4 VSPH 1867/2016-A-12
MSPH 89 INS 18389/2016 4 VSPH 1867/2016-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka LUXURY MOTORS, s.r.o., IČO 27928217, sídlem Strojírenská 260/14, 155 21 Praha 5-Zličín, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem, sídlem U Starého mostu 111/4, 405 02 Děčín III-Staré Město, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2016, č.j. MSPH 89 INS 18389/2016-A-7,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2016, č.j. MSPH 89 INS 18389/2016-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužníku LUXURY MOTORS, s.r.o. (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužník návrhem ze dne 8.8.2016 domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Citoval § 108 a § 297 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a vyšel ze zjištění, že dlužník sice vlastní movitý majetek (vybavení opravny automobilů, soubor použitých náhradních dílů, dvě vozidla) a hotovost na bankovním účtu podléhající exekuci, ale tento majetek je kromě souboru použitých náhradních dílů fakticky nedostupný z důvodu nedostatečné kooperace dlužníkova bývalého jednatele při předání věcí a účetnictví stávajícímu jednateli, a že tak není zřejmé, zda se správci podaří zjistit a zpeněžit majetek, který by mohl být zdrojem úhrady nákladů insolvenčního řízení. Minimální rozsah nákladů konkursu je přitom dán výší minimální odměny správce, která v případě konkursu činí 45.000,-Kč + DPH. Proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že mělo být zohledněno, že vlastní vybavení opravny automobilů včetně souboru použitých náhradních dílů, dvě vozidla a hotovost na bankovním účtu podléhající exekuci, avšak tento majetek je fakticky nedostupný a stanovenou zálohu by tak musela platit jeho jednatelka výlučně ze svého majetku, přičemž ale jeho závazky vznikly za období působení předchozího jednatele. Dále uvedl, že pokud isir.justi ce.cz by pro něj bylo dosažitelné obstarání finančních prostředků, ať již půjčkou či úvěrem, mohl by tyto prostředky použít na úhradu svých závazků a nemusel by svou situaci řešit podáním insolvenčního návrhu. Poukazoval na to, že subjektu, který je v úpadku, žádný věřitel neposkytne finanční prostředky a tudíž skutečně těžko může obstarat prostředky na zaplacení zálohy ve stanovené výši. Tvrdil, že jeho současná jednatelka má zájem na efektivním řešení, avšak nelze po ní spravedlivě požadovat, aby uhradila zálohu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že účelem institutu zálohy podle § 108 IZ je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku (záloha slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení) a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 2.8.2016 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z návrhu (A-1) a jeho příloh (A-3) vyplývá, že dlužník podle svého tvrzení eviduje 9 závazků (z toho 8 splatných) vůči 9 věřitelům v celkové výši 2.287.731,41 Kč, že jeho movitý majetek nebyl předán bývalým jednatelem a je tak fakticky nedostupný (resp. v případě použitých náhradních dílů není schopen ani odhadnout jejich hodnotu), jeho dalším majetkem jsou pohledávky vůči J.D.PHARM, s.r.o., IČO 25439669, ve výši 1.500.000,-Kč a DAFIT, s.r.o., IČO 00570150, ve výši 87.450,-Kč, jejichž dobytnost však dovozuje toliko ze skutečnosti, že se jedná o aktivní společnosti, a prostředky na bankovním účtu ve výši 122.309,06 Kč, jež jsou postiženy exekucí na základě exekučního příkazu sp. zn. 112 Ex 5338/15.

Z dosavadních výsledků řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem, při němž náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna správce, která v konkursu dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška)-nejméně částky 45.000,-Kč

(bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč. Je přitom zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když dlužníku s nedostatečným likvidním majetkem uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že splatnost některých dlužníkových závazků nastala již v roce 2015 a pokud dlužník nepodal svůj insolvenční návrh bez zbytečného odkladu, v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svou základní povinnost, a to bez ohledu na to, zda v mezidobí došlo ke změnám statutárního orgánu dlužníka či nikoli. Nadto dlužník mohl podat svůj insolvenční návrh též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ).

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše, a proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 11. října 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková