslední den lhůty pro podání odvolání, tj. dne 22.8.2016, se nepochybně podává, že se proti napadenému rozhodnutí odvolali oba navrhovatelé a že též odvolání navrhovatele b) tak bylo rovněž podáno včas; proto je odvolací soud neodmítl a věcně je projednal.

Na základě těchto zjištění a veden právními závěry vyjádřenými shora dospěl odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že insolvenční návrh je neprojednatelný. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dlužník v něm byl zcela úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 11. listopadu 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková