4 VSPH 1849/2016-B-112
KSUL 71 INS 6283/2010 4 VSPH 1849/2016-B-112

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8a, adresa pro doručení: Praha 10-Vinohrady, Francouzská 74, zast. JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, sídlem Brno, Křížová 96/18, o odvolání věřitele č. 1: LEXICO, a.s., IČO 25856235, sídlem Olomouc, Vídeňská 635/8, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. července 2016, č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-99 a ze dne 16. srpna 2016, č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-107,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. července 2016, č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-99 a ze dne 16. srpna 2016, č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-107 se z r u š u j í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano (dále jen dlužník) Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením vydaným vyšší soudní úřednicí ze dne 19.7.2016, č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-99 v rámci dohlédací činnosti vyzval věřitele č. 1 LEXICO, a.s. (dále jen odvolatel), aby vrátil neoprávněně vyplacený výtěžek zpeněžení ve výši 444.289,22 Kč do 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení insolvenční správkyni Ing. Evě Procházkové (dále jen správkyně) na účet majetkové podstaty dlužníka.

V odůvodnění usnesení ze dne 19.7.2016 (B-99) soud I. stupně vyložil, že usnesením ze dne 11.1.2011 (B-23) vyslovil souhlas s tím, aby bývalá správkyně Mgr. Gabriela Švecová (dále jen bývalá správkyně) vydala odvolateli jako zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení zajištěné nemovitosti ve výši 444.289,22 Kč, že bývalá správkyně tak učinila předčasně, neboť citované usnesení nenabylo právní moci a bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21.12.2012, č.j. 2 VSPH 1172/2012-B-53 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Protože bude o vydání výtěžku znovu rozhodovat, uložil soud I. stupně odvolateli, aby neoprávněně vyplacený výtěžek vrátil (současné) správkyni. V poučení soud I. stupně uvedl, že proti usnesení není odvolání přípustné. isir.justi ce.cz

Usnesení ze dne 19.7.2016 (B-99) napadl odvolatel odvoláním (B-100) i obsahově shodnými námitkami (B-101) a požadoval jeho zrušení. Argumentoval především tím, že napadené usnesení vybočuje z běžné dohlédací činnosti insolvenčního soudu, že nové rozhodnutí o vydání výtěžku dosud nebylo vydáno ani po 4 letech a že na výtěžek zpeněžení má nárok.

Soud I. stupně nejprve předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání odvolatele předčasně, neboť o podaných námitkách soud I. stupně nerozhodl; proto mu odvolací soud vrátil spis bez věcného vyřízení (B-104).

Za tohoto stavu soud I. stupně usnesením vydaným již soudkyní ze dne 16.8.2016, č.j. KSUL 71 INS 6283/2010-B-107 změnil usnesení vydané vyšší soudní úřednicí ze dne 19.7.2016 (B-99) tak, že vyzval odvolatele, aby vrátil neoprávněně vyplacený výtěžek zpeněžení ve výši 444.289,22 Kč do 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení správkyni na účet majetkové podstaty dlužníka.

Odůvodnění usnesení ze dne 16.8.2016 (B-107) je prakticky totožné s odůvodněním usnesení ze dne 19.7.2016 (B-99); v jeho závěru je jen navíc uvedeno, že usnesení vydané vyšší soudní úřednicí bylo s ohledem na přípis odvolacího soudu změněno ve smyslu výrokové části usnesení . V poučení soud I. stupně uvedl, že proti usnesení není odvolání přípustné.

Usnesení ze dne 16.8.2016 (B-107) rovněž napadl odvolatel odvoláním (B-108) a požadoval jeho zrušení. Soudu I. stupně vytýkal, že se jeho druhé usnesení ze dne 16.8.2016 (B-107) liší od toho prvého usnesení ze dne 19.7.2016 (B-99) jen tím, že z jeho výroku byla vypuštěna slova v rámci dohlédací činnosti . Zopakoval svoji argumentaci, že napadené usnesení nelze považovat za rozhodnutí přijaté při výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu, neboť nepřípustně zasahuje do jeho práv, a že povinnost vrátit výtěžek zpeněžení nelze uložit jen procesním rozhodnutím.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadeným usnesením jsou přípustná, a dospěl k závěru, že ano, neboť oběma napadenými usneseními bylo dotčeno subjektivní právo odvolatele, a odvolání proti nim proto přípustná jsou, a to bez ohledu na nesprávné poučení podané soudem I. stupně.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal obě napadená usnesení i řízení jejich vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání jsou opodstatněna.

Podle § 10 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční soud v insolvenčním řízení vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá (písm. a/), průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen dohlédací činnost ; písm. b/).

Citované ustanovení vymezuje dva typy rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že jde buď o rozhodnutí vydaná podle příslušných ustanovení IZ nebo o rozhodnutí vydaná v rámci výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu.

Podle § 298 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Z citovaného ustanovení je patrné, že insolvenční soud není oprávněn k tomu, aby uložil zajištěnému věřiteli vymahatelnou povinnost vrátit výtěžek zpeněžení, který dříve obdržel od insolvenčního správce, a že vydání takového rozhodnutí IZ ani nepředpokládá (§ 10 písm. a/ IZ). Dojde-li v praxi k takové nežádoucí situaci a zajištěný věřitel neprávem nabyté prostředky dobrovolně nevrátí, bude na insolvenčním správci, aby se toho po něm domáhal pořadem práva (žalobou) u příslušného obecného soudu (žalovaného).

Podle § 11 odst. 1 IZ insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Citovaná ustanovení upravují v obecné rovině tzv. dohledová rozhodnutí v insolvenčním řízení (ve své podstatě jde o obdobu rozhodnutí, jimiž se v běžném civilním řízení upravuje vedení řízení, srov. § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), mezi něž patří např. rozhodnutí, jimiž insolvenční soud např. potvrzuje usnesení schůze věřitelů o ustanovení (nového) insolvenčního správce (§ 29 IZ), rozhoduje o zálohách na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (§ 38 odst. 4 IZ), dává souhlas věřitelům k poskytnutí zálohy insolvenčnímu správci (§ 39 odst. 1 IZ), dává souhlas správci se zadáním jeho činností jiným osobám na účet majetkové podstaty (§ 39 odst. 2 IZ), zprošťuje mlčelivosti insolvenčního správce (§ 45 IZ), rozhoduje o hlasovacím právu věřitelů (§ 51 IZ), potvrzuje volbu věřitelského výboru (§ 57 odst. 3 IZ), určuje předsedu věřitelského výboru, pokud není zvolen (§ 58 odst. 3 IZ), jmenuje prozatímní věřitelský výbor (§ 61 IZ), přezkoumává pokyny zajištěného věřitele, jež insolvenční správce odmítl (§ 230 odst. 2 IZ), rozhoduje o zrušení výpovědi (§ 256 odst. 2 IZ) souhlasí se zpeněžením majetkové podstaty mimo dražbu (§ 289 IZ), atd. Z povahy dohledových rozhodnutí je patrné, že jimi zásadně nelze ukládat (platební) povinnosti účastníkům insolvenčního řízení ani třetím osobám, jež se pravidelně ukládají především rozhodnutími ve věci samé, event. předběžnými opatřeními.

Z insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: -usnesením ze dne 11.1.2011 (B-23) vyslovil soud I. stupně souhlas s tím, aby bývalá správkyně vydala odvolateli jako zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení zastavené nemovitosti ve výši 444.289,22 Kč; -podáním ze dne 3.2.2011 (B-24) správkyně sdělila, že odvolateli tento výtěžek vydala; -usnesení ze dne 11.1.2011 (B-23) napadl dlužník odvoláním ze dne 24.2.2011 (B-32); -Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21.12.2012, č.j. 2 VSPH 1172/2012- B-53, zrušil usnesení ze dne 11.1.2011 (B-23) a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení se závěrem, že napadené usnesení bylo nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř., když z něho nebylo lze seznat, která ze tří zjištěných a zajištěných pohledávek odvolatele v celkové výši 2.356.804,81 Kč, popř. v jakém rozsahu, má být uspokojena z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění ve výši 444.289,22 Kč; -podáním ze dne 8.7.2016 (B-97) požádala správkyně soud I. stupně, aby se v rámci své dohledové činnosti vyjádřil k problému, že dřívější správkyně vydala odvolateli výtěžek zpeněžení bez právního důvodu, na což soud I. stupně zareagoval napadeným usnesením ze dne 19.7.2016 (B-99).

V posuzované věci soud I. stupně uložil napadenými usneseními ze dne 19.7.2016 (B-99) a ze dne 16.8.2016 (B-107) odvolateli povinnost zaplatit částku 444.289,22 Kč do majetkové podstaty bez toho, že by uložení takové povinnosti odůvodnil odkazem na příslušné zákonné ustanovení.

Jak vyloženo shora, takovou povinnost nelze odvolateli uložit podle žádného ustanovení IZ (§ 10 písm. a/ IZ) a ani v rámci dohlédací činnosti (§ 10 písm. b/ IZ), o čemž odvolací soud již dříve instruoval soud I. stupně ve svém přípisu ze dne 9.8.2016 (B-104), v němž uvedl, že jen v rámci rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 IZ) nelze zajištěnému věřiteli uložit povinnost, aby insolvenčnímu správci vrátil vyplacený výtěžek zpeněžení ve výši 444.289,22 Kč, neboť takové rozhodnutí z běžné dohlédací činnosti insolvenčního soudu zjevně vybočuje.

Protože usnesení ze dne 19.7.2016 (B-99) a ze dne 16.8.2016 (B-107) nemají žádného zákonného podkladu, postupoval odvolací soud podle § 219 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř., zrušil je a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V posuzované věci shledává odvolací soud jako praktičtější takový další postup, aby soud I. stupně nejprve (znovu) rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení odvolateli jako zajištěnému věřiteli a teprve pak, aby správkyně případně dořešila vrácení prostředků

(všech nebo jen části) odvolatelem dříve neprávem nabytých; časově opačný přístup účelný není.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 17. října 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková